Katka má jedinou dceru Pavlínku. Je to vymodlené dítě, proto ji s manželem opečovávají jako vzácnou květinku. Jenže Pavlínce je to málo a zjistila, jak si může snadno přilepšit.
Stojím v obchodě a civím do peněženky. Měla jsem za to, že mám k dispozici minimálně šest set korun. Při placení na mě ale z peněženky koukaly jen dvě dvoustovky a nějaké kovové mince.
Začaly se mi pravidelně ztrácet peníze
Doma jsem vtipnou historku z obchodu, kdy jsem neměla na zaplacení, řekla manželovi: "Jardo, neuhádneš co se mi dnes stalo. Neskutečný trapas. Chci zaplatit v obchodě a neměla jsem peníze v hotovosti. Jako na potvoru tam nebrali platební kartu." Manžel se smál a utrousil poznámku o skleróze.
Za pár dní se mi stalo totéž. Opět jsem žila v domnění, že mám v peněžence o pár stovek více. Prodavačka musela vystornovat část nákupu, abych měla na zaplacení. To už jsem začala pochybovat o tom, zda nejsem psychicky přetažená a nepodepisuje se to na mé paměti. Snažila jsem se zmapovat, kde všude jsem platila. Dala jsem dohromady jen pár nákupů.
Začali jsme s manželem podezírat dceru
Večer jsem s manželem debatovali na téma hotovosti. Jarda si peněženku nechával v garáži v autě a měl ho zamčené. Já peněženku nosila v kabelce a tu měla doma položenou v předsíni. "Kačí, a nemohl ti někdo ukradnout peníze z kabelky v práci?" ptal se Jarda. To jsem vyloučila. Kabelku mám zavřenou v kontejneru pod psacím stolem. Dívali jsme se dlouze s manželem na sebe a nikdo nechtěl vyslovit poslední možné vysvětlení celé záhady.
"Tak já to tedy řeknu. Co když ti bere peníze Pavlína?" se strachem v očích pronesl Jarda. Pavlínka je naše jediné dítě. Má od nás vše. Každý měsíc dostává kapesné dva tisíce na pochutiny. Ostatní jí rádi koupíme. Oblečení, kosmetiku, sportovní vybavení. Stačí říct a má vše. I když má nějaké vyšší náklady na zábavu, jako třeba lístek do kina, proplatíme to. Nedávalo nám smysl, proč by měla krást peníze.
Nastražila jsem na dceru past
Každý den před příchodem domů jsem si peníze v peněžence důkladně přepočítala. Druhý den ráno jsem jejich stav zkontrolovala. Někdy zmizely drobné mince, někdy stovka a minimálně dvakrát do měsíce si dcera přilepšila i o tři stovky. Tento test jsem vydržela provádět celý měsíc. Když jsme pak s manželem sečetli chybějící peníze, nestačili jsme se divit. Dcera mi vzala neuvěřitelných 1 100 korun.
"Pavlíno, můžeš nám vysvětlit, proč kradeš mamince peníze?" osopil se na dceru při vyjasňování záležitosti manžel. Pavlína mlčela a otáčela oči v sloup. "Chápu, jsi v pubertě. Je ti 15 let, složitý věk. Ale krást peníze už je přes čáru. Jestli se to bude opakovat, budeme to s maminkou řešit tím, že ti nastavíme tvrdší režim, zahrnující domácí práce a omezení zábavy s kamarády," pronesl velmi rázně manžel.
Pevně s manželem věříme, že dcera kradla z rozmaru a nepřehlédli jsme skutečnost, že například experimentuje s drogami. Alkohol a cigarety jsme vyloučili, to bychom si všimli. Každopádně ji bedlivě sledujeme a s přepočítáváním peněz jsem rozhodně neskončila.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.