Facebook
Instagram
Klára pochází z rodiny, která měla odnepaměti sklon k nadváze, přesto ve svých téměř 50 letech váží necelých 50 kilo. Jak? Drastická dieta za tím nestojí.
Aby bylo hned v úvodu jasno, nejsem člověk, který by měl fobii z prostorově výrazných lidí a chtěl je kritizovat. Už rodina, ze které pocházím, vesměs objemnější je a stejná je i moje nejlepší kamarádka. Přesto si myslím, že v řadě případů je přibývání na váze zbytečné a nemuselo by existovat. Stačí jen mít v hlavě srovnané priority.
Ženy v mé rodině se trápily dietami
Už jako malá jsem slýchala o všelijakých drastických dietách, kdy se jí jen zelenina nebo maso a člověk je pak tak unavený, že dříve či později dospěje k jojo efektu. Drsnou dietu držely mé tety, máma a vlastně i babičky. Třeba teta z otcovy strany řešila linii tím, že za den snědla jediný chlebíček z kantýny.
Babička zase vydržela několik měsíců jen na mase. Jako malé mi tyhle nápady moc neříkaly, ale když jsem se začala kamarádit s Janou, která měla přes 80 kg už v pubertě a prsa šestky, došlo mi, jaký představuje tělnatost problém. Můžete si sebevíce říkat, že i prostorově výrazné ženy jsou krásné, ale jejich kostra trpí. Jana totiž užívala už v osmnácti silné léky na bolest, protože jí obří prsy bortily páteř a čas od času se jí i špatně dýchalo. Zhubnout se sice snažila, ale v jejím konkrétním případě byl problém genetický.
Rozhodla jsem se na to jít chytře, jím úsporně
Já se naopak rozhodla problémům předejít, neztloustnout. A mohu říct, že se mi to daří dodnes. V necelých padesáti mám postavu stejnou jako na střední. Přesto nejsem kost a kůže a předpoklady pro větší váhu byste na mém těle našli. Jen se je snažím nedráždit - netloustnout.
Na věc jsem se rozhodla jít přes psychologii a peníze. Takže jím všechno, ale jen ve velmi omezeném množství. Například večeře se skládá z vajíčka natvrdo, dvou až tří plátků šunky a tří chipsových lupínků. Chuť na nezdravé tím zaženu, ale zároveň toho sním mnohem méně než při klasické večeři.
Snídani buď vynechávám úplně anebo si dělám míchaná vajíčka bez příloh. Jediné jídlo, které bývá větší, je oběd, ale i tam s kvantitou šetřím. V praxi to znamená, že např. jeden balíček salámu mi vystačí na týden, sáček želatinových bonbonů i na měsíc.
Za ušetřené peníze si kupuji hezké oblečení
Kalorie jsou utlumené, chuť zažehnaná a úsporná konzumace se pozitivně odrazí i na ušetřených penězích, protože za jídlo utratím daleko méně než lidé, držící snídaně, obědy, večeře. A co s úspory dělám? Právě to je součást další motivace. Za zbylé peníze si pořizuji krásné věci na sebe, které mi dělají radost už jen tím, že je obléknu a dobře na mně vypadají.
A kdyby snad chuť na něco většího převládala? Takřka vždy řeším podobná dilemata psychologií. Mám se ráda a ztloustnout rozhodně nechci. Proto si říkám: „Je opravdu nutné dát přednost prchavému uspokojení z pojídání dortu a pak se dalšího půl roku trápit s kily na víc?“ Vždy si odpovím, že není. Ono jeden dort nic neznamená. Jenže když si tohle řeknete každý den, při sklonu k tloustnutí brzy neprojdete dveřmi.
Další příběhy ze života →
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
