Rybníkářství, které zažívalo dvousetletý úpadek, se začalo na přelomu 19. a 20. století opět probouzet k životu. To znamenalo příznivou situaci i pro kapry – tedy pro jejich chov. Ryby se asi z toho, že se ocitnou na talíři, moc neradovaly. Na kapra si lidé hodně rychle zvykli jak ve městech, tak na venkově a ze stolu už se nehnul. A to i na Vánoce.
Před rybářským úpadkem v dalekém středověku byly ryby na hostinách velmi populární. Ve vyšších třídách, a zvláště pak na královských tabulích, měli kapři, lososi a jiné říční ryby své čestné místo.
Vilém z Rožmberka
Na svatební hostině Viléma z Rožmberka bylo zkonzumováno přes dvanáct tisíc pstruhů, pět tisíc sumců, pět tisíc lososů, tři tisíce kaprů a stovky a stovky štik, lipanů a candátů. Kromě ryb svatebčané snědli celé stádo dobytka a desetitisíce opeřenců.
Ze středověké dokumentace, která se dochovala dodnes, víme, že tehdy se ryby připravovaly na sladkokyselý způsob a dokonce voněly po medu a perníku.
Jídlo pro zámožné
Tradiční vánoční pokrmy se však hlavně skládaly z černého kuby, hrachové či houbové polévky a nesmělo chybět samozřejmě sušené ovoce a cukroví. Kapr se na stůl dostal jen v rybníkářských oblastech nebo zámožnějších rodinách.
Kapr dnes
Současná štědrovečerní večeře káže kapra obalovaného jako řízek. Je to nejčastější příprava, i když ne zrovna dietní. Poprvé se tohoto úkolu zhostila M. D. Rettigová, která však recept ve své kuchařce vydala až v roce 1924. Od té doby ale oblíbenost kapra ještě vzrostla a od druhé poloviny 20. století je kapr tradičním jídlem na Štědrý večer většiny českých domácností.