Jiří měl dusné atmosféry v domácnosti už dost. S manželkou se jenom hádali a přestali spolu spávat. Ze vzteku si řekl, že napětí uvolní návštěvou placené společnice. Jenže ho čekalo velké překvapení.
Zpětně můžu říct, že jsem jednal zkratkovitě a nesáhl zrovna po tom nejlepším řešení. Nakonec jsem vlastně měl štěstí, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Doma nám to přestalo klapat
Už vlastně nevím, jak to všechno začalo, ale najednou jsme se octli v takovém zvláštním stavu. Štěkali jsme po sobě už od rána. Oba jsme odcházeli do práce se špatnou náladou a nespěchali domů, protože k tomu nebyl důvod.
Neříkám, že to byla chyba mé manželky Simony (30). Ale ani moje. Prostě se to nějak stalo a byli jsme v tom až po uši. Doufal jsem, že jak to rychle přišlo, tak to zas rychle odejde.
Jenže kdykoliv jsme spolu byli v jedné místnosti, nedalo se to vydržet. Hádali jsme se o absurdních věcech, vyčítali si totální blbosti. Jednou málem došlo k sexu na usmířenou, ale oba jsme byli tak naštvaní, že to prostě nešlo. Nemohli jsme vystát jeden druhého, ani spolu spát. Byla to fakt ošklivá krize.
Šel jsem za prostitutkou
Když jsme spolu nespali víc jak dva měsíce, byl jsem na tom blbě. Už se mi v noci zdálo o sexu a v práci jsem jen koukal po kolegyních, která by byla k něčemu svolná. Zpětně z toho všeho nemám moc velkou radost. Ale tehdy jsem to viděl jinak. A rozhodl jsem se, že zajdu za prostitukou.
Ulevím si, nikdo o ničem nemusí vědět. Koukal jsem na inzeráty na internetu a do oka mi padla jedna sympatická žena, která slibovala přátelský přístup a spoustu dalších věcí. Tak jsem jí zavolal. Měla trochu unavený hlas, ale jinak byla v pohodě. V průběhu dvou minut jsme se domluvili na termínu ještě v ten den. Překvapilo mě, jak je to jednoduché.
Když mi ta žena otevřela dveře, zůstal jsem strnule stát. Vůbec nevypadala jako na fotografiích. Vlasy se jí divně vlnily kolem hlavy, na sobě měla starý župan a byla tak ve věku mé mámy. "Pojď dál," zaskřehotala. Rozpačitě jsem šel dovnitř, bylo mi hloupé stát na chodbě, kde mě mohl kdokoliv vidět.
Tak ošklivou ženu jsem ještě neviděl
V jejím bytě byl divný puch. Když se rozkašlala, nedala si ruku před ústa, takže jsem viděl jeden zlatý zub a pár míst, kde jí zuby chyběli. Začala se mě ptát, co a jak mám rád. Tehdy se ve mně něco zlomilo. Omluvil jsem se a odešel. Křičela, ale mně to bylo jedno.
Pomalu jsem šel domů a přemýšlel. Pak jsem se stavil v indonéské restauraci, kam jsme kdysi se Simonou chodili často, protože to tam má ráda. Koupil jsem pár jídel. Simona už byla doma. Vypadala sklesle, nic neříkala. Mlčky jsem rozložil jídlo v kuchyni a nabídl jí. Po pár soustech jsme se začali bavit. Myslím normálně, žádné zvýšené hlasy jako v posledních týdnech. Nakonec z toho byl hezký večer.
Ještě to sice není úplně ono, ale mám pocit, že jsme na dobré cestě. Mám z toho hroznou radost. Až náhodou budeme mít další krizi, půjdu raději hned pro jídlo a nebudu hledat náhradu. O té ošklivé ženské se mi asi bude zdát až do konce života...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.