Facebook
Instagram
Lada je rozvedená, protože její manžel toužil po dobrodružství a mladší partnerce. Dnes si uvědomuje, že před lety neměla odmítnout žádost o ruku od muže, který sice byl nudný, ale měl ji rád.
Dovolená u moře mě nikdy moc nelákala. Zvuk vln narážejících na břeh mě rozčiloval a silné poryvy větru vanoucího od moře mi vadily ještě víc. Jenže když mi lékař kvůli zdravotním problémům doporučil pobyt u moře, nemohla jsem se tomu vyhnout.
Na dovolené jsem neměla moc dobré počasí
Rozhodla jsem vyrazit k moři na začátku září, abych si opravdu odpočinula a nemusela se potýkat s turisty a prodavači na pláži. Musím přiznat, že jsem si vybrala ideální dobu. V malém penzionu, kde jsem se ubytovala, bylo jen pár lidí a na hřišti si hrála jedna malá holčička. Byla neuvěřitelně klidná a tichá, ani trochu nerušila ostatní rekreanty. V duchu jsem pochválila její rodiče. Dnes není snadné najít tak poslušné a bezproblémové dítě... Rozhodla jsem se, že pokud budu mít příležitost, řeknu jejím rodičům pár milých slov.
Jen to počasí... Vysoké teploty byly dávno pryč, foukal silný vítr a v rozbouřeném moři nešlo moc plavat. Většinu času jsem tedy trávila na terase penzionu, zachumlaná do teplé deky a s knihou. Když si čtu, okolní svět pro mě přestává existovat.
Jednoho dne mě však z četby vytrhl pronikavý křik racka. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se. Kromě mě byl na terase jenom jeden muž. Opíral se o zábradlí, na sobě měl bundu s kapucí a díval se na rozbouřené vlny. Zjevně mu bylo chladno, protože když pták vzlétl, otočil se a zamířil dovnitř. Ušel jen pár kroků a zastavil se.
„Lado?“ oslovil mě.
Chvíli mi trvalo, než jsem si vybavila, odkud ho znám, ale nakonec mi to došlo.
„Radime! Co tě sem přivádí?“
„Asi to samé jako tebe. Relax...“ řekl s úsměvem. „Můžu se připojit?“
Přikývla jsem a odložila knihu.
Chyběla mu jiskra
Radim (37) byl dlouho mým nejlepším kamarádem. Spolu jsme utíkali ze školy, spolu jsme se připravovali na maturitu. Naše přátelství by pravděpodobně vydrželo dodnes, kdyby Radim neudělal tu chybu, že mě požádal o ruku. Měla jsem ho ráda, a ne málo, ale manželství? Přátelství na společný život nestačí... a také jsem mu to tehdy řekla. Radim je fajn chlap, ale nedokázala jsem mu prozradit hlavní důvod - je nudný, chybí mu kreativita a představivost.
Ale to už je minulost. Povídali jsme si asi patnáct minut a vzpomínali na staré časy. Pak jsme si ve zkratce řekli, jak žijeme dnes. Zaměřili jsme hlavně na práci. Osobní záležitosti jsme oba obratně obešli.
„Hej, co to máš na nehtech?“ chytila jsem Radima za ruku a ukázala na jeho nešikovně nalakované nehty. „Máš rád růžovou?“ vyprskla jsem smíchy.
Rychle si strčil ruku do kapsy.
„Moje dcera na mně trénovala lakování nehtů,“ zrudl a hned změnil téma.
Ještě chvíli jsme si povídali a pak jsme se vrátili do svých pokojů.
Litovala jsem svého rozhodnutí
Druhý den se konečně zlepšilo počasí. Jako mávnutím kouzelného proutku se oteplilo. Poprvé od příjezdu jsem si oblékla plavky, vzala lehátko a zamířila na pláž. Natřela jsem se krémem a začala se opalovat. Během půl hodiny na pláž dorazili další lidé. Naštěstí jich nebylo moc.
Když jsem se dívala na hrající si děti, našla jsem mezi nimi také Radima a malou holčičku, kterou jsem znala z hřiště. Pozorovala jsem je a mi došlo, odkud se vzaly Radimovy nalakované nehty. Hráli si spolu, dělali hlouposti a smáli se.
Najednou mi bylo smutno, že jsem kdysi odmítla Radimův návrh. Teď bych udělala cokoliv, abych měla po svém boku takového muže jako on. Zvlášť když toužil být tátou a v této roli se skvěle osvědčil.
Nasadila jsem si klobouk a schovala se za tmavá skla brýlí, abych mohla nerušeně pozorovat tento šťastný pár. A také aby neviděli slzy, které se mi draly do očí.
Kdysi jsem netoužila po takové stabilitě, a tak jsem si vzala chlapa, který nikdy opravdu nedospěl a měl v krvi touhu po dobrodružství. Každý víkend jsme dělali něco jiného. Ani nedokážu spočítat, kolik zajímavých míst jsem navštívila a jaké neobyčejné věci jsem zažila.
Ale po několika letech manželství jsem si uvědomila, že jsem udělala chybu. Ukázalo se, že mého manžela vůbec nezajímá domov a rodina. Potřeboval dívku s batohem na zádech. Veselou a bezstarostnou, která nemyslí na budoucnost. Bylo mu jedno, že v koupelně padají dlaždice nebo že nám uschly kytky. Nakonec mě vyměnil za mladší model a já zůstala s prázdnýma rukama, protože ani dítě nechtěl...
V mém věku už se šance na mateřství rok od roku zmenšovaly. Toužila jsem po obyčejných večerech strávených doma s milovaným mužem. Přesně to mi Radim kdysi nabízel...
Dostala jsem druhou šanci
S Radimem jsme na sebe občas narazili v jídelně nebo na terase. Jednou jsem zmínila jeho dceru a pochválila ji. Tehdy se mi svěřil, že jeho žena se rozhodla „začít znovu“ hned po narození dcery.
„Perfektně by se hodila k mému exmanželovi,“ řekla jsem ironicky a ve zkratce vylíčila Radimovi mé neúspěšné manželství. V tu chvíli na terasu vpadla jeho dcera.
„Tati! Tati! Půjdeme se projít? Moře dneska tak krásné!“ zapištěla.
„Zuzanko, právě mluvím s touto paní.“
„Tak ať jde ta paní s námi na procházku!“ nenechala se odradit.
Poslechli jsme její přání. Holčička si hrála na pláži a já s těžkým srdcem řekla Radimovi skutečný důvod, proč jsem odmítla jeho žádost o ruku.
„Myslíš si to stále? To o té rutině a nudě...“ podíval se mi do očí.
Zavrtěla jsem hlavou.
Oba jsme byli trochu zaskočeni tím, že jsme otevřeli tak citlivé téma.
„Co kdybychom se po návratu do Čech ještě někdy setkali?“ zeptal se po chvíli nesměle. „Cítím se s tebou skvěle. Jako kdybychom se nikdy nerozešli...“
Vyměnili jsme si telefonní čísla. O pár dní později mi zavolal a zeptal se, jestli bych nechtěla přijít na kousek tvarohového koláče. Vyprskla jsem smíchy, protože jsem ho kdysi milovala.
Pak všechno nabralo rychlý spád. Během pouhého roku jsem stála před oltářem, vzala si Radima a stala se nevlastní matkou jeho dcerky. Kdybych měla říct, co mi přináší největší radost, tak jsou to společné obědy a hry s naší malou. Naštěstí nám život někdy dává druhou šanci...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
