Katka se rozvedla a s novým partnerem otěhotněla ve vyšším věku. Její dospělé děti dalšího sourozence nezkously. Neustále své matce prorokují ošklivou budoucnost. Katku to velice trápí. Necítí se ještě tak stará, aby nemohla zažít něco hezkého.
Lehce před čtyřicítkou jsem se rozvedla. Byla jsem unavená z manžela, který jen ležel na gauči a koukal na televizi. Vše si ode mně nechal donést až pod nos.
Z frajera udělala krize středního věku páprdu
Celý život byl můj manžel frajer. Ženské se za ním otáčely a já si nikdy nebyla jistá, zda mě náhodou nepodvádí. Ale byla s ním legrace, měl jikru a naše rodina fungovala s lehkostí. Asi nás držely v pohybu děti. Kluci měli neskutečně energie, a tak jsme s nimi hodně sportovali. Jenže po skončení učebního oboru kluci zvedli kotvy a osamostatnili se. A to byl konec naší akční rodiny. Manžel si oblíbil gauč a já ho přestala zajímat. Ve všem. V posteli. Jako žena. Jediné, co vnímal bylo jídlo a seriály. Nechtěla jsem hnít za živa a rozvedla se.
Kluci náš rozvod nehodnotili a stavěli se ke všemu neutrálně. Já i jejich otec jsme je ujistili, že pro ně se nic nemění a mají stále dva milující rodiče. Jen každý bydlí jinde. Vše proběhlo v klidu, možná i díky tomu, že kluci byli dospělí a manželovi to bylo opět trochu jedno. Byla jsem to já, kdo se odstěhoval z našeho bytu. A to bylo možná to jediné, co bývalého manžela zajímalo. Aby mu nevznikla starost s hledáním nového bydlení a práce se stěhováním. Z gauče mě jedním okem pozoroval, jak si balím věci. A z gauče mi taky řekl své poslední sbohem.
Trocha svěžího vánku do šedi pracovních dní
Asi dva roky jsem byla sama. Se syny jsem se pravidelně vídala a občas jsem zašla i za bývalým manželem. Našla jsem ho na gauči. Jak jinak. Spokojeného. Měl svůj klid. Já s kamarádkami hodně cestovala, občas se mi v životě mihnul nějaký milenec, ale nic vážného. Asi před půl rokem jsem poznala v práci Josefa. O sedm let mladšího bezdětného muže. Byl to sportovec. Vtipálek a bylo ho všude plno. Byl hlasitý a jeho smích se rozléhal po celé poště, kde jsem pracovala u přepážky. Josef k nám přestoupil z jiné pobočky.
Netrvalo dlouho a byli jsme milenci. Okamžitě na mě všichni poznali, že se něco v mém životě změnilo. Josef mě doslova nabíjel pozitivní energií. Ač jsme toho v noci moc nenaspali, měla jsem síly na rozdávání. Vše nabralo rychlý spád. Nejdříve jsme se k sobě nastěhovali, pak mě Josef požádal o ruku a ještě jsem nebyli svoji, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Bylo mi čtyřicet šest let. Moji synové mě odsoudili. Za vše. Za vztah s mladým mužem a hlavně za to, že jsem jim porodila bratra o generaci mladšího.
Výčitky střídají prognózy o budoucnosti
"Mami, gratulujeme ti k svatbě i dalšímu synovi. Ale naprosto s tím nesouhlasíme a myslíme si, že sis zadělala jen na problémy. Brácha půjde do školy a tobě bude skoro padesát tři let. Jeho pubertu budeš řešit skoro v sedmdesáti. A to nemluvím to tom, že musíš být po celou dobu zdravá. Doufáme, že nepočítáš s tím, že se o něj budeme starat," rázně mi říkali své názory synové. Měla jsem slzy na krajíčku. Možná měli kus pravdy, ale i já mám právo na své štěstí. Nikdo nevíme, co nám přinese budoucnost. Můžu být zdravá do devadesáti a taky mě může zítra přejet auto.
Stejně jako někoho mladšího. Denně čtu na internetu, jak těžce nemocné jsou mladé maminky. Jaké tragédie se dějí. A můj malý syn má ještě tátu, kterému je čtyřicet let. Takže i kdyby se stalo něco se mnou, jeho otec se postará. Pevně doufám, že si starší synové na novou situaci zvyknou a zklidní to jejich emoce. Chápu, že malé novorozeně jim nic neříká, ale až syn trochu povyroste, jistě ho přijmou za svého. Moc bych si přála, abychom jednou zasedli u jednoho stolu já, můj manžel a všichni moji synové. Nyní to není možné. Bohužel.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.