Dnes se Karina musí své zkušenosti smát. Ne nadarmo se říká „Důvěřuj, ale prověřuj“. Nedělala to, a proto se nevědomky ocitla ve vztahu, kde byla ona a další tři lidé.
S Robertem jsem chodila rok. Byl to řidič z povolání a od pondělí do pátku jezdil kamionem převážně v zahraničí. Každý víkend jsme se vídali od sobotního odpoledne do nedělního poledne. Robert vždy přijel ke mně domů a užívali jsme si vzájemné blízkosti.
Můj vztah na dálku mi vyhovoval
Nikdy jsem podobný vztah neměla, ale vlastně mi to vyhovovalo. V pracovní týdnu jsem měla čas na svůj velký koníček, a to posilování. Navštěvovala jsem třikrát týdně fitko, a jelikož můj minulý vztah zkrachoval kvůli nedostatku času, řidič kamionu mi seděl. Kamarádky měly jinou povahu a vyžadovaly ve vztahu těsnější kontakt. Uháněly své partnery a toužily po denním styku. Mně stačilo, když jsme si denně telefonovali a psali zprávy.
Asi po půl roce jsem chtěla vidět prostředí, ve kterém Robert žije. Omluvil se mi, že mě do svého bytu nevezme. Ať se nezlobím, ale že byt prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Mezitím jsme spolu byli i na prodlouženém víkendu na Moravě. Všimla jsem si, že mu občas zvonil mobil, ale nikdy hovor přede mnou nezvedl. A vlastně měl mobil neustále pod kontrolou. Povznesla jsem se nad to, jelikož jsme se domluvili, že příští víkend strávím celý u něj. A hlavně, Robert byl veškerý čas sám v kamionu a když právě neřídil, byl se mnou.
Konečně jsem poznala prostředí, ve kterém žije
V pátek jsem vyrazila za Robertem. Byt měl docela velký, ale nepřipadalo mi, že by prošel rekonstrukcí. Možná dlažba na chodbě byla nová. Nicméně jsem byla chápavá. Chlap má naprosto jiné požadavky na úroveň bydlení než žena. Večer mě nicméně zarazilo, že v ložnici stojí dětská postýlka. To mi Robert zdůvodnil tak, že byt občas využívá jeho sestra se synem a jednu dobu u něj dokonce několik měsíců bydleli. Opět zafungovala moje naivita. V hlavně mi běželo: "Jasně, chlap. Prostě mu postýlka nepřekáží, tak ji má v ložnici doteď. Vždyť tu vlastně vůbec není."
Asi za měsíc jsem byla opět u Roberta. Byt měl neuklizený a občas se někde válelo dámské nebo dětské oblečení. Při odchodu jsem zanechala omylem náramek v koupelně na poličce. Hned v pondělí odpoledne, když jsme si telefonovali, jsem Roberta požádala, aby mi ho o víkendu dovezl. Jeho reakce byla velmi prudká, naprosto neadekvátní situaci. Do telefonu na mě chrlil neslušné výrazy a obvinění, že jsem nechala náramek v koupelně schválně. Ale tak to opravdu nebylo.
Přítel měl partnerku a syna, celou dobu mi lhal
Když o víkendu Robert dorazil, byla na něm znát změna chování. Promluvili jsme si a zjistila jsem, že Robert má partnerku a mají spolu syna. Prochází vleklou krizí, kdy partnerka často odjíždí se synem k rodičům. To byly ty víkendy, kdy jsem mohla být u Roberta. Nakonec z něj vylezlo, že nejezdí kamionem do zahraničí, ale je každý den večer s rodinou. Víkendy, které trávil u mě, tvrdil, že je na brigádě.
Omluvil se mi, že si byl jistý, že kvůli mně rodinu opustí a budeme spolu šťastní, protože jsem jeho osudová žena. Ale nedokáže prý opustit syna. S partnerkou si nerozumí, skoro se nebaví, jen vedle sebe žijí. Ale syna miluje nade vše. Byl to smutný rozhovor. Brečeli jsme oba. No, pro mě velmi cenná životní zkušenost. Na jedné straně Roberta chápu. Líbí se mi, že má takový vztah k synovi. Dokonce mu i věřím, že mají s manželkou krizi a žijí vedle sebe. Možná věřím i tomu, že kvůli mně chtěl vztah ukončit, ale cítím se podvedená. Mohl říct pravdu hned na začátku. A jsem v šoku z toho, jak naivní jsem.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.