Hrnek s teplým nápojem plným překvapení? Minimálně pro Evropana ano, pokud se bavíme o cibetkové kávě.
Nic nesmí přijít nazmar. Ani jedno jediné zrnko. Ani to, co snědla malá chlupatá potvůrka. Z Indonésie pocházející káva, známá také pod názvem „Kopi Luwak“ (kopi – káva, luwak – cibetka), vzniká tak, že zrnko projde trávicím traktem ovíječe skvrnitého, tedy roztomilé cibetky.
Zdá se vám to nechutné? Neříkejte fuj, dokud si nepřečtete více. Mnozí kávomilové na ni nedají dopustit. Chuť je velmi kořeněná, s lehkou a příjemnou chutí karamelu a čokolády. To už zní lépe, ne?
Zrnka, která se poté využívají ke zpracování kávy, se s ničím z cibetčiných střev nedostala do kontaktu. Sběrači pečlivě vybírají ty kousky, které prošly traktem bez porušení. Onu skvělou chuť dodává zrnkům tzv. proces fermentace, jíž jsou vystavena uvnitř tvorečkova těla. Zrna ztratí hořkost a po vyloupání a pražení jsou jemné chuti.
A proč se za tuto lahodu platí tak moc? Cibetky chované v zajetí nemají o kávu zájem. Je tedy nutné „sbírat bobky“ ve volné přírodě. Což je přirozeně složitější a kávy se vyrobí jen několik set gramů ročně.
Kde jede byznys, objeví se podvodník. I v tomto odvětví tedy narazíte na „zaručenou stoprocentní cibetkovou kávu za výhodnou cenu“. Procento pravé cibetkové kávy je v pančované směsi ale jen mizivé.