Září je tu a s ním i vrchol houbařské sezony, která nebyla letos bůhvíjak úspěšná. V létě převažovalo sucho, které houbám nesvědčí, tak se dalo vyrazit s košíkem do lesa až na samém sklonku prázdnin. Pojďte tedy využít poslední příležitosti a inspirujte se radami, jaké druhy lze v září v lese najít.
Horké léto vysušilo podhoubí, tudíž jsme sice po velkých deštích mohli ke konci srpna nějakou tu houbu v lese najít, ale houbařům je letos jasné, že sezonu může zachránit právě září a začátek října. Nejlepší je najít si místo u řeky či rybníka, kde je vlhčí a stálé mikroklima. Na co v lese v těchto dnech narazíte? A co si můžete připravit za lahůdku?
Suchohřib
Hřib hnědý má kaštanově hnědý klobouček a žluté až zelenožluté póry. Jedná se o jednu z nejběžnějších a nejoblíbenějších hub u nás vůbec. Hřib hnědý najdeme v listnatých i jehličnatých lesích. Hřib hnědý se dá nalézt ještě v prosinci. Pak je ale třeba dávat zvlášť pozor, aby nebyl přemrzlý.
Hřib hnědý je v kuchyni velmi oblíbený a dá se využít nejrůznějšími způsoby. Výtečný je naložený v octovém nálevu. Větší exempláře se dají obalit a osmažit jako řízky.
Bedla vysoká
Bedel v našich lesích roste vícero druhů. Bedla vysoká je však u českých houbařů nejoblíbenější, protože je nejchutnější. Má dlouhou štíhlou nohu a charakteristický je její široký klobouk.
Výtečné jsou její kloboučky obalované v trojobalu a smažené na oleji. Do mouky můžete přihodit třeba špetku pálivé papriky.
Kozák březový
Také kozáků se v našich lesích vyskytuje vícero druhů. Všechny druhy kozáků jsou si velmi podobné. Obecně patří mezi jedlé houby, proto není nevyhnutelně nutné rozlišovat je důsledně. Kozák březový má klobouček v několika různých odstínech hnědé barvy a bělavou nohu pokrytou hnědočernými šupinkami. Kozák březový roste podle svého názvu výhradně pod břízami, se kterými žije v symbióze. Oblíbený je ale také kozák osikový.
Kozák březový je vynikající v guláších a omáčkách. Jeho chuť a pevnost vyniknou také v octovém nálevu.
Klouzek obecný
Klouzek obecný je světle hnědá, datlově hnědá nebo popřípadě žlutohnědá houba, s tlustou pokožkou pokrytou slizem. Tu lze velmi dobře sloupnout. Má lesklý klobouček obvykle 3 – 7 centimetrů široký. Roste samostatně i ve skupinách. Je velmi chutný a dobře stravitelný. A má řadu příbuzných - např. klouzek sličný či klouzek strakoš.
Z klouzků jsou ke zpracování vhodné především jejich kloboučky. Jejich využití je velmi široké. Každopádně je ale dobrý nápad je vždy před zpracováním oloupat. Nejlepší je udělat to hned po sběru ještě v lese. Jinak se na jeho lepkavý povrch nalepují nečistoty.
Hlíva ústřičná
Hlíva je houba pro opravdové labužníky. Roste na velkých trsech na kmenech stromů. Dá se najít v podstatě celoročně a lze ji i uměle pěstovat.
V kuchyni má všestranné použití. Oblíbený je houbový prášek, který se vyrábí rozemletím usušených plodnic. Podle některých vědeckých studií obsahuje dokonce protirakovinotvorné látky.
Hřib pravý
Hřiby najdeme od jara až do prvních mrazů. Sezona začíná těmi dubovými a končí smrkovými. Cenění jsou ale i borováci.
Ty malé dejte do octového nálevu, ty velké můžete obalit a osmažit. A pokud jich máte opravdu hodně, naložte si je na zimu třeba do sádla.
Liška obecná
Roste od jara do podzimu. A kde je jedna, tam jich může být i tisícovka. Houbaři ji mají rádi kvůli tomu, že nikdy není červivá.
Smažené lišky s vajíčkem a slaninou jsou skutečnou lahůdkou.