Padesát pět plus, to je pěknej hnus. To je oblíbená hláška dalšího hosta Báry Hlaváčkové v pořadu Ženská tabu. S herečkou Jitkou Sedláčkovou si moderátorka popovídala o diskriminaci žen po padesátce či pětapadesátce a zabrousily také na téma lásky v pozdním věku.
Jitka Sedláčková se už přehoupla přes šedesátku a přiznává, že se ve zralém věku potýká s četnými předsudky, či dokonce diskriminací. „Řekněme, že se mi v 20 % případů stalo, že jsem měla být obsazená do nějaké role, a pak se mě zeptali, kolik mi je. Načež přišlo, vám už je tolik, já myslel tak o deset míň, na shledanou,“ přiznala v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou umělkyně.
„Tak se stalo, že jsem se styděla říkat, kolik mi je, a že jsem začala kolem věku mlžit, protože jsem se styděla, že je mi tolik, kolik mi je,“ připouští herečka, která se na „stará kolena“ dopustila ještě jednoho prohřešku, který jí spousta lidí nedokáže odpustit - po letech single života se zamilovala do úspěšného restauratéra Pavla Töpfra. I o tom, jaká je láska v pozdním věku, se Jitka otevřeně rozpovídala v Ženských tabu.
Jitka Sedláčková nepovažuje věk za důležitý
Já vás v posledních letech vidím vysmátou, spokojenou. Vy jste někde řekla, že jste pořád 55+ a že už nehodláte říkat, kolik vám přesně je. Nicméně tou diskriminací žen po padesátce se tak trochu zabýváte. Tím, že společnost takové ženy někam odsune nebo je úplně odepíše. Ostatně se tomu věnuje i vaše divadelní hra Můžem i s mužem.
Ne po padesátce. To bychom přehnaly, protože padesátileté ženy jsou dnes běžně
maminkami... Ten věk se posunul jinam. Ale já jsem, když jsme s kolegyněmi psaly divadelní féerii Můžem i s mužem, zaznamenala inzerát v novinách. Sleva na dovolenou do Albánie pro seniory
55+. Teď jsem na to koukala a říkala si, oni se zbláznili, 55+ jsou senioři? Vždyť to jsou maminky, které vodí děti do základních
škol, jsou to pracující lidé. Navíc věk odchodu do důchodu se odsunul do
65 let. Takže jaký senior 55+?
Úplně rozumím.
Tak jsem si z toho udělala legraci a řekla jsem si, tady se
zastavuju, 55 let a končím. Co mám furt komu říkat, kolik mi je let? A kdykoliv
se mnou někdo chtěl dělat rozhovor, tak jsem řekla, prosím vás, udělám ho, ale nechci do závorky věk. Proč by mělo někdo zajímat, kolik
mi je? Já
tomu nerozumím, tady se furt řeší, kolik komu je.
Aby se pak mohlo diskutovat, ta vypadá dobře na ten věk, nebo ta nevypadá dobře...
Já bych si představovala, že by to
bylo systémově úplně jinak. Že bychom jenom věděli, že jsme se narodili, ale věk by se nepočítal, nedostali
bychom to číslo. Já kdybych teď nevěděla, kolik mi je, tak by mi to bylo
úplně jedno.
No, a když zůstaneme u toho 55+, sehnat práci je větší problém, na lásku žena jakoby nemá nárok...
Ta láska, na to bych se chtěla speciálně zaměřit. Tak si představte, muži - tady
mám k vám také promluvit - představte si, že muž šedesátník, pupkatý, prdelatý, proplešlý, přivede do společnosti krásnou pětatřicetiletou, třicetiletou přítelkyni s krásnou kabelkou, a ta vedle něj tak stojí a všichni říkají: „Ježiš, ten má kočku! Odkud ji máš?“ „Ale, pozval jsem ji na dovolenou, máme se krásně, hrozně se milujeme a ona mě taky miluje.“ A všichni: „Vám to sluší!“ A teď si představte šedesátiletou ženu, která by přišla s třicetiletým přítelem. To si lidi řeknou, to je úchyl, ona si ho musí vydržovat, ta mu za to platí, protože
jinak by s ní nebyl. A ona je úchylná, protože má partnera o 30 let
mladšího. Tak to už je z mého pohledu diskriminace.
Jitka Sedláčková o lásce ve zralém věku
Kouká se na to divně.
Kouká
se na to divně, ale proč? Proč si neustále někdo někoho všímá? Proč lidi nepřejí lásce? Já jsem se svým současným partnerem pátým rokem a na začátku jsem byla označená za zlatokopku.
Takže jste sklidila hejty, když jste našla lásku? Na mě to působí jako velká láska, opravdová láska, taková ve vyšším věku.
Ano,
je to láska. Jestli je velká, nebo malá, to já neposuzuju, prostě je to taková láska, jakou my dva jsme schopni unést. Každý máme ten poměr lásky jinak, ale v tom pozdějším věku je výhoda, že už nemáme novomanželskou půjčku, nešetříme na ledničku a nekupujeme si stěnu, jak
vždycky říká můj Pavel. Ani do NDR nejezdíme pro záclony, už jsme zařízeni. Ani tam není žárlivost, prostě jsme parťáci a je to fajn. Ale ty hejty
byly ze strany žen, které tvrdily, že Pavel bude
litovat, že se dal dohromady s herečkou, a že teprve bude koukat, co a jak. Přitom já
jsem puťka domácí, jsem známá sběračka drobečků, uklízečka a
pečovatelka. Takže si myslím, že Pavel neprohloupil, když vsadil na mě.
Já jsem celkem překvapená, protože v rámci Lifee.cz se u různých témat setkávám s tím, že ženy často hejtují jiné ženy. Třeba ohledně kojení. Vy jste přidala další téma. Proč si myslíte, že to tak je? Je to nějaká frustrace v těch ženách, nebo je to závist? Proč ženy hejtují jiné ženy místo toho, abychom se podporovaly?
Já jsem ráda, že už mě ohledně kojení nikdo nehejtuje. To je příjemná věc.
Ale proč ženy hejtují ženy? Mám pocit,
že v nás je závist. Možná muži tolik nejsou na sociálních
sítích, tolik nečtou články. Můj muž si nevšimne článku, kde by bylo
napsáno dotyčná XY se obohatila na tom a onom a už se rozešli. Jeho to vlastně
nezajímá. Kdežto
ženy tyto příběhy zajímají. A proč to tak je? Asi si nějak nepřejeme
nebo možná nejsme samy se sebou spokojené. Já se už odnaučila kohokoliv
hodnotit, protože mně to ani nepřísluší a nechci s tím ztrácet čas. A samozřejmě, že na sobě vidím milion chyb a podívám se na nějakou kolegyni,
ale nemusí to ani být kolegyně z oboru, a řeknu si, ta se má. A můj Pavel vždycky říká: "Ty se starej o to, aby tě nebolela kolena, ty se máš
dobře."
Jitka Sedláčková o úskalích věku v herecké profesi
Setkala jsme se někdy s tím, že by vás někdo odepsal kvůli věku?
Ano,
určitě. Je to, řekněme, ve 20 % případů,
ale už se mi stalo, že jsem měla být obsazená do nějaké role a pak se mě
zeptali, kolik mi je. Načež přišlo: „Vám už je tolik, já myslel tak o deset míň,“ a na shledanou.
A já si říkala ježiš, ale já to třeba zahraju, tak mi dejte aspoň šanci, pusťte mě před kameru, ať se kamera podívá, jak vypadám.
Já rozhodně nepatřím mezi herečky, které by se na sebe rády dívaly, to
vůbec ne, a za druhé kamera přidává, takže vždycky si připadám jako obludná skříň... Tak se stalo, že jsem se už potom styděla říkat,
kolik mi je, a že jsem začala kolem věku mlžit, protože jsem se styděla, že je mi tolik, kolik mi je.
Herecký svět je i tak dost drsný, protože někdo potřebuje určitý typ, a kdo nevyhovuje, jde z kola ven. Už tohle je docela drsné, a ještě navíc ten věk.
Styděla
jsem se říkat, kolik mi je. A pak jsem si říkala, tak toho pojďme
využít, že je mi přes šedesát a že jsem ještě schopná zvládat tu
profesi na 100 %. Jediné omezení, které ve svém věku mám, je, že jsem přestala sjíždět větší sjezdovky, protože když
jsem se doslechla o úrazu kolegyně Jany Bouškové, která si takhle několikrát otočila nohu, tak jsem si říkala, že takový úraz je zbytečný, nebudu se
předvádět. Takže když si jedu na hory, sjedu malý kopeček a radši už po těch horách jen chodím. Ty větší sjezdovky jsou tedy to jediné, co jsem si zakázala.
Jitka Sedláčková o lásce k běhání a Instagramu
Také běháte.
Já jsem Forrest Gump v sukních! Jediný lék na jakoukoliv bolest je ven a mazej! Sama. Když někdo řekne: „Já si s tebou půjdu zaběhat,“ tak já na to: „Určitě nepůjdeš.“ To nejde s
někým běhat. Já neběžím, že bych říkala, tady je to hezký. Já prostě běžím. To za prvé. A za druhé teď dělám indiánský běh, že jdu, běžím, jdu,
běžím. Teď jsem měla zdravotní potíže a i můj Pavel říkal: „Vždyť nechoď, pojď si ještě lehnout, můžeš se tady povalovat,“ ale já na to: „Ne, žádné povalování!“ Je půl sedmé, tepláky a jdu do toho.
Takhle disciplinovaná jste?
Prostě
to do mě vjede a jdu. Teď jsem měla chřipku, ještě týden
tomu dám a jdu.
Co vám to dává? Je to způsob meditace, být sama se sebou?
Určitě je to meditace, určitě je to pobyt na vzduchu, i když pražský vzduch nemohu
považovat za zdravý. Já bydlím na Spořilově, máme tam rybník, takže běhám
kolem něj. Když ten den nikam nejedu, tak
si dám klidně v devět ráno malou plzeň. Po běhání tam sedím venku, zevluju čili jen tak čumím, pak se pochopitelně vyfotím a dám se
na Instagram.
Protože motivujete ostatní.
Protože
jsem milovník Instagramu! To mi taky kdysi jedna kolegyně řekla: „Ty už nemůžeš mít Instagram, to není pro ženy tvého věku.“ Navíc já na
Instagramu neobchoduju, já tam prostě jen jsem. Já to nepochopila jako obchodní
tabuli, ale jako něco osobního. A
můj Pavel
miluje Instagram, takže my tam točíme srandovní videa, děláme si ze sebe srandu. Takže se vyfotím na Instagram a jsem spokojená, že jsem se vyfotila, a
teď mi tam ženy píšou, já byla taky běhat, já byla chodit. A to
je fajn.
Vy jste už několikrát tady řekla slovní spojení „můj Pavel“, ale často jsem od vás slyšela „můj kluk“...
To
je můj kluk.
Krásné. Mně se to líbí a vím, že hodně lidem se to líbilo, ale i za tohle jste sklidila hejty, že už nemáte nárok v tomhle věku říkat můj kluk.
Tak tohle se jim líbilo, protože mi začaly psát ženy „můj kluk“ a mnoho lidí to
ode mě koupilo nebo mnoho vrstevnic to ode mě koupilo. Samozřejmě,
když je někomu třicet, tak může říct, to je můj kluk, ale i v mém věku, v těch 59, 60, když jsem říkala o o 13 let starším partnerovi můj kluk, tak se to líbilo
a on byl spokojený, on byl šťastný a doteď říkám, to je můj kluk.
Co dalšího prozradila Jitka Sedláčková v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?
- Proč ji rozzlobilo hodnocení Jany Paulové ve StarDance
- O tom, co jí přinesl lockdown
- V čem jí pomohl single život
- Jak je možné, že jim to s Pavlem Töpfrem tak klape
- Co aktuálně dělá
Na fotky herečky Jitky Sedláčkové se můžete podívat v galerii.