Dnes už Adam ví, že některé věci uspěchali. Ženil se už po roční známosti a uvázal si na krk hypotéku, aby měli kde bydlet. Netrvalo dlouho a jeho manželka Veronika porodila syna. Od té chvíle nejde nic podle představ. Adam chodí do práce a další dřina ho čeká, když přijde domů. Manželka totiž nehne ani prstem...
Založit rodinu s tak mladou dívkou, jako je Veronika (21), asi byla chyba. Máme půlročního syna Jindříška. I když ho nade vše miluji, nejsem teď vůbec spokojený. Veronika doma na nic nesáhla od té doby, co se narodil. Mám z ní pocit, že čeká, že domácí práce budu dělat já.
Možná jsme některé věci uspěchali
Mám pocit, že jsme vlastně všechno tak nějak uspěchali. Vzali jsme se už po roce vztahu. Já, plný naděje na zdařilou budoucnost, jsem si vzal i hypotéku, abychom mohli mít vlastní bydlení. Makám jako šroub a očekávám, že když přijdu domů, už nebudu muset nic dělat. A do nedávna to tak ještě bylo.
Než Verča otěhotněla, věci doma docela fungovaly. Minimálně byla schopna nakoupit, uvařit a doma i trochu poklidit. Od začátku jsem vnímal, že není zrovna pořádkumilovná. Občas nechala nádobí ladem klidně tři dny a doufala snad, že do myčky skočí samo. Ani já nejsem veliký fanda každodenního uklízení, ale čistotu mám doma rád.
Když mi oznamovala, že je těhotná, říkal jsem si, jak skvěle se nám daří. Náš vztah v podstatě fungoval, peněz nebylo málo a já se měl stát otcem. Hotový příklad spokojeného chlapa. Jenže! Už během těhotenství jsem vnímal, jak se na něj Veronika ráda vymlouvá. „Mohl bys jít se psem? Bolí mě břicho," skuhrala ráno v posteli.
Během těhotenství nehnula doma prstem
V průběhu celého těhotenství, o kterém tvrdila, že je náročné, jsem hodně věcí dělal za ni. Jezdil na nákupy, doma se plazil s hadrem po zemi nebo vařil v sobotu svíčkovou. Rodina mě plácala po rameni, jak vzorně se o svoji těhulku starám. Nikoho nezajímalo, že jsem také unavený a potřeboval bych vydechnout.
„Jsi mladý kluk. To zvládneš," popoháněla mě máti, když jsem si postěžoval. Poslední měsíc těhotenství už Veronika nedělala vůbec nic. A je pravdou, že když jsem viděl to obří břicho, docela jsem to chápal. Po narození Jindříška mě všichni upozorňovali, že teď mě bude manželka hodně potřebovat.
Jasně, neočekával jsem, že jakmile přijde Veronika z porodnice, uvaří mi rajskou. Prvních šest neděl jsem doma dělal všechno, oč mě požádala. Chodil se smetím, luxoval, vytíral, dokonce jsem se naučil i žehlit. Převlékal jsem peřiny a myl i okna. Po čase mě nutila, abych v noci vstával k malému, protože ona potřebuje spát.
Půl roku zastávám doma obě role
Z šesti neděl se stalo šest měsíců a Veronika má pořád nohy nahoře. K malému vstává jen výjimečně, jinak očekává, že to budu dělat já. „Jsem s ním celý den, jsi na řadě," pronese pokaždé, když se syn v noci vzbudí. Z práce se vracím do neskutečného nepořádku. Není uvařeno, nakoupeno a všude na zemi se válí věci. K tomu rozházené oblečení, nádobí ve dřezu, špinavá toaleta a nánosy prachu.
Veroniku vždycky najdu ve stejné poloze. Sedí na gauči s ovladačem v ruce a zírá na seriály. Kluk se plácá na zemi mezi hračkami a nepořádkem. Když se zeptám, co celý den dělala, klidně mi lže do očí. „Luxovala jsem a došla pro rohlíky," řekne takovým tónem, jako kdyby dřela někde v dole. Nejhorší na tom všem je, že když se ozvu, začne brečet. Jak je to doma těžké, jak se syn náročný a ona nemá na nic čas... To vždy kroutím hlavou, protože já jedu za dva lidi. A tak se ptám, je to tím, že je tak mladá, nebo tak líná?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.