Kamila (26): Lehla jsem si pod nádherný starý strom a chtěla přijít na jiné myšlenky. Místo pohody jsem zažila neuvěřitelný děs

Když mám splín, nejraději se toulám přírodou a píšu básně. Zatím jsem je nikomu neukázala a ani to nemám v plánu. Píšu je proto, abych ze sebe dostala to, co mě trápí. Po rozchodu s jedním idiotem jsem cítila, že se musím jít projít. Věděla jsem, že budu psát. A to hodně...

Mohlo by Vás zajímat:

Beáta (28): Ukryla jsem se před bouří pod stromem. Pak se stalo něco, co si neumím vysvětlit

Potřebovala jsem si vyčistit hlavu

Přemýšlela jsem nad tím, proč jsem zahodila téměř dva roky života kvůli někomu, kdo si to nezasloužil. Jak je možné, že jsem byla tak blbá? A s těmito myšlenkami jsem se vydala na výlet. Neměla jsem cíl, jen jsem tak bloumala lesem.

Nevím, jak dlouho to trvalo. Pak se přede mnou vynořila louka a uprostřed ní stál strom. Když řeknu, že byl starý, košatý a neuvěřitelně krásný, asi ho to stejně nebude vystihovat dostatečně. Pozorovala jsem tu nádheru a zapomněla na všechny své starosti.

Chtělo se mi jen lehnout si pod strom, koukat nahoru do jeho větví a odpočívat. Přišlo mi to jako dobrý nápad. Určitě tam přijdu na jiné myšlenky.

Mohlo by Vás zajímat:

Josef (42): V lese jsem spatřil podivné světlo. Když jsem pátral po jeho zdroji, dostal jsem se do nebezpečí

Něco mě lákalo lehnout si pod strom

Přešla jsem louku a zůstala stát několik kroků před stromem. Jeho zvrásněná kůže vybízela k doteku. Určitě se v ní ukrývají desítky let života. Co všechno asi tak viděl? Kolik osudů proplulo kolem, zatímco on tam stojí a ještě dlouho bude?

Pak se mi v hlavě ozval neznámý hlas a nabádal mě, abych si lehla pod strom. Z hlíny mu vystupovaly kořeny a mezi nimi bylo místo tak akorát pro člověka. Zaváhala jsem. Hlas se ozval znovu, tentokrát byl silnější. Už mě nenabádal, ale rovnou mi to přikazoval.

Vyděsilo mě to tak, že mi z rukou vypadnul batoh. Udělala jsem krok zpátky a ten hlas najednou vykřikl: "Vrať se!" I když jsem chtěla odejít, nedokázala jsem se pohnout. Byla jsem jako přimražená...

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (40): Z lesa se vynořila tajemná postava, která mířila k mému autu. Dnes už tuším, kdo to byl

Děsivý zážitek mě málem připravil o rozum

Pak se mi zdálo, že se ty kořeny začaly hýbat a sápou se po mně. Jeden se dotknul mé ruky a omotal se kolem ní. Pak mě začal táhnout ke stromu. Nedokázala jsem odporovat. Tělo odmítalo poslušnost, jen hlava vnímala, co se děje. Pomalu jsem se blížila, když jsem najednou zakopla o svůj batoh.

Zavrávorala jsem a spadla na zem. Můj pád asi překvapil ten kořen, takže mě na moment pustil. Zjistila jsem, že se opět můžu hýbat. Po čtyřech jsem se co nejrychleji snažila dostat pryč a batoh hrnula před sebou. Povedlo se mi ujít několik metrů, když jsem se zamotala do popruhů batohu a svalila se na zem.

Ležela jsem, snažila se popadnout dech a vyděšeně čekala, co bude dál. Nic se však nedělo. Pomalu jsem si sedla a koukla na ten strom. Stál tam a pořád byl hezký. Nic nenaznačovalo, že by měl živé kořeny. Rychle jsem se zvedla a utíkala pryč. Nechápu, co jsem tehdy zažila. Slyšela jsem o tom, že některá místa mohou být opravdu zlá, ale vždy jsem si myslela, že jsou to jenom povídačky. Raději se té louce budu už navždy vyhýbat...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (65): Na večerní procházce jsem zažila šok. U lesa se toulal duch psa, který marně hledá svého pána

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.