V předlistopadovém období v Československu to milovníci vína neměli vůbec jednoduché. V socialistických prodejnách velký výběr tohoto lahodného moku nebyl, a tak museli mnozí za kvalitou dojíždět na Moravu nebo na Slovensko.
Perla Moravy, Ostravský kahan či Pražský sklepmistr. Tyto legendární litrovky nemohly za minulého režimu chybět na žádné rodinné nebo podnikové oslavě. Jaká další vína měla své pevné místo v regálech socialistických samoobsluh a jaké značky tehdy patřily mezi nejoblíbenější?
Vína, která se dávala do „sedmiček“, byla odrůdová, takže chutnala lépe. Ta v litrových láhvích valnou kvalitu neměla – většinou šlo o vína z dovozu, která byla značně doslazovaná. Přírodní sušší víno byste tehdy v litrových láhvích nenašli – nebyl o ně zájem.
Jedním z nejkvalitnějších vín byl za minulého režimu sekt Chateau Bzenec, který ve své době stál zhruba 45 korun. Naopak mezi nejlevnější vína patřil například Moravský kvítek a druhým nejprodávanějším vínem v Československu byl Ostravský kahan. Nejsladším vínem na trhu s 12 až 15 gramy cukru v litru byl Pražský výběr.
S přibývajícími roky se začala vyrábět i takzvaná známková vína, mezi která patřil například Dačického pohár, Pražský sklepmistr, Bušek z Velhartic, Pierot či Radyňský kastelán.
Pakliže se vinařům podařilo udělat dobré víno, bylo téměř jisté, že k běžnému spotřebiteli nedoputuje. Jeho cesta vedla na ÚV KSČ, odtamtud mířilo na kraj, na ministerstvo zemědělství a na výstavu. Co zůstalo, to většinou vypili či rozkradli zaměstnanci a zbytek nešel do obchodů, ale do muzeálního archivu.
Z Prahy bylo do moravských sklepů daleko, a tak se v hlavním městě popíjelo zejména víno z Nuslí. V roce 1970 ale přišla změna – JZD Blatnička totiž v centru otevřelo vinárnu, která slavila velký úspěch. Velkým rozdílem, který Blatničku odlišoval od jiných podniků, bylo to, že se v ní prodávalo sudové víno přímo od pěstitele. Největší ohlas měl takzvaný Růžák, tedy růžové víno míchané s červeným, Müller Thurgau či Vavřinec. K návštěvníkům této vyhlášené vinárny patřili studenti, umělci i státní pohlaváři, kteří si místní pitivo pochvalovali.