Adéla vyhrála sázku s manželem. Ten měl jako poražený týden zastávat její roli v domácnosti. Tvrdil, že to zvládne levou zádní. Na konci týdne uznal, že to nebyla žádná sranda.
Štefan (38) se velmi rád vsází a většinou vyhrává. Před časem se ale štěstí přiklonilo na mou stranu. Vyhrála jsem sázku, jejímž důsledkem bylo, že mě Štefan na týden nahradí v domácnosti a ve všech mých povinnostech. Dlouho jsem se tak nezasmála.
V pondělí ráno to vypuklo
Štefanův výraz, když zjistil, že prohrál, byl k nezaplacení. ,,Takže od pondělí měníme role. Jsi na to připravený?“ rýpala jsem do něj. ,,Ježíši, ty naděláš. Zvládnu to levou zadní, uvidíš,“ chvástal se. Netušil, co všechno bude mít na starosti. Od buzení dětí, dělání svačin do školy, odvoz dětí a následné vyzvedávání. Plus domácí úkoly se starším synem. Venčení psa, vaření, uklízení, praní, žehlení a dalších tisíc věcí snad ani nepočítám.
Já měla zastávat jeho roli. Moc jsem se na to těšila. Stačilo jet do práce, přijet domů a válet se na gauči. ,,To bych mohla zvládnout,“ smála jsem se v duchu. Když se blížilo pondělí, byla jsem natěšená a zvědavá současně. On se totiž Štefan doma zrovna nepředřel.
,,V kolik mám budit děti?“ ptal se v neděli večer. ,,Kolem půl sedmé nejpozději. Kuba musí být ve škole nejpozději v 7.30. Veroničina školka zavírá v osm,“ sdělovala jsem, jak bude vypadat pondělní ráno. Já měla za úkol nedělat nic. Takže když přišlo ráno a děti se bouřily proti vstávání, nenápadně jsem se smála. ,,Tak se ukaž,“ špitla jsem.
Musela jsem smát, jak je manžel zoufalý
To ráno se zrovna dvakrát nepovedlo. Štefan je nahnal do koupelny, ale už oblečené. Veronika si ušpinila šatičky od pasty, takže se musela převléknout. Tátu potrápila srdceryvnou scénou, že chce nutně ty špinavé šatičky. Kvůli tomu se dostali do desetiminutového skluzu. To Štefan ještě netušil, že se mu Verča znovu ušpiní u snídaně. Já sedla po sedmé do auta a jela do práce.
Celý týden vyzvedával děti Štefan, čehož jsem hodlala využít. Na každý den po práci jsem si něco naplánovala. Kadeřníka, manikúru a sraz s kamarádkou. Když jsem přišla v pondělí v podvečer domů, byt byl vzhůru nohama. Kuba odmítal dělat domácí úkoly. Veronika rozhrabala snad všechny kostičky, co doma našla.
Na plotně se pálila večeře. Já si nalila skleničku vína a usedla k televizi. Bytu vládl hluk, křik a manželovo zoufalství. Nicméně o pomoc si neřekl. Děti vysprchoval, poté je uložil. Musel uklidit v kuchyni, dojít se smetím a vyvenčit psa. Usedl vedle mě kolem deváté večer a hned usnul. ,,A to je teprve pondělí,“ pronesla jsem škodolibě.
Přiznal, že je péče o domácnost fuška
V úterý měla mít Verča kroužek, na který Štefan samozřejmě zapomněl. Dcera mu to dala pěkně sežrat. Štefan musel jet na nákup. Chtěl mi nechat děti doma, ale to by nebylo fér. Já totiž také jezdím s nimi. Takže jeli na nákup, ze kterého se vrátili za tři hodiny. Verče se chtělo v obchodě na velkou, tudíž s ní seděl dvacet minut na záchodě.
Domů přijel vzteklý jako dlouho ne. Ve čtvrtek musel se psem na očkování proti vzteklině. Jak jinak než s dětmi. V pátek ho čekal generální úklid celého bytu, který dělám vždy já. V neděli večer se přiznal, že to byl nejhorší týden za poslední roky. ,,Nechápu, jak to zvládáš. Já myslel, že padnu,“ svěřil se, ,,myslím, že ti dlužím omluvu. Slibuju, že ti budu doma víc pomáhat, protože starat se o celou domácnost je skoro jako druhá práce.“ Jsem ráda, že to konečně uznal.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.