Julie (33): Kolegyně mi půjčila svůdné šaty. Přineslo mi to nečekané úspěchy, ale nebyla jsem to já

Polila jsem se kafem a kolegyně mi půjčila luxusní přiléhavé šaty. Den tak dostal nové rozměry a já si připadala jako sexbomba. Nicméně druhý den jsem si uvědomila, že to bylo pěkné kouzlo, ale nebyla jsem to „já“.

Mohlo by Vás zajímat:

Josef (56): Manželka si nechala udělat nový účes. Bojím se jí říct, že má na hlavě katastrofu

Kolegyně mě zachránila

Všechno to začalo tím, že jsem si v práci polila bílou košili černou kávou. Ten den mě čekala velká prezentace, chystala jsem se na ni několik týdnů. Když jsem se viděla v zrcadle, chtělo se mi brečet. Nebyl čas vyběhnout rychle koupit něco na sebe. V šupleti jsem měla jen tričko na cvičení a starou mikinu. Kolegyně mi chtěla pomoci a vyndala z tašky nové šaty.

„Ještě jsem je neměla, koupila jsem si je v zimě a domů jsem je ani nenesla. Manžel by mě za tu cenu nepochválil,“ smála se, když mi podávala rudé tenké šatičky s velkým výstřihem. Byly opravdu krásné na pohled i na omak, ale nedovedla jsem si je představit na vlastním těle. Chodím oblékaná ve volných oděvech a prsa spíš zahaluji.

Nezbývalo mi nic jiného, než na sebe ten luxusní kousek hodit. Prezentace byla už za dvacet minut. Šaty mi padly jako ulité a musela jsem uznat, že mi sluší. Nebyl to můj šálek kávy, o tom žádná. Kolegyně si nedala říct a dozdobila mě ještě přívěskem a tvářenkou. "Rozhodně sundej ten drdol," zavelela. Takto oděná jsem odrecitovala svůj projekt před dvaceti lidmi, většinou šlo o muže. Nikdo ani nedutal.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (18): Řekla jsem kamarádce pravdu o její vizáži. Tím jsem ji asi nadobro ztratila

Slavila jsem jen úspěchy

Po prezentaci mi přišli všichni sdělit, že jsem odvedla perfektní práci. Připadala jsem si úspěšná jako nikdy. Cestou na oběd mi každý muž otevíral dveře a na ulici jsem slyšela pochvalné pohvizdování, které obvykle nesnáším. Celkem jsem se tentokrát zatetelila blahem, asi jsem to potřebovala.

Na obědě jsem se setkala s bývalým přítelem, který mi přinesl nějaké moje věci z chalupy. Původně jsem byla z toho setkání nervózní, ale v těch šatech jsem byla jako vyměněná. Sršela jsem energií a sebevědomím, můj „ex“ z toho byl očividně na větvi, což mě těšilo. Dokonce začal mluvit i o tom, že mu chybím. Nebrala jsem ho samozřejmě vůbec vážně, to on se chtěl rozejít.

Začalo mě to opravdu bavit a šaty jsem si nechala až do večera. Šla jsem se sestrou do divadla a musela doslova odhánět nápadníky, dostala jsem hned tři vizitky. Večer jsem uvažovala nad tím, že si ty šaty od kolegyně koupím. Ale pak jsem se ráno probudila a změnila jsem názor.

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (66): Nechápu, proč dnešní ženy chodí tak nemožně oblečené. V šatech jsem viděl jen jednu nebo dvě

Nebyla jsem to já

U skříně před zrcadlem mi došlo, že miluji svoje volné košile a široké kalhoty. Prostě jsem se v nich cítila dobře a na nic jsem si nehrála. V těch šatech se odehrálo jakési kouzlo, kdy se ze mě stal někdo jiný a možná to bylo výjimečně i v můj prospěch.

Nechci ale dostávat telefonní čísla na základě přiléhavých šatů a už vůbec nepotřebuji denně poslouchat komentáře mužů na ulici. „Když se mi po nich někdy zasteskne, půjčíš mi je?“ ptala jsem se přesto pro jistotu kolegyně, když jsem je vracela. Člověk nikdy neví, kdy bude mít zase chuť být někým jiným.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (31): Na doporučení influencerky jsem si objednala šaty za tisíce. Byla to strašlivá chyba