Klára se zamilovala, otěhotněla a ztratila iluze. Doufala totiž, že její milenec dotáhne do konce slibovaný rozvod a bude žít s ní. Jenže se ukázalo, že to byly jenom řeči. On svou manželku nikdy neopustí.
Petr vstoupil do mého života ve chvíli, kdy jsem se potřebovala o někoho opřít. Byl charismatický, vyrovnaný a vždycky věděl, co říct. Pro spoustu lidí asi byl jen nepřístupným šéfem, ale já v něm viděla něco víc...
Nebyl to jen románek
Zpočátku byl prostě milý. Občas jsme pokecali v kuchyňce, někdy jsme si vyměnili pohled, který trval o zlomek vteřiny déle, než by měl. Pak jsem začala tušit, že pro něj znamenám víc. Nejsem jen další zaměstnankyní...
„Zasloužíš si víc,“ řekl mi jednou ve své kanceláři. „Někoho, kdo ocení tvoji hodnotu.“
Pak mě pozval na večeři s tím, že chce probrat nový projekt. Seděli jsme v restauraci a on mluvil o mých úspěších v práci, přičemž mi lichotil způsobem, z něhož mi naskakovala husí kůže. „Jsi mimořádná,“ řekl, když nám číšník přinesl dezert. „Ne každý to vidí, ale já ano.“
Flirt se proměnil v něco víc – začali jsme se scházet pravidelně, nejdřív v kanceláři, pak i mimo ni. Petr se choval, jako bych byla jediná osoba, na které mu záleží. Přesto jsem měla pochybnosti. Věděla jsem, že má manželku. Lenka je elegantní, sebejistá, jako vystřižená z časopisu o hezkých lidech a jejich dokonalých životech. Jednou jsem sebrala odvahu a zeptala se na ni.
Petr se na mě vážně podíval. „To je minulost. Naše manželství existuje jen na papíře. Řeším to. Musíš mi věřit.“ dodal.
Chtěla jsem mu věřit...
Dítě všechno změnilo
O pár měsíců později jsem zjistila, že jsem těhotná. Nejdřív jsem cítila radost. Myslela jsem, že to náš vztah upevní a přiměje Petra, aby se konečně rozvedl. Když jsem mu řekla o miminku, usmál se, ale v jeho očích jsem zahlédla náznak zaváhání. „To je skvělá zpráva,“ řekl a vzal mě za ruku. „Slibuju, že všechno dobře dopadne.“
Netušila jsem, jak moc se mýlil. Po narození dítěte se všechno začalo měnit. Petr sice ze začátku chodil za mnou, nosil mi květiny a mluvil o naší společné budoucnosti, jenže jeho návštěvy brzy byly méně časté. A naše rozhovory se staly formálnějšími.
„Co se děje?“ zeptala jsem se jednou večer, když si konečně našel čas přijít. „Proč tu nejsi, když tě potřebuju?“
Vyhnul se mému pohledu. „Kláro, víš, že to není tak jednoduché. Lenka... dělá všechno, aby mi zkomplikovala život,“ řekl.
„Zkomplikovala? Vždyť jsi říkal, že je to minulost,“ připomněla jsem mu jeho tvrzení.
„Ano, ale potřebuji čas. Prosím, pochop mě,“ odpověděl a pohladil mě.
Snažila jsem se ho pochopit, ale brzy jsem pojala podezření, že tady něco nehraje. Jedno odpoledne, když jsem se mu marně pokoušela dovolat, někdo zaklepal na moje dveře. K mému překvapení to byla Lenka. Vypadala perfektně – upravená, klidná, s chladným ironickým úsměvem, ze kterého mi běhal mráz po zádech. Vešla dovnitř, jako by můj byt patřil jí...
Navštívila mě jeho žena
„Musím uznat, že Petr má dobrý vkus,“ pronesla na úvod a prohlížela si mě. „Ale nečekala jsem, že bude až tak neopatrný.“
„Co chcete?“ zeptala jsem se a doufala, že se mi moc netřese hlas.
Lenka se na mě podívala se směsí soucitu a pohrdání. „Chci tě uvést do obrazu, zlato. Petr může mít své milenky, ale máme dohodu: žádné děti a žádný rozvod. A teď jste tu dohodu porušili.“
„Řekl mi, že mě miluje,“ zašeptala jsem. „Že chce být jen se mnou...“
Lenka se zasmála. „Petr toho napovídá hodně. Ale pravdu neříká nikdy.“
Odešla a já zůstala s miminkem sama, zdrcená zjištěním, že všechno, čemu jsem věřila, byla lež.
Vymlouval se na manželku
Jakmile Lenka odešla z mého bytu, pokusila jsem se zavolat Petrovi. Nezvedal to. Když po několika hodinách konečně přišel, už jsem nedokázala potlačit emoce. „Proč jsi mi neřekl o té vaší dohodě?“ vyhrkla jsem, jen co otevřel dveře.
Petr si těžce povzdechl a posadil se na gauč. „Kláro, není to tak jednoduché...“ začal.
„Říkal jsi, že mě miluješ. Že Lenka je minulost. A přitom to byla lež.“
„Chtěl jsem, aby to vyšlo. Vážně... ale nemůžu porušit její pravidla.“
„Pravidla?“ vyjela jsem na něj. „A co naše dítě?“
Petr sklopil oči. „Kláro, musíš to pochopit... Nemůžu si dovolit riskovat.“ Pak vstal a podíval se na mě s podivným klidem. „Musíme být realisté. Lidé ve firmě si už začínají povídat. Možná by bylo lepší, kdyby ses tam už nikdy neukázala.“
Nehádal se, nesnažil se nic napravit. Prostě se zvedl, zavřel za sebou dveře a byl pryč.
Pomstila jsem se
Věděla jsem, že se firmou šíří drby o mém vztahu s Petrem. Lenka se postarala, aby všichni slyšeli právě tu její verzi. Prý jsem ho svedla a otěhotněla, abych z něj dostala peníze.
Potřebovala jsem si o tom s někým promluvit, tak jsem se sešla s kamarádkou. „Nemůžu to tak nechat. Petr musí nést následky za to, co udělal,“ pronesla jsem naštvaně.
„Kláro, to není dobrý nápad,“ varovala mě. „Jestli se v tom začneš šťourat, můžeš na to doplatit. Kdoví, čeho všeho je schopná ta jeho nána...“
„Už jsem ztratila všechno,“ odpověděla jsem rozhodně.
A tak jsem napsala e-mail členům představenstva naší firmy. Petra jsem vykreslila jako manipulátora, který mě svedl, oklamal a pak se na mě vykašlal. Něco z toho jsem doložila výpisem zpráv od něj. Asi to rezonovalo, protože mi ještě ten den zavolal a pronesl pár ošklivých slov na mou adresu. „Myslíš, že se tím něco změní?“ zeptal se po té tirádě.
„Možná ne, ale ty už nikdy nebudeš klidně spát,“ odpověděla jsem a zavěsila.
Z doslechu vím, že Petr ztratil svou pozici a jeho žena, ačkoli se tvářila lhostejně, už nepůsobila tak sebevědomě. Cítila jsem bolest, ale zároveň jsem věděla, že mám svůj život zase ve svých rukou. Když se dívám na svého syna, připomínám si, že kvůli němu musím být silná. „Zvládneme to,“ říkám si. „Spolu zvládneme všechno...“
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.