Facebook
Instagram
Katka potkala na dovolené muže, s kterým prožila krátký románek. On ale nechápe, že šlo jenom o letní flirt a domáhá se pokračování. Dělá věci, které Katku pořádně děsí.
Můj život byl relativně klidný, dokud jsem se nerozhodla jet k moři s kamarádkou Martou (27). Právě tam, na pláži, jsem poznala Pavla (30). Byl pohledný, okouzlující a jeho úsměv by dokázal rozzářit i ten nejpochmurnější den.
Marta a já jsme ležely na pláži, když k nám Pavel přistoupil a navrhl nám volejbal. Rychle jsme si padli do oka a zrodil se letní románek. Bylo to dokonalé – slunce, moře, bezstarostné dny a romantické večery...
Měl to být jen flirt
„Ahoj, holky! Chcete si zahrát volejbal?“ zeptal se pohledný muž, stojící nad našimi ručníky.
Podívala jsem se na Martu, která se usmála, a pak na něj. Pavel měl jiskřivé modré oči a sebevědomí, které mě okouzlilo. Zvedla jsem se z ručníku na znak souhlasu. Cítila jsem, jak mi srdce buší.
Hodinu jsme hráli, smáli se a žertovali. Po zápase jsme si sedli na písek a začali se bavit. Znáte to, takové řeči o tom, odkud jsme, co děláme... Ukázalo se, že bydlíme ve stejném městě. Pavel mě začal přitahovat.
Pak navrhl, jestli bychom nezašli na večeři. Marta se vymluvila na únavu a nechala mi volný prostor. Bylo to fajn. Procházeli jsme se s Pavlem po pláži a pak našli kouzelnou restauraci s výhledem na moře. Vyprávěl mi o svých cestách a já hltala každé jeho slovo.
„Jsi opravdu výjimečná, Katko,“ řekl a podíval se mi přímo do očí. Tehdy jsme se poprvé políbili...
Pronásledoval mě
Dva týdny romantiky uběhly, nic víc jsem neočekávala. Situace pro mě byla jasná. Po návratu z dovolené se můj život vrátil do normálu – práce, setkávání s přáteli, večery s knihou. Myšlenky na Pavla mě však neopouštěly. Naše letní idylka se nyní zdála jako vzdálený sen, ale já stále cítila jeho přítomnost.
Jednoho dne, když jsem odcházela z práce, jsem ho uviděla na druhé straně ulice. Stál tam, jako by na mě čekal. Srdce mi začalo bušit, ale než jsem stihla zareagovat, zmizel v davu. Zdálo se mi to divné, ale považovala jsem to za náhodu.
Další den jsem Pavla viděla ve své oblíbené kavárně. Seděl u stolu a četl noviny. Chtěla jsem k němu přistoupit, ale něco mě zadrželo. Následující den, při nákupech, jsem ho potkala znovu. Bylo to stále znepokojivější.
„Marto, musím ti něco říct,“ zavolala jsem kamarádce. „Myslím, že mě Pavel sleduje.“
„Katko, to se ti asi jen zdá. Možná je to jen náhoda,“ odpověděla a snažila se mě uklidnit.
Ale já cítila, že něco není v pořádku. Pavel se objevoval příliš často, na příliš mnoha místech. Začala jsem se bát. Co když to není náhoda? Co když mě opravdu sleduje?
Nevěřila jsem mu
Nemohla jsem už déle žít v nejistotě. Musela jsem zjistit, co se opravdu děje a proč se objevuje všude, kam jdu. Jednoho večera, když jsem ho opět viděla před svým domem, jsem se rozhodla jednat. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla ven.
„Pavle!“ snažila jsem se, aby můj hlas zněl pevně. „Proč mě sleduješ?“
Pomalu se otočil, jako by byl překvapen mou přítomností.
„Katko, není to tak, jak si myslíš...“ začal, ale já ho nenechala domluvit.
„Opravdu? Protože to vypadá, že se objevuješ všude, kam jdu. Co se děje?“
Pavel přistoupil blíž, jeho tvář vyjadřovala směs překvapení a rozpaků.
„Přísahám, je to jen náhoda,“ řekl tiše, ale v jeho hlase jsem cítila nejistotu. „Chyběla jsi mi a možná jsem hledal příležitosti, jak tě vidět.“
„Pavle, to není normální,“ přerušila jsem ho. „Tvoje přítomnost mě začíná děsit. Mezi námi byl jen letní románek! Nic víc...“
Chvíli mlčel, pak sklopil zrak.
„Katko, nechtěl jsem tě vyděsit. Jen... nemohl jsem na tebe přestat myslet.“
„Musíš mě přestat sledovat, Pavle. Tohle musí skončit,“ řekla jsem pevně.
Podíval se na mě s bolestí v očích, ale přikývl.
„Dobře, Katko. Jestli to chceš, pokusím se tě nechat na pokoji.“
Otočila jsem se a vrátila se do bytu. Snažila jsem se uklidnit, tak jsem si nalila panáka. Cítila jsem, že to ještě neskončilo. Něco na jeho chování bylo příliš nejasné...
Dostávala jsem podivné zprávy
Uběhlo několik dní a já začínala věřit, že Pavel se opravdu rozhodl nechat mě na pokoji. Bohužel to byla jen dočasná úleva. Jednoho dne jsem na telefonu našla zprávu z neznámého čísla: „Nemůžu na tebe zapomenout. Pavel.“
Pořádně mě to vyděsilo. Hned jsem zavolala Martě. „Pavel mi začal posílat podivné zprávy...“ vykoktala jsem.
„Co? Přepošli mi to... To není normální, Katko. Měla bys s tím něco udělat.“
„Ale co? Změnit číslo?“ vzdychla jsem.
Další dny přinesly ještě více znepokojivých zpráv. „Myslíš, že můžeš utéct? Budu vždy nablízku... Nenechám tě odejít...“ psal mi Pavel. S každou další zprávou jsem cítila, jak můj strach roste. Nevěděla jsem, čeho je schopný.
Kateřina (25): Sousedka mě pořád pronásleduje, v porodnici i na dětském hřišti
Bála jsem se čím dál víc
Jedné noci, když jsem ležela v posteli, jsem uslyšela šustění za dveřmi. Vyskočila jsem a opatrně nahlédla přes kukátko. Viděla jsem květiny. Když se na chodbě dlouho nic nepohnulo, odvážila jsem se otevřít dveře. Na připojené kartičce stálo: „Katko, miluji tě. Pavel.“
Zpanikařila jsem a zavolala svému bývalému příteli, který mi vždy byl oporou a dodnes spolu kamarádíme.
„Petře, prosím tě, pomoz mi,“ žádala jsem přes slzy. „Pavel mě pronásleduje. Nevím, co dělat...“
„Uklidni se, Katko. Hned jsem u tebe,“ odpověděl a snažil se mě uklidnit.
Petr (27) přijel rychle. Když viděl zprávy a květiny, tvářil se zasmušile.
„Musíme to nahlásit na policii, Katko. Tohle už není legrace,“ řekl rozhodně.
„Bojím se, Petře. Nevím, čeho je Pavel schopný,“ rozbrečela jsem se.
Věděla jsem, že musím podniknout nějaké kroky, abych se osvobodila od Pavla. Jeho láska se proměnila v posedlost a já cítila, že jsem v nebezpečí.
Doufám, že je to konec
Následující dny byly plné úzkosti. Pavel mě nepřestával pronásledovat. Zprávy přicházely každých pár hodin. A každá z nich mě děsila. „Neutečeš! Jsem blíž, než si myslíš!“ psal mi.
Petr a Marta byli mojí oporou, ale jejich přítomnost mě nedokázala úplně uklidnit.
„Katko, tohle je vážné,“ řekl Petr, když seděl se mnou v kuchyni. „Nahlásili jsme to na policii, ale musíš být opatrná. Může být nepředvídatelný.“
Jednoho večera, když jsme opět seděli s Martou a Petrem u mě doma, jsem zaslechla zaklepání na dveře. Petr šel otevřít. Pavel stál ve dveřích, vypadal zoufale a nebezpečně.
„Musím si promluvit s Katkou...“ řekl naléhavě.
„Ne, Pavle, nemáme o čem mluvit. Odejdi, prosím,“ řekla jsem tiše.
„Jestli mě neposlechneš, budeš toho litovat,“ odpověděl výhružně.
Petr okamžitě zavřel dveře a zavolal policii. Pavel začal bouchat na dveře a křičet. Schovala jsem se v ložnici a třásla se strachy. Tohle muselo skončit. Když přijela policie, Pavel byl zatčen. Doufám, že je to konec. Na letní románky teď nějakou dobu nebudu mít chuť...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Související články
