Kamila si vedla deník už jako malá holka. Když dospívala, začala si do něj psát lechtivé představy o tom, co by dělala s různými muži. Nic z toho nebyla pravda, ale její snoubenec tomu moc nevěří.
Deník je posvátný, ne? Soukromá věc každého, kdo se rozhodne zapsat své myšlenky a touhy. Myslela jsem si, že to můj snoubenec Michal (32) ví, ale jeho přístup mě šokoval!
Začala jsem si psát deník
Od té doby, co jsem ve svých pěti letech dostala od rodičů roztomilý zápisník s malým stříbrným zámkem, si vedu deník. Ten malý zámek, i když se zdál křehký a snadno prolomitelný, mi dával pocit bezpečí, že moje zápisky zůstanou tajemstvím a nikdo je nebude číst. Díky tomu jsem mohla bez obav a otevřeně přenášet všechny své myšlenky a pocity na papír.
Deník se stal mým nejlepším přítelem, kterému jsem mohla říct cokoliv. Nejenže jsem do něj zapisovala vzpomínky a různé myšlenky, ale také se postupně plnil různými fantaziemi. Už jako dítě jsem měla bujnou představivost a milovala jsem vytváření různých příběhů. Myslela jsem si, že jsou mnohem zajímavější než každodenní realita.
Deník se postupně proměnil v něco jako román na pokračování. Prostředí a postavy se vyvíjely, hlavní hrdinka (tedy já) zrála, ale příběhy si stále uchovávaly lehkost. A jak jsem dospívala, stávaly se čím dál tím více... smyslnými.
Přiznávám, že jsem hodně vášnivá. Moje představivost mi přinášela nejrůznější vize, které by možná zastínily i Padesát odstínů šedi. Zapisovala jsem si situace, ve kterých jsem prožívala milování s různými muži, často i cizími.
Samozřejmě, v reálném životě by k ničemu takovému nedošlo. Nejsem přece nymfomanka, jen snílek s bohatou fantazií. Nikdy jsem neměla v úmyslu tyto fantazie s někým sdílet. Koneckonců, pokud nikomu neubližujeme, nemáme snad právo na svá tajemství?
V posteli jsem převzala iniciativu
Ačkoli jsem před Michalem měla několik partnerů a tedy nějaké zkušenosti, zamotal mi hlavu. Pro něj bych udělala cokoliv. Po jeho boku jsem se konečně cítila naplněná po všech stránkách.
Jiní muži najednou jako by přestali existovat. Moje erotické fantazie se také změnily, nyní se všechny točily kolem Michala. Už jsem necítila potřebu zapisovat si, co se mi honí hlavou, protože mnohem zajímavější věci se odehrávaly v naší ložnici. Oba jsme chtěli stále víc a přiznávám, že jsem převzala iniciativu. Michalovi to nevadilo, naopak, nacházel v tom velké potěšení.
„Nikdy bych nečekal, že na světě existují tak výjimečné ženy,“ říkával obdivně.
Jeho slova jsem brala jako největší kompliment. Věděla jsem, že v případě hádky se vždycky dokážeme usmířit sexem, který byl skvělý lék na všechny neshody.
Po dvou letech vztahu jsme se rozhodli vzít. Věřila jsem, že nás čeká skvělá budoucnost. Michalova babička nám darovala velký byt, který předtím pronajímala, takže jsme si nemuseli brát hypotéku a zadlužovat se.
Ačkoli byt potřeboval spoustu práce a důkladnou rekonstrukci, neviděli jsme to jako nepřekonatelnou překážku. Rozhodli jsme se začít s rekonstrukcí ještě před svatbou a pak, v závislosti na tom, kolik utratíme, naplánovat svatební hostinu.
Podíval se do mého deníku!
Rekonstrukce bytu byla mnohem vyčerpávající, než jsme předpokládali. Musím přiznat, že jsme měli plné zuby chaosu, který nás obklopoval. Prach se dostal všude, dokonce i na naše oblečení, které jsme do skříní uložili v plastových pytlech. Ale nejhorší bylo, že jsem začala trpět dráždivým kašlem.
„Miláčku, proč se nenastěhujete k nám, než bude rekonstrukce hotová?“ navrhla jednoho dne moje máma.
Byla jsem příjemně překvapená její nabídkou, protože jsem věděla, že moji rodiče jako katolíci moc neschvalovali, že žiji s Michalem pod jednou střechou ještě před svatbou.
„Jste zasnoubení a brzy se vezmete...“ dodala máma a já ji vděčně objala.
Kdybych tehdy tušila, že tohle dočasné stěhování přinese jen problémy...
U nás doma se nikdo nikdy nedotýkal mých deníků, takže jsem je ani neschovávala. Nečekala jsem, že by to někdo viděl jinak. Později mi Michal vysvětlil, že si mé deníky prohlédl, protože chtěl o mně zjistit víc.
„Dva muži najednou... a jeden z nich byl cizí?“ nemohl to pochopit. Moje pikantní příběhy ho šokovaly.
„To je jen moje představivost,“ snažila jsem se mu to vysvětlit. „Vždyť mě přece znáš...“
Z jeho výrazu bylo jasné, že mi nevěří. Cítila jsem, jak ve mně roste vztek. Kdo mu dal právo prohrabávat se mými deníky a číst je, aniž by se mě zeptal na svolení?
„Tak co bude dál? Začneš mi číst e-maily? Nebo kontrolovat moje soukromé zprávy?“ vyjela jsem na něj.
Naše manželství je v ohrožení
Michal tvrdil, že v manželství by neměly být žádné tajnosti. Možná na tom něco je, ale... vzájemná důvěra je stejně důležitá. A tu jsme ztratili oba. Dobře vím, že mi nevěří. Předstírá pochopení, že mé zápisky byly jen výplodem fantazie. Ale vidím, jak mě sleduje, jak kontroluje, jestli se nedívám na jiné muže. A jak si nervózně kouše ret, když si myslí, že jsem někomu věnovala byť jen trochu pozornosti.
Cítím vinu, přestože jsem nic špatného neudělala. Od té doby, co chodím s Michalem, přestala jsem psát své pikantní zápisky a nezhřešila jsem, v myšlenkách a už vůbec ne v činech. Přesto se cítím jako nevěrná žena. Vím, že v Michalovi roste vztek a jednou to z něj vyjde ven.
Náš intimní život se také změnil. Ztratil tu spontánnost a bezstarostnost, kterou jsme si kdysi užívali. Mám pocit, že Michal na mně zkouší všechny věci, o kterých četl v mém deníku. A dělá to s takovým zápalem, jako by mu šlo o to, aby mi fyzicky ublížil a psychicky mě ponížil. Nejsem si jistá, jestli ještě věří v naše manželství, ale já také začínám mít pochybnosti. Pokud neměl problém přečíst si mé osobní záznamy, jak bude vypadat naše společná budoucnost? A k tomu to jeho prohlášení, že jako manžel bude mít právo na mě dohlížet...
Vždycky jsem si myslela, že manželství je o spolupráci, ne o poutech, která omezují pohyb. Ale kde je rovnost, když vás partner špehuje a chová se k vám s nedůvěrou?
Někdy lituji, že jsem ty deníky nespálila. Kdybych to udělala, Michal by je nikdy nenašel a věci by byly jako dřív. Na druhou stranu přemýšlím nad tím, jestli není dobře, že si je přečetl. Teď vím, kdo můj snoubenec opravdu je. Je lepší se tyhle věci dozvědět před svatbou, když se ještě dá vycouvat. Jsem také ráda, že jsme začali rekonstrukcí a ne svatbou. Protože teď si nejsem jistá, jestli vůbec k ní dojde. A kdo ví, možná to nebude Michal, kdo zruší zásnuby, ale já sama...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.