O vánocích nechybí na televizních obrazovkách pohádka Zdeňka Trošky Princezna ze mlejna. Příběh Elišky a Jindřicha všichni dobře známe, ale kam se poděl představitel hlavní role Radek Valenta? O tom si s hercem popovídala moderátorka Lifee.cz Bára Hlaváčková.
Od premiéry první Princezny ze mlejna letos uplynulo už 30 let. Zatímco představitelka Elišky Andrea Černá (47) je členkou souboru Divadla na Vinohradech a tu a tam se mihne v televizi, například v seriálech Ordinace v růžové zahradě nebo Případy 1. oddělení, po Radkovi Valentovi (48), který tak jedinečně ztvárnil mladíka Jindřicha toužícího vysvobodit princeznu, jako by se slehla zem.
Co všechno dnes sympatický herec dělá? O tom promluvil ve vánočním speciálu Ženských tabu s Bárou Hlaváčkovou, v němž také zavzpomínal na svou nejslavnější roli. "Nevím, jestli jsem byl hvězdou, ale stal jsem se známou tváří a zlidověl jsem v tom smyslu, že každý ví, kdo je Jindřich ze mlejna. Osobně mě překvapilo, že mě lidé i po 10, 20 a teď už 30 letech přes veškeré fyzické proměny poznávají. Říkají, že je to i díky mému hlasu," vypráví táta dvou kluků.
Jak Radek Valenta vzpomíná na natáčení Princezny ze mlejna
Letos uplynulo 30 let od premiéry první Princezny ze mlejna. Co pro vás znamenala a znamená postava Jindřicha?
Jindřich pro mě znamená krásnou klasickou a dnes už legendární pohádku. Znamená pro mě
setkání s milými lidmi, které mám dodnes rád. Znamenal tehdy pro mě jako sedmnáctiletého kluka krásně strávené letní prázdniny s o rok mladší spolužačkou Andrejkou Černou. Byli jsme celé léto v jižních Čechách, stejně jako při
druhém dílu, který se natáčel o tři nebo čtyři roky
později. Takže krása, proto na to rád vzpomínám. A když se mě na to někdo zeptá, rád vyprávím.
Takže nejste z těch, kterého ta první velká role štve. A otázky na Jindřicha a Princeznu ze mlejna...
Ne, vůbec ne.
Těch 30 let jste si to připomínal s radostí...
Ano,
u té pohádky se stalo něco jedinečného, něco, co se asi stává málokdy, a to že v dobrém slova smyslu zlidověla a že se pořád líbí. Je to díky hezkému příběhu i velkou zásluhou krásné muziky, která tam zazněla, a také písniček, protože ty jsou ve
zpěvnících a děti si je dodnes notují.
Vy jste se dokonce sešli po 30 letech.
Minulé léto jsme si řekli, že se sejdeme. Ne úplně všichni měli čas, ale kdo
mohl, ten přijel do Písku. Dali jsme si hezkou večeři a podívali se na místo, kde stál mlýn. Všechno je tam jinak, bylo to zajímavé sledovat - my jsme trošku zestárli, příroda si všechno vzala zpátky a
tam, kde stál mlýn, teď stojí asi 30 metrů vysoké stromy.
Mnozí si myslí, že ten mlýn tam stál, ale ten byl postavený pro pohádku, je to tak?
Ano,
byl postavený velice dobře, natolik dobře, že vypadal i ze dvou metrů jako skutečný. Takže když tam přijel jeden německý turista, úplně
zajásal a řekl, že to okamžitě kupuje, a chtěl vědět, s kým se může
dohodnout. Museli jsme ho vzít opravdu až k tomu, aby zjistil, že to není opravdové stavení.
Takže zvenku to bylo stavení a interiéry jste točili ve studiích.
Ne
ne, interiér byl postavený. Byla tam světnice, dřevěná podlaha, kamna. Všechno to vypadalo reálně, protože kolikrát se natáčelo, že kamera jde zvenku dovnitř, nebo naopak zevnitř směrem do dvora, takže
všechno vypadalo naprosto reálně.
Díváte se někdy na Princeznu za mlejna, když ji dávají, nebo jste z těch, kteří se na sebe neradi dívají a radši přepínají
Někdy, když to běží, tak to zahlédnu, ale viděl jsem to tolikrát, že už to vidět nemusím. Děti se na to koukají vždycky. Od přátel mi pak samozřejmě chodí zprávy, jak jsem je potěšil a že na mě myslí.
Jak se Radek Valenta dostal k roli Jindřicha
Vy jste řekl, že vám bylo teprve 17 let, když se to natáčelo. Jak jste se k té roli dostal? Byl jste tou dobou na konzervatoři?
Byl. Měl jsem před maturitou, a Andrejka Černá byla dokonce ještě o rok mladší,
šestnáctiletá. Byli jsme na konkurzu. Já ho tenkrát dělal na seriál Prima sezóna od Karla Kachyni a náhodou se na něj přišel podívat Zdeněk
Troška, který tam mezi stovkami fotografií na stole zahlédl tu moji a okamžitě prý
věděl, že ten naivně vypadající hubený klučina bude to pravé ořechové.
Ale pak vás Zdeněk Troška lehce přetvořil. Nebo ne on osobně, ale k obrazu svému, že vám udělali trvalou. Jak jste to snášel v 17 letech?
Do
té doby jsem nosil poměrně dlouhé vlasy, takže mi řekli, že bude dobré,
když mi to trošku nakudrnatí. Že to bude, řekněme, víc barokní, pro tu pohádku vhodnější. Já nevěděl, do čeho jdu. Byl to samozřejmě šok, ale na druhé straně bylo před námi natáčení a já se moc těšil.
Bylo pro vás v těch 17 letech snem natáčení takhle velké pohádky se Zdeňkem Troškou? Byla to pro vás meta, vnímal jste to tak tehdy? Protože pro dnešní mladé herce být ve vánoční pohádce určitá meta je.
Určitě jsem to tenkrát takhle nebral, ona i ta doba byla
trošku jiná. Tenkrát
nám to přišlo zajímavé, to ano, všichni z ročníku jsme byli rádi, když jsme v
čemkoliv hráli. Ono se toho zase tolik netočilo, a když už se něco točilo, tak na to bylo víc vidět. Také je pravda, že na to bylo mnohem víc času, což dnes není a je to někdy ke
škodě. Takže celá příprava a vůbec celé natáčení už je dneska nemyslitelné. Aby se natáčelo dva až tři měsíce a čekalo se na nejvýhodnější
záběr, kdy vyleze sluníčko. My čekali na každé sluníčko
toho léta, protože moc nesvítilo. Proto se říká, že
všechno slunce toho léta je v té pohádce.
Tak to je hezké, ale vy jste se stal velmi rychle hvězdou. Měl jste fanoušky a fanynky? Vnímal jste ten zájem?
Tak mělo to premiéry, obešlo to kina po České republice a děti si to
zamilovaly. A
nejenom jedna generace, ale pak několik dalších. Takže nevím,
jestli jsem byl hvězdou, ale stal jsem se známou tváří a zlidověl jsem v tom smyslu, že každý
ví, kdo je Jindřich ze mlejna. Osobně mě překvapilo, že mě lidé i po 10, 20 a teď už 30 letech přes veškeré fyzické proměny poznávají. Říkají, že je to i díky mému hlasu.
Radek Valenta o devadesátkách a odchodu do USA
Ano, je to fakt, když jste promluvil... Ta trvalá tam není, jinak to sedí. Roku 1994 měla premiéru první Princezny ze mlejna, ale vy jste jel v těch devadesátkách na docela dobré vlně, protože v roce 1995 jste začal hrát v muzikálu Jesus Christ Superstar, což byl za mě jeden ze dvou největších českých muzikálů devadesátých let.
To
jsem měl také velké štěstí a dodnes si toho považuju a budu
si toho považovat, že jsem u toho mohl být. Strávil jsem tam asi 330 představení a
byl bych tam i dál, jenomže jsem končil konzervatoř a dostal angažmá
v Mladé Boleslavi. A já se celou školu těšil, až budu v činohře,
proto jsem se to také učil. Když jsem dostal angažmá v Mladé
Boleslavi, tak jsem si říkal, že jdu a chci činohru.
V devadesátkách jste měl skvěle našlápnuto, velká role v pohádce, skvělý muzikál, činohra, po které jste toužil, ale pak se po vás nějak slehla zem, protože jste se rozhodl, že odejdete do Ameriky. Ne tedy do New Yorku, ale Minneapolisu.
To bylo tak, že jsem byl už pět let v Mladé
Boleslavi. A protože jsem byl v Mladé Boleslavi, tak jsem nebyl až tolik přítomný v Praze,
ale to mi vůbec nevadilo, protože na ty první roky u divadla vzpomínám strašně
rád. V Mladé Boleslavi jsem se mohl, jak se říká, vyhrát, potkat skvělé
režiséry, dostal jsem krásnou práci a můžu za to jenom děkovat, že jsem potkal takové lidi, jako je Jaromír Pleskot nebo Ladislav Vymětal.
Proč tedy ten odchod za oceán? Za čím jste tam šel?
To
bylo po těch pěti letech v Mladé Boleslavi. Já tam odešel s přítelkyní,
která už tam chvilku žila, a říkala, abych se tam jel podívat, že to
je skvělé. V té době zrovna odešlo z Mladé Boleslavi několik lidí, parta kolem Ondry Sokola, Andrejky
Elsnerové, Sabiny Remundové a Viktora Limra, a já najednou cítil, že
jedna etapa skončila. Jestli bych se někdy mohl podívat do světa, tak teď
je možná vhodná chvíle.
Vy jste tam zůstal s tím, že zkusíte herectví.
Chvíli
jsem tam byl, když jsem si uvědomil, že se chci vrátit. Možná už po několika měsících. Ale
zkoušel jsem tam divadlo, čistě z legrace. Tenkrát jsem žil v Minneapolisu, což je kulturní
město s několika krásnými divadly, a zjistil jsem, kde se dělají konkurzy. V příloze novin o tom
vždycky byla zpráva, tak jsem se připravil. Naučil se v angličtině monolog
z Hamleta, protože jsem ho hrál v Mladé Boleslavi, a říkal si, že si z toho nebudu dělat velkou hlavu.
Tak jednoduché to bylo?
Skutečně jsem tentokrát necítil žádnou nervozitu, prostě jsem to zkoušel asi na
třech konkurzech. Nikdy to nevyšlo, protože moje angličtina nebyla tak dobrá, ale
nikdy to nebylo o tom, že by se to úplně nelíbilo. Režiséři mě chtěli vidět ještě jednou, chtěli si se mnou popovídat, a když zjistili, že moje angličtina není dobrá, říkali, že kdybych tam chvilku zůstal, učil se anglicky a měl ten velký sen a velkou ctižádost, tak by se mi
třeba začalo dařit víc. Ale
na to jsem neměl čas, už jsem chtěl zpátky. Cítil jsem v
sobě, že chci zpátky. Chyběla mi řeč, chyběla mi Praha, chyběli mi přátelé.
A možná i ta profese, protože když jste byl v USA, tak jste si vydělával v restauracích nebo jste někam něco vozil.
Ano,
vyndával jsem krabice z kamionů, třídil jsem je v obchodním domě, prodával
jsem kafe v asijské restauraci, různé věci. Poprvé v životě
jsem se živil rukama a také naposled, protože potom jsem se vrátil a zase začal
hrát. Ale už jsem nikdy nezapomněl, jaké to je, a to si myslím, že je
dobrá zkušenost.
Co dalšího prozradil Radek Valenta v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?
- Jak si užil devadesátky v Česku
- Jak se mu profesně dařilo po návratu domů
- Jak vychovává svoje dva kluky
- Co momentálně dělá
- O kapele, kterou měl
- Na kterou pohádku se vždycky rád podívá
Na pohádku Princezna ze mlejna se můžete podívat na ČT1 na silvestra od 8:15 hodin.
Na snímky Radka Valenty v pohádce Princezna ze mlejna, ale také na jeho civilní fotografie se můžete podívat v přiložené galerii.