Kamila (70): Za komunistů jsem prodávala v módě. Dodnes vzpomínám na jednu poněkud bizarní zákaznici

Když jsem prošla učením na prodavačku, byl můj profesní cíl zůstat ve velkém městě, což se mi splnilo. Na vyučené holky se tenkrát „stály fronty“ a já měla šanci nastoupit v jednom z tehdy nejluxusnějších obchodních domů vůbec. Dařilo se mi jak po stránce pracovní, tak i po té soukromé, protože ještě během učení jsem se šťastně provdala za svého současného manžela. Nemuseli jsme se ani povinně brát, prostě šlo o lásku.

Mohlo by Vás zajímat:

Lea (39): Nikdy bych netipovala, že mě manžel dokáže podvést. Nevěra přesto nebyla to nejhorší, co mi přichystal

V našem obchodě se objevovaly lesby i transgender lidé

Děti přišly, akorát o něco později, takže jsem měla v obchodě šanci i něco prožít. Není totiž úplně pravda, že vše bývalo nudné a stereotypní, protože minimálně ti zákazníci, kteří k nám do módy chodívali, bývali ledasco, jen ne stereotypní.

Ve výčtu lidí, které jsem obsluhovala, se navíc objevovali i ti, o nichž by se dnes řeklo, že patří do LGBT skupiny. Řadu z nich jsem v té době neodhalila. Zpětně si však vybavuji nejen jednu nápadnější lesbickou dvojici, ale především velmi zajímavého transgender člověka. Zatímco dvě ženy jsem dlouho jako pár ignorovala, transgender zákaznice jsem si logicky všímala více.

Mohlo by Vás zajímat:

Lea (33): Tchyně mě nikdy nepřijala. Teď nechce mít nic společného ani s vnoučaty

Muž v šatech a s dámskýma nohama

Šlo o muže přibližně okolo šedesátky, který chodil zásadně v elegantních ženských šatech. Nosil vždy pečlivě vyčesanou paruku, klobouček, pletené rukavičky… Líčil se a jeho módní styl odpovídal první republice. Ono, na sedmdesátky byl dost z módy, ale zrovna jemu ten styl slušel.

Byl štíhlý a nohy měl skutečně spíše jako žena než muž. Přesto zblízka bylo znát, že o rozenou ženu nejde. S holkami v práci jsme zprvu nevěděly, jak k němu (k ní) přistupovat, nicméně po opakovaných návštěvách jsme si už natolik zvykly, že jeho/její přítomnost nikomu zvláštní nepřišla.

Ostatně, patřila také k našim nejlepším klientkám a zboží, které nakoupila, rozhodně nejlacinější nebylo. Kým byla ve skutečnosti, myslím tím, jaké měla civilní zaměstnání anebo odkud brala peníze, jsme se nedozvěděly. Dost z nás po tom ani nepátralo, a pokud se už někdo takový našel, šéfová nás vždy napomenula, že se máme chovat taktně a ohleduplně, což jsme činily.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (29): Holky se mi smály, že mám malá prsa. Netrápilo mě to, dokud jsem nezjistila, že jsem lesbička, a nezamilovala se

Začínám přemýšlet, co to tehdy bylo za lidi

Ono asi v každé době najdeme jedince, kteří se staví vůči jiným lidem negativně, ale já za sebe musím říci, že zrovna náš kolektiv býval na takové věci dost hluchý. Holky totiž nadevše zajímaly chlapi, s nimiž byla vidina vdavek, a řešit někoho, že je lesba nebo trans, je ani nebavilo. Nerozuměly takovému osudu, nebyl to jejich případ, a tudíž se zabývaly pouze tím, čím žily - „hetero vztahy“. Vím, o čem mluvím - měla jsem to stejně.

To až současná doba, kdy se mnoho věcí veřejně vyjasnilo, mi otevřela oči a rozšířila obzory. Je mi sedmdesát, mám věk babičky a už dávno nejsem ta mladice z módy, přesto zpětně uvažuji i o věcech, jaké by mě kdysi nezajímaly, ba by mě ani nenapadaly, a zkouším se vžít do lidí, kteří mají život jinak.

Představuji si, jaké může být milovat ženu nebo jak těžké musí být narodit se do špatného těla. A když už tak přemýšlím, dost často si přitom vybavím právě jednu z našich nejvěrnějších klientek.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (52): Myslela jsem, že mi dceřina lesbická orientace nevadí. Nedávná situace mě ale usvědčila ze lži

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.