Facebook
Instagram
Paní Kristýna jela na dovolenou s pětiletou vnučkou. Měla obavy, jestli zvládne péči o tak energické dítě, ale nakonec si to báječně užily. A Kristýna se navíc seznámila se zajímavým mužem.
Moje dcera Mariana (38) ke mně přišla nečekaně hned po práci. Věděla jsem, že určitě něco potřebuje, protože během týdne obvykle neměla čas mě navštívit. O víkendu to bylo jiné, často ke mně chodila s celou rodinou třeba na nedělní oběd.
Dcera má spoustu práce
Ona i její manžel byli velmi zaneprázdnění, takže jsem neočekávala, že ke mně bude každý den jezdit na kávu. Věděla jsem, že mladí to nemají jednoduché. Mají hypotéku, nedávno předělávali celou kuchyň. Výdajů bylo hodně a někdo na to musel vydělat.
Dneska ke mně dcera přišla přímo z kanceláře. Pracuje do pěti a než dorazila, bylo téměř šest.
„Víš, ty staré směny od šesti do dvou a od dvou do desíti nebyly tak špatné,“ řekla jsem, když jsem jí připravovala čaj. „Člověk měl celé odpoledne nebo ráno pro sebe, čas uvařit oběd, nakoupit, uklidit byt nebo jít s dětmi na procházku do parku.“
„Mami, nezlob se, ale já nepracuji na lince v továrně. V korporacích se obvykle chodí mezi osmou a devátou a odchází mezi pátou a šestou,“ řekla roztržitě.
„Vím, vím. Ale to ti zkazí celý den. A Barunka tráví tolik hodin ve školce. Vidí vás jen večer,“ snažila jsem se namítnout, ale dcera mě podrážděně přerušila.
„Mami, teď to tak mají všichni. Vím, že jste s tátou střídali směny tak, aby s námi vždycky někdo byl, ale to byly jiné časy. Dnes to prostě nejde...“
Navrhla mi výlet s vnučkou
Nakonec jsem to vzdala a nakrájela kousek švestkového koláče k čaji. Mariana si usrkla a konečně se dostala k jádru věci.
„Co děláš v nejbližší době, mami? Máš nějaké plány?“
„Jaké já můžu mít plány? Víš, že v září jedeme s tetou Annou na venkov. Budeme chodit po lese a sbírat houby. Proč se ptáš?“ začínala jsem už tušit, že ode mě něco chce.
A opravdu chtěla. Ukázalo se, že nedostala plánovanou dovolenou a můj zeť Marek (39) není úplně připravený jet někam sám s dětmi. Přemýšleli, jestli bych nevzala malou Barunku (5) na dovolenou. Marek by mohl v té době vzít další zakázky a něco si přivydělat.
„A co Karolína?“ zeptala jsem se na druhou vnučku.
„No, Karolína už o rodinných výletech nesní. Je jí patnáct, radši se setkává s kamarády, než by měla sedět na dece a nudit se někde na venkově,“ vysvětlovala mi. „Navíc se už přihlásila na nějaké divadelní workshopy v kulturním centru.“
Musím přiznat, že jsem měla trochu obavy z dovolené s pětiletou holčičkou. Barunku moc miluji, ale je plná energie a velmi zvědavá. Už nejsem nejmladší a moje kondice není to, co bývala. Zvládnu být sama s dítětem dva týdny?
Souhlasila jsem
Řekla jsem to Mariane a ta se jen zasmála. „Zvládla jsi nás tři v mnohem těžších podmínkách. Pamatuješ, jak jsme jezdili kempovat? To byly opravdové prázdniny.“
„Ano, ale tehdy jsem byla skoro o třicet let mladší,“ zkoušela jsem protestovat.
Ale dcera trvala na svém, říkala, že máme s Barunkou rezervované ubytování na farmě s plnou penzí, takže nebudu muset skoro nic dělat.
„Mami, mají tam programy pro děti. Víš, krmení slepic a tak podobně. Dokonce tam mají lamy. Každé ráno budeš mít dvě hodiny na odpočinek. Jsou tam večerní táboráky pro všechny. Barunka si bude hrát s ostatními dětmi, zatímco ty můžeš relaxovat,“ lákala mě.
Nakonec jsem souhlasila. Řekla jsem si, že v nejhorším případě nebudeme chodit k blízkému jezeru, když si nebudu jistá, že zvládnu uhlídat vnučku.
Skvěle jsem si to užila
Když jsme přijely na místo, zjistila jsem, že mé obavy byly zbytečné. Dům byl nádherný, s kouzelnou verandou porostlou popínavými rostlinami, obrovskou zahradou a dětským hřištěm. Bylo tam perfektní místo pod lípou, kde jsem mohla pohodlně relaxovat na lehátku s knihou. Náš pokoj byl velký, čistý a hezky zařízený. Měly jsme vlastní malou koupelnu, rychlovarnou konvici a mikrovlnku.
„Máte u nás snídaně, obědy a večeře, ale pokud byste chtěla využít kuchyni k ohřátí něčeho, není problém,“ usmála se hostitelka, která byla jen o něco mladší než já.
Druhý den jsem vstala brzy a usadila se s šálkem kávy na balkóně, který patřil k naší ložnici. Výhled byl úchvatný. Dům stál na kraji vesnice, takže jsem viděla jen pole, lesy a jezero v dálce. Tady člověk opravdu cítí, že žije...
Zhluboka jsem se nadechla. Cítila jsem vůni čerstvě posekané trávy a různé květiny, ne výfukové plyny jako na balkóně v mém bytě, který je orientován na rušnou ulici.
Po snídani jsme se s vnučkou vydaly na krátkou procházku a pak přišel čas na dětské aktivity. Měla jsem volno, takže jsem se usadila na zahradě a rozhodla se opalovat. Po obědě jsme šly k jezeru. Barunka mi nadšeně vyprávěla o lamách a dalších zvířatech.
„Víš, babi, tady jsou opravdové slepičky. Pán mi dokonce dovolil nasypat jim trošku zrní a ony to zobaly. Říkám to správně? Slepice nejí, ony... no, zobají?“ říkala mi nadšeně. Bylo vidět, že je městské dítě.
Večer jsem si byla jistá, že jsem udělala dobře, když jsem přijala dceřin návrh. Jinak bych teď sledovala nějaký seriál a doufala, že druhý nebude vedro, protože léto ve městě není moc příjemné. Tady jsem klidně odpočívala a nemusela nic vařit. A jejich jahodové knedlíky byly prostě vynikající.
Následující dny jsme strávily bezstarostně. Barunka se seznámila s ostatními dětmi a hrála si s nimi na hřišti. Já měla čas pro sebe. Mohla jsem se opalovat, číst nebo jen tak odpočívat v zahradě. Občas jsem prohodila pár slov s hostitelkou, která byla velmi milá. Večer se konaly grilovačky nebo táboráky.
Potkala jsem zajímavého chlapa
Když neděli všichni hosté odjeli a my s Barunkou jsme osaměly, bylo nám trochu smutno. V pondělí jsem po snídani spatřila na dvoře nové auto. Barunka se nemohla dočkat, jestli mezi novými hosty nebude nějaká holčička jejího věku, s kterou by si mohla hrát. Měli jste vidět její obličej, když se na dvoře objevil o něco starší chlapec – určitě byste vyprskli smíchy.
„Babi, s kým si teď budu hrát?“ řekla s našpulenými rty.
Měla slzy na krajíčku. Holčičky v jejím věku raději tráví čas ve společnosti jiných holčiček. Za malým blonďatým klukem vyšel nějaký starší muž. Vypadal na můj věk, což mě překvapilo. Mohl to být dědeček na dovolené s vnukem? Nebo je to otec? Lidé teď mají děti později. Možná se za chvíli objeví jeho žena.
Ale neměla jsem čas na další domněnky, protože nový host ke mně přišel, aby se představil.
„Dobrý den, jsem Jan,“ řekl a podal mi ruku. „A vy musíte být ta milá Kristýna, o které mi naše hostitelka tolik vyprávěla...“ usmál se.
Zjistila jsem, že Jan (60) byl pověřen péčí o vnuka. Rychle jsme se spřátelili. Ukázalo se, že máme podobné zájmy. Oba jsme milovali historii, takže navrhl výlet po okolí. Navštívili jsme místní kostely, muzeum a etnografický park. Děti, navzdory počáteční neochotě mé vnučky, rychle našly společnou řeč a během našich výletů si nadšeně hrály.
Užíváme si spolu druhé mládí
Večer jsme s mým novým přítelem seděli u táboráku, pochutnávali si na špekáčcích a domácím likéru.
„Jako za našich mladých let, viď? Taky jsi milovala ježdění na tábory?“ smál se můj společník.
„Samozřejmě. Jezdila jsem na skautské tábory. Nikdy nezapomenu na ty noční bojovky nebo službu v kuchyni, kdy jsme museli loupat hromady brambor...“
Pak přišel víkend, kdy náš pobyt končil. Bylo těžké odjet. Naštěstí Jan zřejmě cítil to samé, co já, protože mi dal svou vizitku a požádal o mé telefonní číslo.
„Kdyby ses sama nerozhodla zavolat... Nemůžu si nechat ujít takovou příležitost,“ mrkl na mě.
Moje dovolená s vnučkou nakonec byla skvělá. Nikdy bych nečekala, že mezi ohradou s lamami a dětským hřištěm potkám takového muže. S Janem jsme se začali scházet a náš románek je opravdu vášnivý.
Kdo říká, že po šedesátce už život končí? Nevím, co z toho bude, jestli nás čeká společná budoucnost. Ale zatím se skvěle bavíme a užíváme si druhé mládí. A to všechno díky mé dceři, která nedostala dovolenou a poslala mě místo sebe...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Související články
