Katolický aktivista a dominikán Julius Varga: Vážně nemocného muže se StB bála jako čert kříže

Julius Augustin Varga (18. října 1962 až 4. května 1996) byl tělesně postižený disident a katolický aktivista. Po vstupu do dominikánského řádu přijal řeholní jméno Augustin podle svého oblíbeného světce. Jeho životní příběh je silným světectvím neuvěřitelné osobní síly a odvahy i doby, ve které žil...

Mohlo by Vás zajímat:

Pamětnice Helena Pražáková: Nacismus dal vyniknout charakterovému póvlu

Očkování proti žloutence vyvolalo vzácnou nemoc

Julius, zvaný domácky Julek, se narodil jako naprosto zdravý chlapec. A tak to bylo až do jeho devíti let. V roce 1971 ale podstoupil očkování proti žloutence, které nedopadlo dobře. Vyvolalo u něho dermatomyozitidu, což je stav, kdy imunita nechrání, ale naopak ničí celé tělo (kůži, svaly a vnitřní orgány). Brzy se stal upoutaným na invalidní vozík. Rodina se tak musela semknout a co nejvíce mu pomáhat. Trpěl velkými bolestmi, které byly z velké části způsobené neefektivní léčbou. Do zahraničí k odborníkům jej tehdejší komunistický režim samozřejmě nepustil.

Julek se přesto nevzdal a začal se všemi možnými způsoby vzdělávat. Dokonce vystudoval střední školu. Než se ale obrátil ke křesťanství, nebylo s ním, zvláště v pubertě, snadné pořízení. Bolelo ho například i obyčejné koupání... Vše se naštěstí uklidnilo poté, co začal navštěvovat faru v Hoštejně, kde kázal kněz Josef Hrdlička.

Náhle své postižení považoval za poslání a úkol od Boha. Začal studovat Bibli, katechismus a světce, ze kterých mu nejvíce k srdci přirostl svatý Augustin. Nejprve pokukoval po kněžství, následně o něj zájem projevil řád dominikánů. Po složení řeholního slibu začal pro ně psát filozofické a teologické práce. Vstupu do kláštera se ale nedožil.

Mohlo by Vás zajímat:

Pamětník Bohumil Venclík: 101letý vlastenec přežil brutální výslech na gestapu i tvrdou ruku komunismu

Nemocný Varga jako hrozba pro StB

Jakmile se z domova Vargových stalo teologické, politické a filozofické pulsující srdce Šumperka, začala se o rodinu zajímat StB. Jednou dokonce předvedli k výslechu i samotného Julia. Doprovodila ho tam maminka. Sám by se tam nedostal. Na každou otázku odpověděl, že neví, že se nic takového u nich neděje. Prostě zatloukal. A nic se mu nestalo, ani paní Daně. Ta pracovala jako učitelka. O své místo nepřišla. Komunisté se prý báli Božího trestu, když budou takto postiženého člověka a jeho okolí příliš pronásledovat.

V roce 1987 se Julius, díky sbírce od kamarádů, dočkal počítače, na němž začal psát a rozšiřovat různé texty a petice. Během sametové revoluce tiskl jeden leták za druhým, stal se tak jednou z vůdčích osobností listopadu 1989.

Mohlo by Vás zajímat:

Invaze vojsk Varšavské smlouvy: Svědectví pamětníků odhalují vděčnost, prozření i probouzející se nenávist

Julius Varga odešel v bolestech, ale zůstal v myslích všech

Ze společenských změn a režimu se Julius moc dlouho neradoval. Mohl se již sice začít léčit ve Vídni, nemoc však stále vyhrávala. Poslední roky jeho života měl nesnesitelné bolesti. Zemřel 4. května 1996 ve třiatřiceti letech. Jeho pohřbu se zúčastnili lidé z celé republiky.

Mohlo by Vás zajímat:

Vyhlazení Lidic ve vzpomínkách pamětníků: Tatínek mě políbil na čelo. Pak jsem ho už nikdy neviděla