
Jitka si myslela, že žije spokojený rodinný život, dokud neobjevila důkazy o manželově nevěře. Místo konfrontace se ale rozhodla mlčet. Nechce přijít o rodinu, a tak se raději vnitřně trápí a navenek nedává nic znát. Její kamarádka vůbec nechápe, jak to může vydržet....
Jako malá jsem vyrůstala v rozvedené rodině a dodnes je mi špatně, kdy si na to vzpomenu. Naši si mě přehazovali jako horký brambor a já jsem vlastně nikde neměla opravdový domov. Už tehdy jsme se zařekla, že až jednou budu mít vlastní rodinu, tohle nikdy nedopustím...
Doporučené video: Co znamená, když se vám zdá o nevěře
Hned jsem si všimla podezřelých změn
Začalo to nenápadně. A jak z “učebnice o nevěře.” Klasické podezřelé změny, kterých si nešlo nevšimnout. Najednou se manžel začal víc starat o svůj vzhled. Nové košile, častější návštěvy posilovny, telefon pořád u sebe. A to dokonce i na záchodě. Bylo mi jasné, že něco tají. Ale místo šmírování a hysterických scén jsem hodně dlouho přemýšlela, jak se k tomu postavím.
„Kam jdeš dneska večer?“ zeptala jsem se jednou, když se chystal ven.
„Máme pracovní večeři s klientem,“ odpověděl bez zaváhání a přitom se na mě ani nepodíval.
Bylo mi jasné, že lže. Tahle vyparáděný a navoněný na pracovní schůzky nikdy nechodil. A za pár dní jsem našla první důkaz. Když jsem chtěla vyprat jeho džíny, v kapse jsem objevila dvě účtenky. Z restaurace a hotelu, kde jsme nikdy spolu nebyli. Musela jsme se hystericky smát. Tak trapně okaté. Nechápala jsem, že se ani nesnažil zamaskovat stopy...
Pravdu znám, ale mlčím
Nakonec jsem to rozdýchala a místo toho, abych na něj udeřila, rozhodla jsem se mlčet. Ne proto, že bych nechtěla znát pravdu – tu už jsem vlastně znala. Ale bála jsem se toho, co by následovalo. Možná by pod mým tlakem udělal to, čeho jsme se děsila. Sbalil se a odešel za milenkou. Představa, že bychom zůstali s dětmi sami, mě vážně děsila. Nechci, aby mé děti zažívaly to, co já. Chci, aby měly úplnou rodinu. I přesto, že to znamená vzdát se vlastní důstojnosti.
Moje nejlepší kamarádka Gábina ale poznala, že se něco děje. Po dlouhém naléhání jsem se jí u vína svěřila. Zírala na mě šokovaně. „Cože? To je teda bídák...Uhodila bych na něj hned!“ řekla mi. “Doufám, že si to nenecháš líbit...”
„A co bych tím získala?“ odpověděla jsem. „Přizná se? Těžko. A pokud ano, co budu dělat? Odejde? Sama s dvěma dětmi to prostě nezvládnu,“ svěřila jsem se Gábině.
Kamarádka si povzdechla. „To mu to budeš vážně tolerovat? Nechápu...“ Ani já ne. Ale vím, že rozvod by bolel mnohem víc.
Doufám, že ho to přejde
Když ho teď vidím, jak se nakrucuje před zrcadlem, snaží se být milý více než jindy a jak si víc hlídá své soukromí, bolí to. Vím, že se schází s jinou ženou. Možná se do ní dokonce zamiloval. Ale já si stále říkám: Snad ho to jednoho dne přejde, uvědomí, že rodina je pro něj důležitější a vrátí se zpátky. A vše zas bude jako dřív...
Možná jsem opravdu hloupá a naivní, jak si myslí moje kamarádka. Možná se jen bojím čelit realitě. Ale dokud mám naději, budu čekat. Nerozbiju naši rodinu jen kvůli nějakému úletu. Protože někdy je lepší zavřít oči, nepátrat a nic neřešit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.