Kateřina nikdy neměla nouzi o nápadníky. V pubertě střídala kluky snad každý týden. Jednomu vytrvalému tehdy slíbila, že když za dvacet let ještě nebude vdaná, vezme si ho. Dvacet let uběhlo jako voda...
Pubertu jsem měla hodně divokou. Líbilo se mi, jak se kluci předháněli, který bude pro mě ten pravý. Několikrát se kvůli mně dokonce i porvali. Když jsem dospěla, partnerů jsem sice měla méně, ale stejně jsem s žádným nedokázala vydržet dlouho.
Nedokážu mít vážný vztah
Vyrůstala jsem jenom s mámou, která mou pubertu nesla těžce. Vždy říkala, že kdyby ještě žil táta, určitě by si pořídil brokovnici na ty kluky, kteří se kolem mě motali. Ale já to nebrala vážně. Prostě jsem si užívala života. Měla jsem pocit, že to nikdy neskončí.
Dnes už to vidím trošku jinak. Ráda bych měla vážný vztah, ale prostě to nejde. Každý kluk mě po nějaké době omrzí. Máma si myslí, že chyba je ve mně. Prý nemám trpělivost a tak musím stále mít někoho nového. Možná to bylo fajn v pubertě, ale po třicítce sama cítím, že to není až taková výhra.
Jednou jsem si řekla, že zatnu zuby a zkusím to vydržet. Tolerovala jsem chlapovi, když šel do hospody a nechal mě doma. Sbírala jsem jeho špinavé prádlo po ložnici a vařila každý den. Ale po nějaké době jsem přišla na to, že raději budu sama, než pečovat o někoho takového. A tak mi je pětatřicet a jsem single...
Kamarád mi připomněl dávný slib
Když jsem měla narozky, na sociální sítě mi psala spousta lidí. Většinou to byli bývalí partneři, kteří mě zvali na kafe a chtěli mi blahopřát osobně. Ale já tušila, že je za tím něco víc. Neměla jsem chuť slavit narozky s někým, kdo mě chce jen dostat do postele.
Ozval se mi ale také Aleš (35), kterého jsem neviděla téměř dvacet let. Nejdřív jsem nevěděla, kdo to je, ale když jsem si proklikala fotky, vzpomněla jsem si. Byl to takový milý kluk, který mě kdysi uháněl a nosil mi kytky, ale měl smůlu, protože nebyl ničím zajímavý.
Poděkovala jsem mu za přání a myslela, že je tím všechno vyřízeno. Ale napsal mi ještě něco. "Pamatuješ na svůj slib?" zeptal se mě. Vůbec jsem netušila, co tím myslí. Pak mi poslal fotku prstu s jizvou. A tehdy mi to došlo. Kdysi jsem byla mladá a bláznivá a vztahy pro mě byly jen hrou. Aleše jsem odmítla, ale chtěla jsem ho trošku napálit. Tak jsem mu řekla, že když budu za dvacet let single, vezmu si ho. A na důkaz, že to myslím vážně, jsem se řízla do prstu. On to udělal také a náš slib jsme stvrdili krví...
Dávný slib mi přidělává vrásky
Kdysi bych nad tím asi jen mávla rukou a Aleše si na sociálních sítích zablokovala. Ale byla jsem už opravdu dlouho sama, tak jsem se nechala pozvat na večeři. Přišel elegantně oblečený a byl slušný jako kdysi. Nevěděla jsem, o čem s ním mám mluvit, můj život není moc zajímavý. Mluveníí se nakonec zhostil Aleš. Vykládal mi, jak šel na vysokou, pak založil firmu a tak dále. Poslouchala jsem ho jen na půl ucha, protože mě to moc nebavilo. Pak řekl něco, co mě pořádně šokovalo.
"Víš, nikoho jsem k sobě nechtěl. Dvacet let jsem čekal na tebe..." pronesl vážně a zadíval se mi do očí. Na mě to ale mělo úplně opačný vliv. To je opravdu takový ňouma, že zahodil dvacet let života? "To je mi líto, já nemám zájem," řekla jsem a omluvně se usmála. Bylo vidět, že se v něm něco porouchalo. Zbledl a do očí se mu začaly drát slzy. Na to jsem už neměla nervy a odešla jsem.
Nemyslím si, že to je moje chyba. Když nepochopil před dvaceti lety, že to dělám z legrace, mohlo mu to dojít později. Opravdu nechci nikoho, kdo dvacet let nežil a jen čekal. To raději budu single. Jen doufám, že jsem takový slib nedala nikomu dalšímu. Nerada bych se dočkala podobných překvapení třeba kolem čtyřicítky.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.