Vzájemné sympatie i antipatie jsou běžnou součástí mezilidských vztahů. V příběhu nezvykle oblékané Kariny však jde o nevraživost na první pohled. Její budoucí středoškolská učitelka chemie ve sborovně prohlásila, že hned, jak bude Karinu učit, onu podivně ustrojenou studentku srovná. Jenže nebylo to tak snadné, jak si představovala.
Také pamatujete doby, kdy si holky začnou více všímat okolí a hledají v něm vzory? Já ano, protože jsem jeden takový měla. Ve srovnání s ostatními sice nevšední, ale co už. Zatímco spolužačky obdivovaly různé zpěvačky, herečky anebo sportovkyně, já se zhlédla v naší učitelce chemie.
Díky učitelce chemie jsem denně ležela v knihách
Byla to pohledná žena, která se dovedla nejen luxusně obléci, ale také „válela“ chemii způsobem, jako nějaký letitý profesor z vysoké. Nejčastěji nosívala drahé lodičky na jehlovém podpatku spolu se slušivými kostýmky, čímž vyčnívala i mezi kantorkami. Není proto divu, že zaujala i mě a brzy jsem chtěla být jako ona.
Zatímco ostatní holky zajímaly dívčí časopisy, já ležela v knihách a učila se. Chtěla jsem na učitelku udělat dojem, ba co víc, dostat se do její hlavy a života. Změnila jsem proto i svůj šatník. Místo tenisek jsem nosila lodičky a v jejím stylu sháněla i šaty.
„Když mohou jiné napodobovat zpěvačky, proč já bych nemohla učitelku?“ uvažovala jsem. Alena, jak se naše chemikářka jmenovala, sice nic neříkala, ale nikdy nepochybovala, že na její předmět budu vždy ze všech nejlépe naučená (i ustrojená). Devátou třídu jsem opouštěla s jedničkou na vysvědčení a lehce svérázným stylem oblékání.
Učitelka na střední si plánovala, jak mě vydusí
Ačkoliv mým snem byla průmyslovka, vyšla z toho nakonec jen obchodní akademie. Mrzelo mě to, ale celkem rychle jsem si zvykla. Jediný, kdo si nezvykl, byla místní učitelka chemie Hana. Ta vyučovala sice až druháky, takže mě znala jen od vidění, ale o to více jsem jí byla nepříjemná.
Důvodem naší disharmonie přitom nebylo nic menšího než vzhled. Zatímco ona chodila celé týdny v jedněch kalhotách a tričku, já nosila šaty, jaké jiná děvčata neměla leckdy ani k maturitě.
To, jak kdo vypadá, by se ve škole řešit nemělo, jenže říkejte to naší chemikářce, která kudy chodila, tudy pomlouvala, až nakonec přišla s nápadem, že hned, jak nás dostane na chemii, mě pořádně vydusí. Nebudu-li umět, nechá mě propadnout, a pokud budu v jejích hodinách vyčnívat oděvem, podá ředitelce návrh na mé vyloučení. Alespoň tak se naparovala ve sborovně.
Zpražila jsem učitelku svými znalostmi
Upřímně, do druháku se mi kvůli ní nechtělo. Jenže čas nelze zastavit. Hned první den chemie k nám do třídy nakráčela pyšně jako páv. Nastudovala jména, s každým se pozdravila. Mým směrem pouze sekla pohledem. A pak to přišlo.
Když spustila „test“, jak moc naše třída (ne)ovládá chemii, zhrozila se. Moji spolužáci totiž nevěděli ani, co je manganistan draselný, natož mu vytvořit vzorec. Já se tehdy hrdě přihlásila. Chemikářka chvíli vyděšeně koukala, ale pak se nedala a začala pokládat další otázky.
Já odpovídala, ze široka věci vysvětlovala. Třída koukala s pusou dokořán, ovšem nejvíce zaskočená byla Hana. Její antipatie se ve chvíli, kdy zjistila, jak dobře chemii ovládám, rozplynula a já si nakonec mohla do školy chodit nejen v čem chci, ale ona mě dokonce občas oslovila i Karinko. Zázraky se dějí!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.