Kristýna (28): Vydala jsem se s kamarády do hor. Snadná stezka se ale změnila v boj o život

Nikdy jsem neměla strach z výšek. S partou jsme chodili na túry často, ale tohle byla naše první zimní výprava. Hory vypadaly nádherně, sníh tlumil všechny zvuky, vzduch byl ostrý a čistý. Trasa nebyla nijak extrémní, ale pod sněhem se mohlo skrývat cokoliv.

Mohlo by Vás zajímat:

Gabriel (32): Na čundru s kamarády jsem podvedl manželku. Teď se děsím, kdo z nich jí to řekne

Měla to být jednoduchá stezka

Šlo nás pět. Já, Marek, Aneta, Tomáš a David. Smáli jsme se, povídali si, občas zastavili, abychom si udělali fotky. Cílem bylo dostat se k horské chatě, kde jsme měli přespat. Měli jsme dobré boty, teplé oblečení, navigaci. Jenže na horách se věci můžou změnit rychleji, než si člověk připustí.

Stalo se to během vteřiny. Marek šel první, krok vedle a najednou zmizel. Ne pád, žádný výkřik, prostě tam najednou nebyl. Všichni jsme strnuli. Pak se ozvala tupá rána. Sníh maskoval roklinu. Musela být hluboká možná deset metrů. Naklonila jsem se přes okraj a viděla Marka ležet dole bez hnutí.

Všichni jsem začali panikařit. Mluvili jsme jeden přes druhého, ale nikdo nevěděl, co dělat. Nemohli jsme tam jen tak skočit, bylo by to moc riskantní. David se pokusil slézt dolů, ale klouzalo to. Nakonec jsme se rozhodli, že zavoláme záchrannou službu, jenže signál byl slabý a hovor vypadával.

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (29): V Thajsku jsem dostal vysoké horečky. Během blouznění jsem zažil něco, co mi změnilo život

Začali jsme se záchranou sami

Nečekali jsme. Spustili jsme dolů lano, které jsme měli pro jistotu s sebou. Tomáš se přivázal a slézal opatrně dolů. Každá vteřina trvala věčnost. Když se konečně dostal k Markovi, ani se nepohnul, ale dýchal. To byla jediná dobrá zpráva. Zlomená noha, možná otřes mozku. Z dálky se začal zvedat vítr. Do setmění zbývalo jen pár hodin. Začalo být jasné, že jestli ho odtamtud rychle nedostaneme, bude to mnohem horší.

Aneta se znovu snažila zavolat pomoc. Tentokrát se spojení povedlo. Řekli, že se k nám dostanou nejdřív za hodinu a půl. Jenže Marek se začal probírat a začal se třást. Museli jsme ho udržet v teple. Sundala jsem si bundu a poslala ji dolů. Mezitím jsme s Davidem upevňovali lano, abychom ho mohli vytáhnout nahoru. Byl těžký a nemohli jsme riskovat, že se při pokusu o záchranu zraní i Tomáš.

Když jsme ho konečně dostali zpátky nahoru, byl zmatený. Pořád se ptal, kde je jeho batoh a další věci, které musel běhěm pádu ztratit. Nakonec jsme ho dopravili na místo, kde nás mohla vyzvednout horská služba. Poležel si pár dní v nemocnici a několik týdnů nosil sádru, ale díky bohu nic horšího se nestalo. Na tenhle zážitek, který mohl dopadnou tragicky, opravdu nikdy nezapomenu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (48): Po 20 letech v korporátu jsem se stal rybářem na volné noze. Bylo to nejlepší rozhodnutí mého života