Facebook
Instagram
Říká se, že muž je rozsévač, a proto je pudově hnán k tomu, aby dobýval ženy. Jedna je pro něj – možná jen pro některého, ať jim nekřivdíme – málo. Ale jak jsou na tom ženy? Zajímavé je, že muži někdy nedají spát ani ženám, které jsou vdané, a dokonce mají děti. Třeba jako Kateřině.
To, co mám doma úředně povolené a dětmi stvrzené, mě unavuje, není v tom žádné překvapení, vzrušení, toužebné očekávání – a tak to hledám jinde. Jenom se bojím, jak dlouho tuhle zálibu dokážu skrývat.
Sex podle kalendáře už mě dávno nebaví
U nás doma všechno funguje tak, jak má, manžel mě uživí, děti miluje a mě koneckonců taky. Probíhá i sex, i když se pomalu ale jistě stává víc technický než něžný. Nebo dokonce objevný. A to už vůbec nemluvím o tom, že bychom si ho nějak zpestřili.
Doby, kdy mě opřel o zeď nebo hodil na kuchyňskou linku, jsou už dávno pryč. Občas pošleme děti k prarodičům a já po něm vyjedu, ale výsledkem je reakce: „Nech mě, jsem rád, že mám konečně klid.“ Každý náš den je předvídatelný, stejně jako sobotní sex, který mě už přestává uspokojovat. A to nejen tělesně, ale i duševně. Chybí mi prostě a jednoduše vzrušení. A očekávání. Motýlci v břiše…
Muže, které ulovím, jednoduše zkonzumuju
Manžel si asi vůbec neuvědomil, že pro mě už je vztah s ním obnošená vesta. A pro mě je to tak lepší. Aspoň si můžu život zpestřit tu a tam nějakou dobrůtkou… Dobrůtkou myslím nějakého neokoukaného nového muže. „Někdo si dá šťavnatý stejk, aby uspokojil své chuťové buňky, já se s chutí zakousnu do nového chlapa,“ vysvětluju kamarádkám, „a jak mi chutná!“
Musím ale přiznat, že mě samotnou tenhle stav svazuje, že bych byla mnohem raději, kdybych žila v normálním manželství. Nevím, co to je, co mě neustále nutí, abych hledala nové muže, nové tváře, nová těla i nové city. Trvá to přesně dva měsíce, po tu dobu mě nezajímá nikdo jiný – a pak se přistihnu, že už mě tenhle paralelní vztah nebaví a hledám záminku, jak ho rozpustit.
Nemůžu si pomoct, ale k životu potřebuju motýlky v břiše
Když jeden vztah skončí, nemám v záloze nikoho dalšího, ale vím, že na mě někde za rohem čeká, že přijde, nebojím se, že bych už nikoho nepotkala. Nehledám stejné typy mužů, naopak, střídám blonďáky s brunety, inženýry s prodavači, mladé se staršími…
Hltám je jako stejky s různými omáčkami a přílohami a nijak moc si nevybírám. Stačí, aby o mě nějaký muž zavadil a já byla právě „sama“ – bez druhého muže – a má skoro vyhráno. Někdy je mi ze mě samotné zle, ale nedokážu se ovládnout, potřebuju k životu lov a tajemství, neustálé očekávání, a nakonec i ty motýlky v břiše.
Vím, že si zahrávám s ohněm a že se nechovám, jak bych měla, ale nedokážu si pomoci. Nemyslím si, že bych byla nymfomanka, hledám jen to vzrušení z nového a nepoznaného, to, co doma už dávno nemám. A, abych řekla pravdu, cestu ven z mé posedlosti muži nevidím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Jak obléknout velká prsa, abyste nevypadala vulgárně? Stylistka prozrazuje tipy na materiály, střihy i kouzlo vertikální linie
Jak obléknout velká prsa, abyste nevypadala vulgárně? Stylistka prozrazuje tipy na materiály, střihy i kouzlo vertikální linie
Související články
