Premenstruační syndrom zná každá žena. Přesto ani zde nejsou projevy jako projevy. Některé ženy trpí na bolesti v zádech, jiné mají zvýšenou chuť k milování, další trápí zažívací trakt a velké procento dam se měsíc co měsíc potýká s dočasným přibíráními váze a zadržováním vody. V případě Jiřiny je příroda až podivně štědrá. Před každými měsíčky jí totiž narostou prsa…
Mít hezčí hrudník díky menstruaci? Lze! Na periodu proto čekám jako na smilování a těším se, že mi konečně zase sedne oblíbená „áčková“ podprsenka. Než se však tohle stalo pravidlem, protrpěla jsem si dlouhé roky plné nespokojenosti. Nejsem totiž v oblasti prsou vůbec obdařená. Od třinácti mám sotva jedničky, kvůli kterým jsem bývala holkám pro smích.
Kolem pětadvaceti se mi začala zvětšovat prsa
Být kypřejší a přitom nemít žádná prsa je rarita. Proto jsem už v patnácti tajně přemýšlela, jak vše vyřešit, abych lépe zapadla a nebyla pořád ta, která nemá nic. Myšlenky samozřejmě směřovaly k plastice, jenže k té mi zpočátku scházel věk, později zase peníze. A když už jsem měla obojí, přemohla mě potřeba jiných věcí, které bylo důležitější zaplatit než mít za hromadu peněz nová prsa… Kolotoč typicky ženského problému pokračoval.
Pozoruhodná změna přišla okolo mých pětadvaceti. To jsem se jednoho rána vzbudila s bolavými ňadry tak, jako bych je měla oteklá, přičemž po důkladném prozkoumání mi nemohlo uniknout, že jsou minimálně o polovinu větší. „Rostou mi! Konečně!“ zajásala jsem a rázem dávala za pravdu studiím, že ženská prsa mohou ve výjimečných případech dorůst i později.
Těšila jsem se, jak konečně vytáhnu trička s výstřihy, a doufala alespoň ve dvojky. Jenže pak přišla menstruace a těsně po ní šok! Jak ňadra zpočátku rychle povyrostla, s odchodem periody se zase zmenšila. Další měsíc se to opakovalo.
Každý PMS se snažím naplno využít
Chvíli trvalo, než jsem se vzpamatovala a ověřila si, že jde o doprovodný jev PMS, ale každý další měsíc potvrzoval, že ano. Z mých prsou tím pádem vznikaly jakési „sváteční ozdoby“. Dva týdny z měsíce jsem pod blůzou „něco“ měla, zbylý čas vypadala skoro jako prkno za žehlení.
Protože ale i dočasná prsa jsou lepší než žádná, rozhodla jsem se PMS co nejvíce využít. Jakmile se perioda přiblížila, vytahovala jsem trička s výstřihy a zjišťovala, že s dobrou push-upkou vypadají dokonce i má „žádná“ ňadra opravdu dobře. Soudě dle reakcí veřejnosti, až moc… Příležitostný hrudník tam, kde jindy není, vyvolával otázky.
Kolegyně mi nevěřily, že jsem nepodstoupila plastiku
Když si mé postavy v „lepším období“ všimly kolegyně, začaly mě hned podezírat, jestli jsem náhodou o dovolené nešla na nějaký zvětšovací zákrok, a chtěly vědět, kolik to stálo. Ač jsem vše popřela, vysvětlení s PMS stejně nepochopily a ještě více se divily, když pak mou siluetu za nějaký čas viděly „bez prsou“.
Podobně zareagovali i kamarádi ze sociálních sítí, kteří si napřed mysleli, že na některých snímcích může za můj hrudník grafický program a pak zase, že mám určitě plastiku a neměla bych se za ni stydět. Jenže ne. To, že za vším stojí PMS, mi dodnes nikdo nevěří. Možná i proto, že ženy s většími prsy, kterých se podobný jev týká, zvětšování už tolik neregistrují. To já, která mám odjakživa nulky, vidím každou změnu hned.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.