Lada (29): Přítele nemůžu vystát, ale ani od něj odejít. Miluju totiž jeho psa

Když jsme si s Rudolfem (40) pořizovali psa, platil ho a napsal na své jméno. Teď se s ním chci rozejít a on mi psa nechce dát, dokonce ani půjčovat. A tak zůstávám s Rudolfem, nic jiného mi nezbývá, svého psa miluju. 

Mohlo by Vás zajímat:

Brigita (27): Přítel mě varoval před bláznivou tetou, ale já u ní také viděla přízrak velkého černého psa

Nikdy to nebyla idylka, pes nás měl udržet pohromadě

S Rudolfem jsme měli pár krizí a jednou se rozhodl zažehnat jednu z nich tím, že si pořídíme pejska. Vybrali jsme „papírové plemeno“, nebyl nejlevnější. Rudolf ho zaplatil, nechal napsat na sebe a to se mi už v té době nelíbilo. 

To jsem ještě netušila, jakou to bude mít dohru. Pes Roník našemu vztahu pomohl jen částečně a krátkodobě. Pak se všechno vrátilo do starých kolejí a my se pořád hádali. Kdykoliv jsem chtěla odejít, Rudolf mě upozornil, že pes je jeho.

Já už byla na psa fixovaná a nikdy bych ho neopustila. Nelíbilo se mi dokonce ani to, jak se k němu Rudolf chová. Byl na něj buď hodně přísný, nebo ho strašně rozmazloval. Psa to akorát mátlo. Přítel navíc neměl na psa skoro čas, starala jsem se o něj hlavně já. Svůj odchod jsem začala řešit s právníkem. 

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (29): Nechala jsem sestru, aby mi pohlídala psa. Když jsem se vrátila domů, nestačila jsem se divit

Pes je prostě přítelův a já mám smůlu

Právník mi poradil sbírat důkazy o tom, jak se o psa starám. Sbírala jsem veškerá potvrzení o platbě veteriny, jídla nebo výcviku. Bohužel to nestačilo, protože když jsem chtěla konečně odejít, Rudolf byl rovněž připravený a pořídil si právníka. 

Byla jsem bez sebe zlostí, bylo jasné, že celý ten nápad se psem měl můj manipulativní přítel dobře promyšlený. Jednou jsem se prostě sebrala, vzala si věci i pejska a odjela ke kamarádce na chatu. Rudolf přijel pro psa s policií. Kamarádka mě pak přemlouvala, ať se na to zvíře vykašlu. Jenže to já nedokážu.

Vrátila jsem se k příteli s prosíkem a on mě vzal spokojeně zpátky. Hraju si na hodnou přítelkyni a to jen proto, abych nepřišla o psa. Vím, že je to absurdní. Proč mi vlastně Rudolf tak vadí? Tak třeba proto, že nechce děti, dokonce ani sex. Zároveň mě ale touží vlastnit. 

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (35): Moje kamarádka už vzdala hledání toho pravého, miluje jen svého psa

Až pejsek zemře, půjdu si po svých

Moje kamarádky mě považuje za patetickou a asi mají pravdu. Já ale opustím přítele hned poté, co pejsek odejde do věčných lovišť. Zatím doma žijeme jako nějací spolubydlící. Nedávno jsem potkala na procházce s Roníkem dalšího pejskaře, dali jsme se do řeči. Byl mi moc sympatický.

Pozval mě na rande a já bych tak ráda šla! Jenže jsem mu vysvětlila svou zoufalou situaci a on se tvářil dost zděšeně. Když mě pak v lesoparku znovu potkal, raději se mi vyhnul. Asi ho chápu, také bych se nerada zapletla do tak podivného problému.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (65): Na večerní procházce jsem zažila šok. U lesa se toulal duch psa, který marně hledá svého pána