Kamila pochází z chudých poměrů a její přítel je na tom stejně. Když se odhodlala odejít za prací do Německa, aby vydělala peníze a lépe se jim dýchalo, všechno se změnilo. Potkala totiž jednoho bohatého muže, který jí učinil zajímavou nabídku.
Někdy přemýšlím nad tím, jestli jsem udělala správné rozhodnutí. Upřednostnila jsem muže s penězi, protože mě to přitahovalo. Nikdy bych si nemyslela, že udělám něco takového.
Neměli jsme peníze
Michala jsem potkala někdy po maturitě, když jsem začala pracovat v obchodě. On tam dodával zboží z jedné velkoobchodní firmy. Rozuměli jsme si a časem jsme spolu začali randit.
Oba pocházíme z chudých rodin a věděli jsme, že se můžeme spolehnout jen sami na sebe. Když jsme byli spolu, bylo to jednodušší. Pronajali jsme si malý byt a snažili se ho zařídit tak, jak nám naše finance dovolovaly. Majitelka je stará paní, která uvažovala nad tím, že by nám byt časem prodala. Bylo to od ní hezké, ale neměli jsme na to peníze. A o úvěru jsme si mohli jenom nechat zdát.
Brzy se objevila příležitost, jak vydělat víc peněz. Máma mi řekla, že její kamarádka Anastázie provozuje v Německu exkluzivní restauraci a hledá servírku. Váhala jsem, protože jsem nechtěla opustit Michala, ale potřebovali jsme peníze, takže jsem se rozhodla odjet.
Paní Anastázie byla velmi milá. Přivítala mě, jako kdybych byla její vlastní dcera. Její restaurace je na opravdu vysoké úrovni. Přes den to je restaurace, ale po desáté večer se mění v prestižní taneční klub. V noci se dalo vydělat víc, ale já nechtěla mít co do činění s opilci, kteří by za spropitné očekávali víc než jen dobré jídlo. Rozhodla jsem se pro denní směny. Netušila jsem, že díky tomu potkám muže, který mi změní život...
Měl styl a peníze
Adam byl pravidelným hostem naší restaurace. Je o pár let starší než já a často tam chodil na oběd nebo na pracovní schůzky. Líbilo se mi, jak vypadal, ale byl z jiného světa, světa bohatství, do kterého jsem neměla přístup. Vždy dobře oblečený a upravený, šířil kolem sebe nenápadný, ale drahý parfém...
Později začal chodit také na kávu, při které si prohlížel něco v telefonu nebo četl noviny. Působil mile a když se na mě podíval, cítila jsem, jak rudnu. Myslela jsem si, že je to jen jeho zdvořilost, protože náš první kontakt neproběhl moc dobře. Přinesla jsem mu objednanou polévku a on najednou začal mluvit česky. Byla jsem tak překvapená, že jsem většinu vylila přímo na jeho kalhoty.
Bála jsem se, že přijdu o práci. Omlouvala jsem se, prosila o odpuštění jak jeho, tak paní Anastázii, která se snažila situaci zachránit. Naštěstí z toho nedělal žádnou scénu a šéfová mu nabídla výraznou slevu na celý týden. Chtěla jsem mu alespoň zaplatit za vyčištění kalhot, ale odmítl. Od té doby vždy žádal, abych ho obsluhovala já.
Bohatý muž mi dal nabídku
Postupem času jsem se o Adamovi dozvěděla víc. Narodil se v Německu, ale jeho rodiče byli Češi, proto mluví česky. Vlastní firmu na nějaké součástky, o kterých jsem neměla ani tušení, ale bylo mi jasné, že vydělává hodně peněz.
Byl tak milý a zdvořilý, že jsem se mu začala svěřovat. Vyprávěla jsem mu o svém životě doma, o vztahu s Michalem, o finančních problémech a o tom, že si šetřím na byt. Jednoho dne navrhl, že bych mohla pracovat pro něj.
„Já? Nemám žádné zkušenosti ani vzdělání,“ řekla jsem.
„Ale vypadáš dobře a rychle se učíš. Potřebuji asistentku,“ nedal se odbýt.
Požádal mě, abych o tom přemýšlela. Přišlo mi to podezřelé, ale na druhou stranu, znamenalo by to, že bych rychleji získala peníze na byt. Poradila jsem se i s paní Anastázií, která mi řekla, že mám tuto příležitost využít. "Budeš mi chybět, ale neváhej,“ dodala a objala mě.
Můj přítel to nevzal dobře
Rozhodla jsem se, že Adamovu nabídku přijmu. Jako asistentka jsem neměla příliš náročné úkoly. Vařila jsem kávu, objednávala letenky, domlouvala schůzky, a dostávala jsem za to mnohem větší peníze, než bych čekala.
Adam mi nikdy nedal najevo, že by za tím bylo něco víc. Dělala jsem svou práci a to bylo vše. Časem jsme se začali přátelit a setkávali se i po práci – u kávy, na večeři nebo na procházce. Cítila jsem se s ním dobře. Všechno za mě platil a choval se ke mně jako k princezně. Někdy se mě ptal na Michala a dokonce nabídl, že mu ukáže firmu, až za mnou přijede. Netušila jsem, že to setkání všechno změní.
Michal přijel, ale byl nějaký nevrlý. Měla jsem pocit, že mi závidí. Kritizoval můj vzhled a když si podával ruku s Adamem, viděla jsem v jeho očích nepřátelství.
„Spíš s ním?“ zeptal se, než odjel.
„Zbláznil ses? To mě ani nenapadlo,“ bránila jsem se.
Cítila jsem se dotčená a svěřila jsem se Adamovi. Ten mě objal a řekl mi, ať si z toho nic nedělám. Aby mě rozveselil, vzal mě na večeři. Tehdy jsem ho poprvé viděla ne jako šéfa nebo přítele, ale jako muže. Rychle jsem ale ty myšlenky zahnala.
Nový život se mi líbí
O měsíc později jsem měla narozeniny. Čekala jsem, že mi Michal zavolá, ale neozval se. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Zapomněl, nebo mi to udělal schválně? Naštěstí mi den zachránil Adam, který přišel do práce s velkou kyticí a pozval mě na večeři. Po jídle mi daroval zlatý řetízek, který měl určitě větší hodnotu než můj měsíční plat. Líbilo se mi to.
Byla jsem tak okouzlená, že ani nevím, jak jsem podlehla jeho polibkům a skončila u něj doma. To byl zlomový moment v našem vztahu. Stala jsem se jeho milenkou. Zpočátku jsem měla výčitky, protože jsem věřila, že na mě Michal stále čeká. Aspoň jsem v to doufala. Ale můj život teď byl tady a nevěděla jsem, kdy se vrátím. Navíc Adam mě nechtěl jen jako milenku, bral mě jako svou partnerku. Dokonce řekl v práci, že jsem jeho přítelkyně.
A protože jsem teď byla oficiálně jeho partnerkou, Adam se se mnou podělil nejen o svou peněženku, ale také o svůj byt. Přestěhovala jsem se k němu a začala žít na úrovni, o jaké jsem ani nesnila. Můj starý život mi teď připadal vzdálený a nudný. Milovala jsem vůni peněz a líbil se mi ten životní styl. Část peněz, které jsem vydělala, jsem posílala mámě. Když se mě ptala, kdy se vrátím, odbyla jsem ji s tím, že „někdy brzy“, ale ve skutečnosti jsem neměla důvod se vracet.
Michala stále miluji, ale cítím, že náš vztah pomalu umírá. Miluji i Adama. Nebo spíš jeho peníze. Nedávno mi řekl, že už nemusím pracovat, protože jako jeho partnerka bych se neměla starat o vydělávání peněz. A možná má pravdu. Brzy pojedu domů, navštívím mámu a ukončím vztah s Michalem. Vyhodím i své staré věci, které zůstaly v našem bytě. Ty hadry už nepotřebuji. Vždyť teď žiji na úplně jiné úrovni...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.