Julie má děsivé vzpomínky na lyžařský výcvik, od té doby na lyžích nestála. Nový přítel je vášnivý lyžař a už má pro ně zamluvený termín v Alpách. Julie plánuje si užít, dokud je čas a pak mu dát raději kopačky, než aby se ztrapňovala na horách před ním a jeho bývalou přítelkyní.
Začít si se zarytým sportovcem má výhody i nevýhody. Robert (33) má tělo jako skála a baví mě s ním spát. On ale nemá tušení, že jsem antisportovní typ a brzy to v Alpách zjistí. Kývla jsem na lyžovačku a přitom neumím na lyžích ani stát. Je to moje noční můra už od lyžáku na střední.
Robert je klasický sportovní typ
Roberta jsem poznala letos na podzim ve vinárně. Podle jeho proporcí jsem hned usoudila, že je to velký sportovec a to se mi pochopitelně líbilo. Já sice nesportuji téměř vůbec, ale postavu mám štíhlou. Stačí mi protáhnout se občas na józe a docela hodně toho nachodím. Slovo dalo slovo, rozuměli jsme si a začali spolu randit.
Podzimní počasí k venkovnímu pohybu příliš neláká a my dva chodili spíš po restauracích, nebo jsme trávili večery v posteli. Robertova svalnatého těla jsem se nemohla nabažit. Nedivila jsem se, že je v tak skvělém stavu. Denně ráno běhal nebo šel do posilovny a každý víkend měl hokejový nebo fotbalový trénink. Občas se mě zvědavě vyptával, jaký mám oblíbený sport.
Chtěla jsem jít s pravdou ven a říct něco ve smyslu: „Sezení v kavárně, nákupy oblečení, četba knihy s kočkou na klíně.“ Ale tušila jsem, že by mu to k popukání nepřišlo. Postavu jsem zdědila po mámě a udržovala jsem ji spíš dietami, než pohybem. Jenže Robert už plánoval, jak si pojedeme v zimě zalyžovat do Alp. A to mě upřímně děsilo.
Mám drsné vzpomínky na lyžařský výcvik
„Lyžáku“ jsem se na základní škole vyhnula úplně. Za to na střední mě čekaly galeje. Naše učitelka tělocviku byla přísná nesmlouvavá žena. Nechala mě předvést před všemi třídami svůj lyžařský um. Vypadalo to asi tak, že jsem si za hlasitého smíchu ostatních sjela kopec po bradě.
Nevím, jak se to stalo, ale byla jsem opravdu jediná, kdo lyžovat neuměl. I další „nelyžaři“ se dokázali vzchopit a sjet kopec alespoň trochu důstojněji. Nejhorší bylo, že mě to ta šílená profesorka nebyla schopná za celý týden naučit. Byly to dny plné pádů a modřin a od té doby jsem na lyže nestoupla.
„Jasně, to bude super,“ řekla jsem Robertovi, když mi ukázal hotel, kde budeme v Alpách bydlet. Jenže teď se pomalu bojím, až nadejde ten čas a já budu muset zapnout přeskáče. Robert pochopí, že jsem naprosté nemehlo a určitě to ovlivní náš vztah. Napadlo mě, že bych se měla ještě před Alpami zajet naučit lyžovat někam k nám. Akorát chybí sníh.
Kamarádka si myslí, že to Robert pochopí
„Zbytečně to dramatizuješ, zaplatíš si tam instruktora a s Robertem strávíte společný čas mimo svah,“ míní kamarádka. Jenže já se pak dozvěděla, že jedou ještě další lidi a mezi nimi i Robertova bývalá holka. Ta jistě lyžuje skvěle a já budu za naprostou chudinku.
Navíc zimou tohle dilema neskončí. Robert si brzy uvědomí, že máme každý jiné koníčky a stejně to nikam nepovede. Je mi to líto, celkem nám to klape a bude mi chybět jeho super výkon v posteli. Možná si budu užívat, dokud nenastane termín odjezdu na hory a pak si něco vymyslím. Nebo se s ním rovnou rozejdu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.