Výchova dětí není nikdy lehká záležitost. Nevíte dopředu, jaké je správné řešení a jak se zachovat, aby to pro všechny bylo co nejlepší. Paní Adéla má už delší dobu problémy se svým synem. Chodí sice do psychologické poradny, ale na kluka nic nezabírá.
Z prvního manželství mám syna Richarda (11). Už od malička to bylo náročné dítě. A asi mu nepomohl ani náš rozvod, ke kterému došlo před čtyřmi roky. Celou dobu jsem si myslela, že už se z toho oklepal. Ale možná jsem se spletla.
Syn měl vždy spoustu energie
Ríša je velký uličník. Nikdy nepatřil mezi ty hodné děti, které někam posadíte a ony si samy hrají. Vždy vyžadoval moji stoprocentní pozornost. Neustále někam běhal, skákal a měl hromadu energie, proto mu nakonec doporučili odklad. „První třídu by nezvládl nejlépe, doporučuji vám, abyste ho nechali ještě rok ve školce,“ řekli mi tenkrát v pedagogicko-psychologické poradně.
Vůbec mu to nepomohlo. Byl stejně aktivní a málo soustředěný jako předtím. Škola mu opravdu moc nešla. Učit se s ním bylo za trest. V době covidu jsem teprve poznala, jak náročné to s ním je, když všechna výuka padla na mě.
Ve škole je nezvladatelný
Když se děti vrátily do školy, sice mi odpadlo pár povinností, ale Ríša mě zase překvapil úplně jinak. Místo problémů s prospěchem se objevily problémy kázeňské. Třídní schůzky byly vždy hororové. Paní učitelka jen vyjmenovávala seznam Ríšových průšvihů.
Vždy jsem se snažila vychovávat ho co nejlépe. Chtěla jsem, aby věděl, co je správné, ale na moje domlouvání nikdy nebral ohled. Mohla jsem mu dát zaracha, zakázat tablet nebo mobil, ale s ním to nic neudělalo. Stejně zlobil dál. Vyrušoval při hodinách, dělal průšvihy se spolužáky a celkově byl nezvladatelný.
Prý neumím zvládnout svého syna
Tento rok to překročilo únosnou mez. Všichni rodiče z jeho třídy se dohodli, že ho tam nechtějí. Richardovo chování se řešilo na několika speciálních třídních schůzkách. „Bojíme se, aby jeho chování jednou nepřešlo v šikanu,“ řekla mi jedna maminka. Vůbec nechápu, jak ji to napadlo, Ríša nikdy nikomu neublížil.
Je to strašné. Všichni se na mě koukají tím nepříjemný pohledem, že ani neumím správně vychovat svého syna. A že to, jaký je, je moje chyba. Tyhle pohledy mě vytáčí. Já dělám vše, co je v mých silách. Chodíme k psychologovi a já si nechávám radit, jak bych k Ríšovi měla přistupovat. Na něj ale nic neplatí. Chtěla bych najít řešení, jak z téhle situace ven. Zatím se mi to stále nepovedlo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.