Julie (34): Jsem s manželem devět let, ale jeho rodiče mě berou jako cizí a vůbec je nezajímám

S Liborem jsme stejně staří. Když nám bylo dvacet tři, poznali jsme se na diskotéce. Oba jsem tam byli s partou kamarádů a potkali jsme se u baru. A ten večer jsme se od sebe už nehnuli.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (34): Zamilovala jsem se do svého terapeuta. Musím k němu přestat chodit, přestože mi tolik pomohl

Zažila jsem lásku jako trám a jsem za to vděčná

Místo tance jsme si celý večer povídali u baru. Libor na mě koukal a neustále mi opakoval, že jsem strašně krásná. Prvních pár setkání se neslo v poznávacím duchu. Pověděli jsme si o sobě snad všechno. Svěřili jsme si svá tajná přání, bolavé neúspěchy i dosavadní životní cestu. Dokonce jsme měli společnou zálibu ve sledování sci-fi filmů a horské turistice. Postupem času nám bylo jasné, že jsme klikaři. Poznali jsme svou spřízněnou duši. Tak moc v nás osud zažehnul cit. Byla jsem neskutečně zamilovaná, šťastná a spokojená. A vím, že to samé cítil i Libor.

Po dvou letech jsme si spolu pronajali byt. Oba jsme už několik let pracovali. S láskou jsme si ho zařídili a žilo se nám hezky. Náš vztah jsme nechápali jako vězení, a tak jsme si občas vyšli i sami. Já s kamarádkami na kus řeči a Libor na pivko. A přes to jsme nejraději trávili čas spolu. Hodiny jsme si povídali a nestyděli jsme si prozradit i průšvihy. Když jsme spolu začali žít, pozvali jsme rodiče, abychom se začlenili do rodiny. Dostali jsme nápad, že je pozveme poprvé zvlášť a uvaříme oběd. Jídlo stmeluje a navozuje dobrou náladu.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (29): Zamilovala jsem se do svého šéfa. Pak jsem zjistila, že měl poměr se všemi svými asistentkami

Každá rodina je jinak studená

První jsem pozvala na návštěvu svoje rodiče. Věděla jsem, že Libora přijmou a budou ho mít rádi už jen proto, že je to můj partner. I Libor souhlasil, že moji rodiče budou jako zkušební vzorek prvního oběda vhodnější. Z vyprávění vyplynulo, že moji rodiče byli pohodáři. Zatímco Libor měl rodiče chladné a za celý jeho život u nich neobjevil známky humoru. Brali život vážně a byli formální i ve vztahu k sobě. Seznámení s mými rodiči dopadlo podle očekávání. Mile a Libor z něho měl skvělý pocit. Při odchodu padla dokonce věta, že se všichni těšíme na další setkání.

Nad očekávání si dokonce táta s Liborem potykal. Mamka mu tykání jistě nabídne v blízké době, ale zachovala si na prvním setkání odstup. Což dělala vždy. "Lásko, máš skvělé rodiče. To z těch mých budeš rozčarovaná. Bojím se, jak to bude probíhat. Jsou opravdu studení psí čumáci," strachoval se Libor. Oprávněně. Ač Liborovi rodiče neudělali nic, co bych mohla nazvat jako atak na mou osobu, atmosféra byla strašná. Celou dobu jsem se snažila navozovat témata a jeden z rodičů mi vždy jednoslovně odpověděl. Za celou dobu se neusmáli, jen seděli a distingovaně konzumovali to, co jsme jim nabídli. Působilo to na mě, že jim jsem jedno.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (52): Zamilovala jsem se půl roku po smrti manžela. Všichni mě odsoudili, na štěstí prý ještě nemám nárok

Lítost a smutek nad situací s rodiči

Dnes slavíme s Liborem deváté výročí naší svatby. Od prvního setkání se ve vztahu s rodiči prakticky nic nezměnilo. Libor si s mými rodiči tyká a je vítán. Mamka ho při uvítání obejme. Já Liborovým rodičům stále vykám a při setkání si formálně podáme ruku. Rodiče se vůbec nezajímají o nic, co souvisí s mou osobou. Když se vidíme, položí pár otázek Liborovi a to je vše. Jinak se během návštěvy řeší politika, morální úpadek společnosti a rodina Liborovy sestry, která žije v Anglii.

Už jsem si zvykla, že jsem pro Liborovy rodiče cizí a vůbec je nezajímám. Mojí poslední záchranou možná budou děti. Možná mě potom vezmou na milost a začnou mě vnímat. Nyní jsem vzduch. Naštěstí ani Libor se necítí v přítomnosti rodičů nejlépe, a tak se vídáme jen jednou měsíčně. A jinak jim Libor telefonuje. Když jsem jim jednou kdysi dávno zatelefonovala já, ve sluchátku se ozvalo: "Dobrý den, Julie, proč telefonujete? Potřebujete něco? Je Libor v pořádku?" A když jsem je ujistila, že syn je v pořádku a telefonuje jen tak, hovor slušně ukončili. No, u nás zkrátka platí, že příbuzné si člověk nevybere a nemá cenu se tím trápit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zora (27): Zamilovala jsem se do ženatého souseda. On je doma nešťastný, ale nedokáže odejít