Chlebíčky známe všichni, ale jejich původ zůstává zahalen tajemstvím. Vymyslel je lord Sandwich, Napoleon, nebo dokonce již staří Římané? Pojďme se na historii veky s bramborovým salátem, šunkou, vajíčkem, pomazánkou či krabem podívat.
Obložené chleby přivedla na svět roku 1733 vlastně prachsprostá lenost. Lord Sandwich byl totiž tak náruživým hráčem karbanu, že se nenamáhal chodit k jídlu a požádal svého sluhu, aby mu jen tak mezi krajíce chleba vložil plátek masa. A první obložený chléb byl na světě! Lordovi přátelé sice tvrdili, že obložené chleby konzumovali již staří Římané, a nápad to tak určitě není původní, ale všichni známe to přísloví o kyselých hroznech…
Obložený chléb si oblíbil i mlsný Napoleon, který při vymýšlení bojových strategií neměl čas vysedávat u hodovního stolu. Nechával si tedy přinášet chléb s masem, a aby pěkně viděl, čím je obložený, požádal o odstranění vrchního krajíce. Do konce 18. století se „otevřené sendviče“ staly velice oblíbené a jejich sláva rostla nejen mezi šlechtou, ale i prostými lidmi. Ti si je oblíbili hlavně při cestování vlakem jako praktickou svačinu.
Nad chlebíčky, v jaké podobě dorazily do českých zemí na konci devatenáctého století, bychom se ale dnes asi pěkně ošklíbali. Plátek černého chleba se slanečkem a cibulí? To přece není pořádný chlebíček! Na změnu si Češi počkají ještě dvacet let, ale už v roce 1916 zakládá Jan Paukert slavné lahůdkářství na Národní třídě a chlebíčkový národ se začíná rodit. Typický obložený chlebíček tak, jak ho známe, vzniká na popud Paukertova rodinného přítele malíře Jana Rytíře Skramlíka, kterému se jako pohoštění moc nezdají jednohubky a vyžaduje „něco tak na dvě, tři zakousnutí“. A „něco tak na dvě zakousnutí“ v podobě, kterou vymyslel Jan Paukert starší, se Čechům začíná moc líbit.
Chlebíčky se trochu zvětšují a vyhlášených pražských lahůdkářství vzniká nakonec deset, mezi jinými Lippert, Stiedl, Čadil, Zoufalý či Laibl. A právě trasa Lippert-Zoufalý-Paukert se stává trasou vyhlášených prvorepublikových gurmánů. Každé lahůdkářství má také svou specialitu – chlebíčky se obkládají husími játry, sardelkami, kapary, humry, lanýži, uzeným jazykem či uzeným úhořem. A u Paukerta si na nich ve třicátých letech pochutnává česká umělecká elita – Hugo Haas, Jaroslav Seifert, Ema Destinová, Werich s Voskovcem i Vlasta Burian, který zde pořádá své slavné chlebíčkové hostiny. Paukert také lahůdkami zásobuje stůl prezidenta T. G. Masaryka a je jedním ze tří nejznámějších lahůdkářství v celé Evropě.