Jitčina dcera byla vždycky vzorné dítě. Nezlobila, dobře se učila a milovala obrazy s často značně erotickými motivy. Jak Nela rostla, Jitka se začala těšit na vnoučátka. Místo toho ale přišla studená sprcha.
Nela, naše jediná dcera, přišla na svět relativně brzy. Sice neplánovaně, ale nakonec nám kvůli mé nemoci zůstala jako jediné dítě. S manželem jsme přitom vždy toužili po velké rodině. Útěchou nám tak zůstal fakt, že Nela nám jednou vše vynahradí skrze vnoučata. Netušili jsme ale, jaký šok nám místo toho přichystá.
Pocházím z generace, kdy pro mladou dívku bylo běžné najít si kluka, provdat se a založit rodinu. K oltáři jsem kráčela v osmnácti a Nelu jsem přivedla na svět v necelých dvaceti. Sice nečekaně, protože jsem chtěla napřed dostudovat, ale o to radostněji ve chvíli, kdy mi diagnostikovali vážnou chorobu a s dalšími těhotenstvími byl konec. Naštěstí jsem přežila a dnes je ze mě matka dospělé ženy. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se dcera nestavěla podivně vůči milostnému životu.
Dcera byla v dětství vzorná a zajímala se o umění
Jako dítě byla Nela vzorná. Milá k okolí, nikdy neplakala, neodmlouvala a nepřela se o hračky. Učitelé na základní škole ji měli v oblibě a třídní mi na schůzkách dokonce opakovala, že by dala cokoliv za to mít celou třídu dětí jako Nela. Radost nám dělala i prospěchem. Zkrátka, všechna ta chvála se dobře poslouchala. Jen mě nenapadlo, že i tady může platit „něco za něco“.
Nela bývala tichá, a když se zrovna neučila, zajímala se buď o zvířata, nebo o výtvarné umění. Už v deváté třídě měla celý pokoj oblepený reprodukcemi obrazů známých mistrů od středověku po surrealismus. Některé byly pěkné, jiné na můj vkus až příliš erotické.
Přesto vše spadalo do dějin umění, pro jejichž studium se Nela po gymnáziu rozhodla. Mít doma budoucí historičku nám nevadilo, i když Radim, můj muž a profesí zubař, vždy pochyboval, zda jde o obor, kterým je možné se uživit.
Pořád se nedostavovaly první lásky
Nela nastoupila do prváku a kromě nadšení novými poznatky jsme doma netrpělivě očekávali i jiné zprávy. Měla za sebou dvacítku, věk, kdy řada jejích vrstevnic prožívala první lásky. Jenže toto jako kdyby se Nely netýkalo. Roky ubíhaly a celou tu dobu jsme od ní nezaslechli nic žádném příteli.
Jenže! Kdyby se intimností bála, neměla by přece v pokojíku vystavené ty pikantní reprodukce. Tehdy jsem začala mít jisté podezření. Jejímu pracovnímu stolu totiž dominovaly obrazy od Daumiéra nebo Maneta, navíc samé ženské náměty…
Podezřívala jsem dceru, že je lesbička
Napadlo mě proto, zda není Nela na holky. Upřímně, zvládli bychom to, ale na rovinu říkám, že má touha po vnoučátkách by tím utrpěla silnou újmu. Po týdnech přemýšlení jsem se nakonec rozhodla Nelu konfrontovat.
Dcera měla akorát prázdniny a já byla psychicky připravená. Přesto sdělení, které následovalo, mě zaskočilo. Lesbickou orientaci sice dcera popřela, zato mi důrazně vysvětlila, proč s nikým nechodí, konkrétněji nespí a spát nikdy nebude.
Dcera nám vysvětlila svůj odpor k milování
Vedle umění se Nela z vlastního zájmu věnovala i medicíně. A když si prý uvědomila, jak často lidé střídají partnery a kolik bacilů se takto v populaci přenáší, řekla si dost. S manželem jsme jí zkoušeli domluvit, ale marně. Pomyslnou „korunu“ pak všemu nasadila, když nám oznámila, že milování prožívat dovede, ale jen „hygienicky“ a bezpečně, to znamená sama se sebou. Děti mít tudíž nemůže a vlastně ani nechce…
Dnes už jí je přes třicet. Názor nezměnila a s vnoučaty jsme se s těžkým srdcem rozloučili, ačkoliv nám pořád není jasné, proč má dcera k milostnému životu tak živočišný odpor.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.