Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Karel je fešák a i po padesátce dokáže zapůsobit na ženy svým šarmem. Je si toho vědomý a svůj dar využíval celý život. Jenže teď je ve vztahu se ženou, která ho změnila. Jak je to možné?
Přestože už mi bylo padesát, pořád mám chuť do života a nechci se zavřít mezi čtyři stěny. Moje přítelkyně Marie je o pět let mladší, je spíš domácký typ, nejraději by seděla u televize nebo chystala jedno z těch svých domácích jídel. Nemůžu popřít, že vaří skvěle, ale všechny ty dobroty zapříčinily, že mám kalhoty tak těsné, že čekám, kdy mi prasknou.
„Prosím tě, brzdi trochu se sladkostmi,“ říkám jí pořád.
„Ale ty přece máš rád sladké,“ nedá si to vymluvit. „Právě jsem upekla jablečný koláč, přesně tak, jak to miluješ...“
Děti jsem nikdy nechtěl
Někdy si myslím, že mě tak vykrmuje schválně, abych neměl chuť lítat všude možně. Když si představím, jak to bude vypadat za pár let, to budu tak vypasený, že se mi nebude chtít ani hnout.
Nežijeme spolu, i když bychom mohli, protože jsme oba nezadaní a nezávislí. Pracujeme, těšíme se relativně dobrému zdraví. Každý z nás má svou garsonku, kterou bychom mohli prodat nebo vyměnit za jedno pohodlné bydlení. Jenže já nijak nespěchám, tak to zůstává, jak to je.
Marie je vdova a její jediné dítě je už samostatné a pracuje v Německu. Já jsem dvakrát rozvedený a bezdětný, ale nijak toho nelituju, protože mi nikdy zvlášť nezáleželo dětech. Moje dvě exmanželky prohlašovaly, že jsem strašný sobec, když nechci být otcem. Ale já věřím, že to byl obyčejný zdravý rozum, který mi říkal, že když mi příroda sama potomka nedopřála, není proč se o to zvlášť snažit.
Měl jsem spoustu žen
Před Marií jsem měl hodně žen. Vypadám dobře, mám slušnou práci a taky solidně vydělávám. Umím ženské tak zamotat hlavu, že je moje dřív, než se naděje. Ony to mají rády. Vyžadují sice věrnost, jenže když samy narazí na fešáka, nevadí jim, že někoho má. Jdou do útoku a věrnost najednou přestane hrát roli. Mnohokrát jsem se o tom přesvědčil.
Marie byla tvrdší oříšek. Je to zásadová žena – do postele nejde ani na prvním, ani na druhém rande. Dokonce ani na pátém se mi ji nepodařilo přemluvit. Vyžádalo si to ještě spoustu dalších schůzek, než jsem ji konečně přesvědčil, že na sexu není nic špatného.
Je ostýchavá a plachá. Většinou jsem se takovým ženám vyhýbal, ale na ní se mi to líbilo. Od té doby, co jsme spolu, jsem ani nepomyslel na žádnou jinou.
Nechci se ženit
Marie mi řekla, že chce náš vztah zoficiálnit. Dva roky jsou prý dost dlouhá doba na to, abychom věděli, zda spolu chceme být. Ona to ví a já bych to prý měl vědět také. Tlačí na mě, abych se vyjádřil, co bude dál, zatímco já si myslím, že není kam spěchat. Ani v našem věku bychom takové věci neměli uspěchat a měli bychom být obezřetní.
„Copak nám takhle není dobře?“ ptám se. Ona ale říká, že pro ni to není dobré, protože by raději byla manželka než milenka.
„Už mi není dvacet,“ dodává s povzdechem. „Za chvíli se mi nebude chtít nic a z tebe pořád bude lamač ženských srdcí, alespoň v lázních. Říkám ti na rovinu, že takový život mi nevyhovuje.“
Připadám si jako krysa zahnaná do kouta. Proto jsem se rozhodl, že to odpískám. Marie totiž neustoupí. Mám to celé promyšlené. Jakmile přijde, řeknu jí, že jsem se rozhodl a každý půjdeme svou cestou. I když toho třeba budu pak litovat, doufám, že se najde nějaká další ženská, aby mě utěšila.
Je to silnější než já
Čekal jsem do pěti odpoledne, protože Marie je vždycky přesná. Všechno jsem to měl naplánované, ale když přišla... Vůbec nic se neodehrálo tak, jak jsem si to vymyslel. Ten den si Marie vzala červenou halenku, ve které vypadala jako rozkvetlý mák – něžná a omamně voňavá. Nikdy dřív se mi nezdála tak krásná a přitažlivá, tak sexy a mladistvá.
Když jsem si představil, že odejde, že už ji neuvidím a ona si třeba najde nějakého jiného chlapa, málem mě trefil šlak. Že bych se jí vzdal? Že bych už nikdy neviděl, jak pobíhá v kuchyni a pobrukuje si staré písničky? Že bych se k ní nemohl přitulit, až si ke mně unavená sedne, tak měkká, teplá...
Tak jsem ji objal a zeptal se, kdy se vezmeme. Pošeptala mi, že kdykoli budu chtít. Sakra práce! A to všechno kvůli té její červené halence...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
