Jaroslava spoléhala na to, že když odevzdá dceru ve školce, je o ni postaráno. Jednou ale dceru potkala v bačkůrkách na zahradě. Učitelka neměla ani potuchy o tom, že jí jedno dítě chybí. Místo plnění pracovních povinností totiž flirtovala s kolegou.
Dcera chodila do školky ráda. Milovala dětský kolektiv, a tak byla ráno vždy bleskově oblečená a stála u dveří.
Moje dcera se do školky vždycky těšila
"Maminko, rychle. Chci do školky," popoháněla mě jako vždy. "Janičko, musíš ještě chvíli vydržet, musím si sbalit věci," uklidňovala jsem dceru. Musela jsem se smát. Jana musela být ve školce jako první. Byla naše vymodlené dítě a měli jsme z ní jen radost. Usměvavá, pohodová a na svůj věk rozumná holčička.
"Odpoledne, až pro tebe přijdu, zajdeme na zmrzku, jo?" chtěla jsem dcerce udělat radost. Ještě jsem jí řekla, že vyzvedneme tatínka v práci a půjde s námi. Konverzací jsem se snažila odvést pozornost dcery, už dvacet minut stála u vchodových dveří. Konečně jsme vyrazily, ve školce jsem ji předala paní učitelce a spokojeně odešla do práce.
Potkala jsem dcerku, jak míří k brance
Přesně v půl třetí jsem jako vždy dorazila do školky. Po obědě děti chodívaly spát, aby byly odpočaté na odpolední společný program. Snažila jsem se každé odpoledne naplnit nějakou zábavou, abychom si vynahradily čas, kdy jsme nebyly spolu. Vcházím do areálu školky. Vzpomněla jsem si, jak jsem opakovaně paní ředitelku upozorňovala, že se mi z bezpečnostního hlediska nelíbí, že branka do areálu není zamčená.
Vešla jsem do zahrady a potkala Janičku, jak šla v bačkůrkách směrem k brance. "Janičko, co tady děláš?" šokovaně jsem vzala dceru do náručí. Byla v pyžamku a řekla mi, že se nemohla dočkat, až půjdeme na zmrzlinku, a tak mi vyrazila naproti. Když jsem se ptala, kde je paní učitelka, řekla: "Vedle s panem učitelem." Udělalo se mi nevolno z představy, co by se mohlo stát, kdybych dorazila o pár minut později.
Učitelka flirtovala a nestíhala hlídat děti
Hlavní dveře do školky byly zamčené. "Janičko, kudy jsi přišla?" ptala jsem se dcery. Ukázala mi, že zadním vchodem. Uklízečka vytřela po obědě jídelnu, a aby podlaha lépe schnula, nechala otevřené dveře do zahrady. Když jsem s Janičkou v náručí vešla do třídy, děti ležely v postýlkách v prostoru, který byl oddělen od hrací části závěsem. Paní učitelka seděla na gauči s panem učitelem ve vzdáleném rohu místnosti, tiše si povídali s hlavami u sebe a ani si nevšimli, že jsem do třídy vešla.
Uvědomila jsem si, že v letních měsících, když byly děti odpoledne na zahradě a já přišla vyzvednout dceru, byla situace podobná. Paní učitelka si povídala s panem učitelem a ani nepostřehli, že jsem stála metr od nich. Nechtěla jsem ze situace udělat exemplární případ, ale také jsem měla starost o bezpečnost pro děti. Řešila jsem situaci s paní ředitelkou i učitelkou. Obě mi přísahaly, že se situace nebude opakovat. Vystupovala jsem dostatečně důrazně. Věřím, že už si dají pozor, aby vše bylo v pořádku. V dnešní době člověk neví, co se může stát.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.