Klára (52): Dvacet let jsem chtěla utéct od despotického manžela. Všechno změnil jeden telefonát

Moje první manželství se rozpadlo. A můžu za to já. Potkala jsem muže, který mě okouzlil a já se dopustila nevěry. Všechno šlo stranou, chtěla jsem být jenom s ním. Nemohlo to dopadnout jinak než rozvodem.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (35): Když jsem otěhotněla, manžel se změnil k nepoznání. Nepřeji si nic jiného, než od něj utéct

Jsem podruhé vdaná

Rozvod mi otevřel oči. Až tehdy jsem pochopila, jak velkou chybu jsem udělala. Pro milence jsem byla jen kratochvíle, pro manžela žena na celý život. Ale to jsem zjistila až příliš pozdě. Můj exmanžel už mě nechtěl ani vidět, milenec si našel jinou.

Bylo mi třicet a byla jsem na dně. Nemluvě už o tom, že lidé ve městě rozšířili mou pověst nevěrnice. A podle toho i ke mně přistupovali muži, se kterými jsem se později seznamovala. Hledali jenom chvilkové povyražení. Žádný se nechtěl vázat. Já bych dala za vážný vztah cokoliv.

Pak se objevil Vojta (59). Nebyl moc hezký a byl trošku starší, ale vypadalo to, že k sobě potřebuje ženu. A ideálně na celý život. Byla jsem už z těch chlapů, co hledali jenom bokovky, tak unavená a zoufalá, že jsem mu po nějaké době kývla na žádost o ruku.

Mohlo by Vás zajímat:

Dominika (40): Chtěla jsem se zabít, abych unikla tyranovi. Nakonec to celé dopadlo jinak

Můj manžel je despota

Vojta jako kdyby tušil, že je moje jediná šance na spořádaný život, a začal mě komandovat. Nejdříve to byly takové drobnosti. Každý den chtěl teplou večeři, pak začal vybírat, kam půjdeme ven. Později mě nepustil na kafe s lidmi z práce, protože tam mělo být i pár kolegů.

Postupně jsem si zvykla na to, že doma všechno řídí Vojta. Nikdy jsme neměli děti, protože on si je nepřál. Když mi to krátce po svatbě oznamoval, byla jsem v pokušení odejít od něj. Ale jak jsem si zvykla na to, že všechno řídí, i tato myšlenka postupně někam zapadla. Nemůžu říct, že se občas nevynořila, ale nenašla jsem energii na její realizaci.

A tak jsem dál žila po jeho boku. Z práce domů, tam jsem pečovala o Vojtu, víkendy jsme trávili na zahradě a každé léto se jelo do Chorvatska. Najednou mi bylo padesát. Tehdy jsem se ohlédla za svým životem a uvědomila si, co všechno jsem zpackala. A také mi došlo, že posledních dvacet let nežiju, jenom běhám za tím svým despotou.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (40): Žiji s partnerem přes deset let, ale každou neděli musím utéct, jinak se to nedá

Manžel skončil v nemocnici, ale konečně se změnil

Uvažovala jsem nad tím, jak to provést. Měla bych si sbalit kufry a prostě jen tak zmizet? Jsem pořád vdaná, asi by mě dal hledat. Rozvod je zase běh na dlouhou trať, musela bych se s ním asi setkávat i nadále. Nevěděla jsem, co s tím. Bála jsem se o tom mluvit s někým v práci, mezi lidmi se nic neutají.

Postupně to ve mně zrálo a já věděla, že v řádu několika týdnů k něčemu dojde. Jednou jsem stála u skříně s oblečením a přemýšlela nad tím, co bych si vzala s sebou. Zazvonil mi telefon a dozvěděla jsem se, že Vojta spadl v práci ze schodů a poranil si páteř. Na chvíli jsem zaváhala, ale pak jsem se přeci jenom vydala za ním do nemocnice.

Vypadal zuboženě a nešťastně. Neměla jsem to srdce říct mu, že od něj odcházím, tak jsem to odložila. Ale měla jsem pocit, že když se na mě podíval, tak to zkrátka věděl. "Promiň, já se změním," řekl mi tiše. A měl pravdu. Po nějaké době ho pustili domů a on se učí nejen chodit, ale také chovat se ke mně. Po všech těch letech strádání mám konečně pocit, že nežiju v jeho stínu, ale že žijeme spolu...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marika (48): S manželem jsme měli těsně před rozvodem. Lásku nám zachránila těžká autonehoda

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.