Facebook
Instagram
Pozvání do talkshow Na kafeečko tentokrát přijala naše nejznámější kulturistka Věra Mikulcová (42) společně se svou životní partnerkou Janou Paulátovou. Promluvily o svém seznámení, coming outu, ale také o svých plánech ohledně svatby či společného potomka. Kdo je ve vztahu žárlivější a kvůli čemu nejčastěji vznikají konflikty? Jak vypadá Věry šatník? A co jí pomáhá, když před závody drží přísnou dietu?
Kulturistka Věra Mikulcová (42) žije ve vztahu s Janou Paulátovou krásných 22 let. Spojuje je láska k fitness, kulturistice, ale také dvěma pražským krysaříkům, které si doma hýčkají. Zamilovaly se do sebe - jak jinak - ve fitku, a pro obě to bylo poprvé. Jana předtím randila s muži. "Věrka mi řekla, že spolu otevřeme fitko, a to jsme se znaly rok. Bylo to podobné, jako když po roce řekneš: "Pojďme se vzít a mít dítě!". A já jsem na to kývla," vzpomíná Jana, která v té době pracovala jako fitness trenérka. "V cizím městě, v Jihlavě, jsem byla tři roky. Neměla jsem tam přátele ani známé, všechno jsem ze dne na den opustila. A šly jsme kvůli fitku do neskutečného zadlužení. Každé ráno jsme se budily s tím, že musíme vydělat na splátky. Bylo nám 21," dodává životní partnerka naší slavné kulturistky.
Věra Mikulcová našla lásku ve fitku
Děvčata, kdo koho sbalil?
Věra: Myslím, že já ji.
Jana: Tenkrát to ještě nebyla naše posilovna, později jsme se přesunuly do naší. Tady ale Věrka pracovala za barem, taková klasika. Já jsem v té době nesnášela posilovnu, stroje. Byla jsem aerobička, lektorka všeho – spinning, aerobik, kickbox aerobik, step aerobik. Jen ne míčové hry. Když na mě letí míč, tak se ho strašně bojím.
Věra: Já jsem hrála závodně basket.
Takže Věrka byla na baru.
Jana: A já jsem tam docházela jako lektorka těch lekcí.
Věra: Já jsem číhala a říkala jsem si, že dobrý, že by to šlo a že to zkusím. Řekla jsem si o číslo a napsala jsem jí. No, a dva dny nic, neodepsala. Složila jsem takovou hezkou esemesku, dřív byly ty mačkací telefony, Alcately.
Jana: Já jsem měla Nokii 5110.
Věra: Kontrolovala jsem telefon každých pět minut a nic. Potom přišla do fitka a zjistila jsem, že jsem měla špatné číslo. Kdyby mi ten člověk dal alespoň vědět, že mám špatné číslo.
Jana: Vypadala jsem jako netýkavka, ale mě opravdu nic nepřišlo.
Věra: Potom jsme si to řekly a zasmály jsme se tomu. Bylo to takové padesát na padesát, protože Jana chodila s klukama.
To máte podobně, ne?
Věra: Ne, já to mám asi dané od mala, já jsem se tak narodila. Jana je první holka, kterou mám.
Ale byla jsi si jistá, že tě zajímají holky.
Věra: Ano. Ale Jana si úplně jistá nebyla. Řekla jsem si, že to zkusím. A klaplo to. Asi jsem se jí líbila.
Jana: No, bylo to docela dramatické. Já jsem v té době ještě dělala školu, takže jsem lektorku dělala brigádně. Dokončovala jsem třetí ročník. Jsme v tomto směru trochu magoři, vůle a disciplína, to nás hodně spojuje. Věrka měla být policistka a já profesionální voják. Věrka přitom nemusí zelenou a já nemusím modrou, v tom se neshodneme. Počítala jsem, že až dodělám školu, tak půjdu k vojákům, měla jsem už u nás v Liberci zažádáno. Nakonec jsem kvůli Věrce žádala o modrou knížku. Modrá je teď naše oblíbená barva.
Takže jsi doma musela projít coming outem poměrně pozdě.
Jana: Je to tak. Moji rodiče jsou relativně starší, jsem vymodlené dítě. Mám o 12 let staršího bráchu. Máma mě měla asi ve čtyřiceti, proto to vypadalo, že to doma bude těžké. Jsem v těchto věcech hodně radikální člověk, jsem schopná převrátit život vzhůru nohama. Doma jsem to oznámila. Bylo to náročné i proto, že jsem skončila školu a nešla jsem pracovat k těm vojákům. Věrka mi řekla, že spolu otevřeme fitko, a to jsme se znaly rok. Bylo to podobné, jako když po roce řekneš: "Pojďme se vzít a mít dítě!". A já jsem na to kývla. V cizím městě, v Jihlavě, kde jsem byla tři roky. Neměla jsem tam přátele ani známé, všechno jsem ze dne na den opustila. A šly jsme kvůli fitku do neskutečného zadlužení. Každé ráno jsme se budily s tím, že musíme vydělat na splátky. Bylo nám 21.
Co tvoji rodiče? Jak reagovali?
Věra: Myslím, že to bylo tak, že Jana byla na víkend doma, napsala jim to nebo řekla a rovnou odjela zpátky. A potom byla mezi nimi proluka, nebavili se spolu.
Jana: Nechala jsem to utichnout. Jsem tvrdohlavá po tátovi. Máma je strašně fajn člověk, hrozně pozitivní. Tak jsme to nechaly vyšumět. Když jsme pochopily, že je ta doba dostatečně dlouhá, tak jsme se znovu zkontaktovali a jely jsme k našim na chatu.
Věra: Já jsem se hrozně bála. "Ty jo, tak to bude hustý. Co bude?" Přijížděly jsme na chatu a už tam stála její maminka. Spletla si SPZ a křičela: "Sem ne, sem nejezděte, to je místo pro Janu!" Potom pochopila, že jsme to my.
Jana: Nakonec klasika, Věra je strašný miláček a všechny si získá. Myslím, že s našimi si hodně sednou.
Ve vztahu bývám sobec, říká Mikulcová
Byly někdy nějaké krize?
Věra: Za sebe můžu říct, že když máme nějaké překážky, tak se to většinou týká práce. V práci je zaměstnaný můj brácha i můj táta, a dělat s rodinou je těžké. Nedávno jsme spolu měly období, kdy to nebylo dobré, ale bylo to z mé strany. Jana je tvrdohlavá, všechno mi říká na rovinu a vyříkaly jsme si to. Člověk, když dělá kulturistiku, tak je trošku sobec. Vedle sebe máte člověka, který pro vás dělá všechno, včetně vaření. A člověk si to neuvědomuje, bere to jako normální věc. Proto jsme se o tom začaly bavit a už je to v pořádku.
To je život s profi sportovcem.
Věra: Pro toho druhého je to strašně těžké. Člověk to bere jako samozřejmost, že má ve 12 hodin jídlo na stole, ale ona to samozřejmost není. Dnešní mladé holky třeba nevaří.
Jaké máš nálady, když se připravuješ na závod a třeba nejíš?
Věra: Myslím, že jsem spíš klidná. Člověk je unavený, mozek funguje na půl a nemáš energii. Ale nervózní nejsem.
Jana: Lidé se nás často ptají, jak tahle období zvládáme. Spousta závodníků, kteří závodí v páru, tak říká, že si závody musí rozdělovat, protože by se zabili, kdyby byli oba v dietě. Já teď už nezávodím, ale dělám to, že s Věrkou jdu dobrovolně do diety také. Ale nedržím tu dietu tak přísnou jako ona.
Věra: Ale mě to hrozně nebaví, když drží dietu. Já když jsem v dietě, tak potřebuji nakupovat dobroty a dávat je tomu druhému, aby je jedl.
Jana: Jednu sezónu jsem na tohle skočila a když šla Věrka na závody ve vysekané formě, tak já jsem měla o deset kilo navíc.
Věra: Ale mně se to líbilo!
Jana: Většinou létáme do Kanady a když tam přijdete do zákulisí, tak tam jsou jenom vysoustružené figury. Já tam nemůžu přijít těžká, i když nosím jenom ručník. Proto si dietu dávám s ní a není, koho by mohla šiškovat jídlem. Proto šiškujeme naši syslící krabici. Je to výborná věc pro lidi, kteří mají dobrou vůli. Je to plastová krabice a do ní po celou dobu sbíráme dobroty. Třeba limitované edice čokolád a sušenek. Po závodech si nad to sedneme a řekneme si: "A kdo to bude jíst?"
Věra: Postupně si potom něco dáme.
Jana: Nedržím tak striktní dietu, ale také si celou dobu nedám čokoládu nebo sušenku. Děláme také to, že v obýváku odsuneme stolek a z krabice všechno vyskládáme na podlahu a koukáme se na to. Povídáme si spolu o tom, jaké to asi bude. Hodně lidem jsme to doporučovaly dělat, ale odmítají to s tím, že by to v noci snědli.
Nežárlíme na sebe, věříme si, říká Jana
Jak to máte se žárlivostí? Co je a není nevěra?
Jana: Já tuhle otázku vůbec neřeším. Myslím, že žárlivost je od toho, že člověk tomu druhému nevěří. Třeba jsem hloupá, ale já tomu člověku věřím. V tu chvíli se tímhle tématem ani nezabývám.
Předpokládám, že fanynky Věře píšou a že neposílají jen fotky svalů.
Jana: Hodně párů řeší, zda se partnerovi podívat do telefonu, ale my třeba nemáme zvlášť pracovní a osobní. Máme jen každá svůj telefon a ty telefony jsou zároveň pracovní. A já Věrce spravuji sociální sítě, klidně z jejího telefonu.
Věra: Ale aktivní tam jsem sama za sebe.
Ale zprávy si zároveň může přečíst Jana?
Jana: Kdybych chtěla, tak si je můžu přečíst, ale já třeba ani nechci. Věrka si ty zprávy nechává zavřené, protože jsou to zprávy, které ještě nevyřídila.
Věra: Když je hodně práce a hodně tréninků, sedíme spolu na baru a já dám Janě telefon, aby se podívala, jestli tam nemám nějakou objednávku. Jana se podívá, zkontroluje a dá mi vědět.
A jak to máš se žárlivostí ty?
Věra: Já Janě také věřím. Ale jak máme role v našem vztahu – zatím to není manželství – tak si myslím, že žárlivá jsem. Kolikrát zbytečně. Jana má třeba nějakého klienta a on se na ni dívá. Myslím, že žárlím zdravě. Ale Janě rozhodně věřím. Asi bych nemohla být s někým, komu nevěřím. Mám kolem sebe takové páry, které jsou spolu a nevěří si.
Kdy bude vysněná svatba
Médii proběhlo, že se budete brát. Jak to je?
Věra: Říkáme si už asi tři roky, že se vezmeme. Když jsme spolu začínaly, byly jsme v obřím mínusu. Ptala jsem se, kdy se vezmeme, ať je nějaká party. A Jana říká: „Až budeš bez dluhů!“ Tak jsme se vlastní pílí vypracovaly, jsme v pohodě, a svatba zatím nic. Ale pořád se o tom bavíme – spíše ze zdravotních důvodů. Když se vám něco stane a nejste v manželství, tak je problém.
Jana: Jde o ty formální věci.
Věra: Lidé se nemusí brát, když se mají rádi. Ale byla by to hezká party. Až bude svatba, přijedeš, Miluško?
Co budete mít na sobě?
Věra: Klasika, vždyť to vidíš!
Vidím, že vaše šatníky jsou rozdělené. Jani, tohle co máš na sobě, to běžně nosíš?
Jana: Ano, ženskou módu. Povětšinou jsme v práci v teplákách a kraťasech, což je skvělé. Ale když někam jdeme, tak se rády hezky oblékneme.
Věra: U mě sukni nenajdeš.
Jana: Ona se hlavně do ničeho nevejde. Vždycky vidí fotky nějakých svých konkurentek, které mají radost z toho, že se nacpou do dámského oblečení a při tom množství svalů jim v tom asi není moc pohodlně, a říká: „Viděla jsi tu její fotku? Ona je obrovská!“ „V klidu. Ona má na sobě dámské S, ty máš na sobě pánské XL. Proto tak nevypadáš.“
Věra Mikulcová o mateřství
Holky, plánujete dítě?
Věra: My už jedno máme.
Jana: Máme jedno, kterému je dvacet let. Je to naše posilovna. Potom máme dva pejsky, kteří také zaberou hodně času. Když je potřeba jet na závody, tak je docela problém s tím, kam je umístit. A to nemáme dítě! Dnes jsme tady obě a pejsci mohou být sami doma, což je ideál.
Věra: V tomhle jsme si hezky sedly. Nikdy jsme to do detailu neřešily, ale samozřejmě, že jsme se o tom bavily. Shodly jsme se, že děti ne. Mám děti ráda, ale stačí mi pohrát si, půjčit a zase vrátit. Zní to asi sobecky. Obdivuji lidi, kteří mají děti a věnují jim svůj čas. My ten čas nemáme.
Kdyby ses, Věrko, rozhodla, že chceš dát zpátečku a vypadat znovu jako Jana? Jde to?
Věra: Jde to udělat. Každý si myslí, že to nejde, ale jde. Úplně jednoduše, ze dne na den, ale samozřejmě, že by to trvalo třeba dva roky. Ale já bych nechtěla, jsem takhle spokojená. Znám holky, které dělaly kulturistiku, přestaly cvičit a vypadají normálně – jako holky. Já se zdravotně hlídám, takže by mi to šlo lusknutím prstu.
Jana: Lidé často píšou, že Věrky tělo je zhuntované cvičením a že se upsala ďáblu a musí doživotně cvičit, jinak se jí tělo rozsype. Ale je to právě naopak. Hodně lidí dnes přichází na to, že těla huntovali v dřívějších letech a teď zjišťují, že by měli začít cvičit a zabývat se stravou, nepít do rána, dopřát tělu ovoce a zeleninu. Hodně vrcholových sportovců skončilo s kariérou, ale nepřestali se hýbat, prostě je to baví.
O čem dalším promluvily Věra Mikulcová se svou partnerkou Janou:
- Kdo doma uklízí a kdo vaří
- O svých dvou pejscích
- Proč má Věra na závodech trému
- Čemu se věnuje její partnerka
- Jak se vyrovnávají s hejty
- O knize Příběh kulturistky
Na fotografie kulturistky Věry Mikulcové a její partnerky Jany se můžete podívat v naší fotogalerii.
Související články
