Judita před dvaceti lety slavila Silvestra s partou kamarádů na chalupě. Alkohol tekl proudem a Judita to přehnala. Ač se zábava vydařila, její dohra byla hodně bolavá.
Byla to moje první oslava Silvestra mimo domov. Neskutečně jsem se těšila. Chodila jsem v té době s přítelem Jirkou a jeho kamarádi měli od rodičů půjčenou chalupu.
Velké přípravy na největší party roku
Musím říct, že jsem přípravy na pobyt na chalupě nenechala náhodě. Na džínách jsem si zvětšila díry, aby vypadaly ještě více stylově. Tlačila jsem babičku, aby mi stačila doplést nový svetr a na hlavě jsem si nechala udělat novou trvalou. Ještě jsem nebyla plnoletá, a tak jsem neměla šanci koupit žádný alkohol. Alespoň jsem se finančně podílela na nákladech a upekla několik šišek sekané. Sbalila jsem si věci, spacák a v den odjezdu se těšila jako malá holka.
Přítel Jirka mě vyzvedl na čas a než se setmělo, stáli jsme před chalupou. Kamarádi už tam byli a z komína šel kouř. Z chalupy už se ozývala hlasitá hudba a zábava se rozjížděla. Převlékla jsem se do trička s velkým výstřihem a Silvestr mohl začít. Tančilo se, jedlo a pilo. Alkohol tekl proudem. Ani nevyjmenuji, co vše jsme pili. Měla jsem za to, že když tančím, stačím alkohol bez problému odbourat.
Hodiny absolutní bolesti, které mě změnily
Protože jsem několik lidí z party neznala, všichni si se mnou chtěli dát panáka. "Dito, tak na seznámení," chtěl si se mnou každý ťuknout. Tvrdý alkohol jsem pila i s přítelem a vše prokládala bílým vínem. Byly asi tři ráno, když jsem cítila, že mě začíná bolet žaludek. Šla jsem ven, kde byl v zahradě umístěn suchý záchod. Čerstvý vzduch mi udělal dobře, ale výrazně nesnížil bolest, kterou jsem cítila. Zhluboka jsem dýchala. Motala se mi hlava a viděla jsem vše snad třikrát. Ani nevím, jak jsem trefila zpět do chalupy.
Dopotácela jsem se zpět na parket a začala tančit. Udělala jsem pár pohybů a spadla na zem. Všichni včetně mě se smáli. Sedla jsem si na židli a snažila se sníst plátek sekané. Doufala jsem, že mastné mi udělá dobře. Možná by to tak i bylo, kdyby mi kamarád nevnutil panáka slivovice. To byla ona pověstná poslední kapka. Udělalo se mi tak strašně zle, že jsem rychlostí blesku vyběhla z chalupy a pozvracela se poblíž vchodových dveří. Ostrá bolest žaludku mě paralyzovala. Bylo mi strašně. Nevědomky jsem se dokonce i počůrala.
Už dvacet let jsem abstinent
Přítel se o mě bál a uložil mě na gauč ve společenské místnosti, kde probíhala zábava. Ležela jsem pod dekou, měla zimnici a co chvíli jsem zvracela do kýble, který jsem měla vedle sebe postavený na zemi. Ostrá bolest v oblasti žaludku byla nesnesitelná. Motala se mi hlava tak, že jsem se musela ukotvit nohou k zemi. To nepomohlo, a tak jsem spustila k zemi i ruku. Bez výsledku. Svět se mi míhal před očima a myslela si, že je to moje poslední hodinka.
Takto jsem ležela na gauči tři dny. Celý pobyt na chalupě. Nebyla jsem schopná vstát. Byla jsem slabá jako moucha a můj znovu nabytý normální stav byl křehký. I otočení na gauči mě bolelo. Nemohla jsem se ani podívat na jídlo, natož cítit vůni alkoholu. Proklínala jsem se za svou nerozvážnost, že jsem během několika hodin vypila tolik panáků, že ani nejsem schopná je spočítat. Vzpomínka na alkohol ve mě vyvolávala nutkání zvracet, a tak jsem se snažila myslet na jiné věci. Od mé bujaré oslavy Silvestra uplynulo dvacet let. Od té doby nepiji tvrdý alkohol a jen velmi omezeně víno. Už nikdy nechci zažít to, co jsem zažila při první pařbě mimo domov.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.