Jiřina má poslední dobou špatnou náladu. Co zjistila, že její mladší kolegyně Andrea má vyšší plat, nedokáže se s tím smířit. Myslí si, že je to vůči ní nespravedlivé.
Andrea (30) u nás dělá pět let, já téměř dvacet. Lidé přicházejí a odcházejí, já zůstávám. Podle toho soudím, že jsem pro firmu důležitá. Nejde mi tedy do hlavy, proč Andrea bere o pět tisíc víc.
Zjistila jsem, kolik bere moje kolegyně
Došlo k tomu čirou náhodou. Moje kamarádka Marie (40), která u nás pracuje jako účetní, potřebovala v pátek odejít z práce dříve. A tak celé dopoledne makala, aby všechno stihla. Ani s námi nešla v půl dvanácté na oběd. Když jsem se vrátila do kanceláře, Marie už měla hotovo. Popřály jsme si hezký víkend a ona odešla.
Jenže kolem druhé mi zavolala, že možná na něco zapomněla. A požádala mě, jestli bych nekoukla do systému na schválené faktury. Nadiktovala mi svoje přihlašovací údaje a já to všechno zkontrolovala. Marie to měla v pořádku, ona to asi ani jinak neumí.
Zarazila mě ovšem jedna věc. Když jsem koukala na faktury, ukázalo se, že Andrea bere slušné peníze. Dokonce si každý měsíc přijde na vyšší částku než já...
Nesmím to nikomu říct
Vůbec nechápu, jak může rozdíl činit až pět tisíc korun. Je ve firmě jen několik let a nemá větší odpovědnost než já. Ani nemaká na nějakých zvláštních projektech, což by vysvětlovalo, proč bere tolik. Když už jsem byla v systému, koukla jsem se i do minulosti. Opravdu má takový plat, těch pět tisíc navíc nebyly odměny.
Rozhlédla jsem se po našem patře. Naštěstí nikdo neviděl, že jsem v systému, kam jinak nemám přístup. To by bylo porušení firemních pravidel. Koukla jsem se na jiné kolegyně, ty ale mají platy v pořádku. Jen ta Andrea mi tam svítí.
V tu chvíli jsem viděla rudě. A kdybych mohla jít za ní a něco jí říct, hned bych to udělala. Ale to bych jen prozradila, že to vím. Sakra!
Ještě teď vidím rudě
Od té doby Andreu nesnáším. Kdykoliv vidím, jak se nese po chodbě, raději se koukám jinam. Nedivím se, že má pořád úsměv na obličeji, když si ročně uloží do prasátka šedesát tisíc korun, které já nemám. Z toho by už byl slušný základ třeba na dovolenou. Ale můžu na ni jít? Ne, protože mě neplatí tak dobře.
Říkala jsem o tom doma manželovi a ten jen suše nadhodil, že bych měla požádat o zvýšení platu. A možná to udělám. Jen mě štve, že někdo jiný to dělat nemusí. Jak k tomu přijdu? Té firmě jsem obětovala dvacet let. To já bych měla brát víc...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.