Adriana (39): Děti mají raději naši chůvu než mě. Netuším, zda to ještě dokážu změnit

Pracuji na vysokém manažerském postu. Trávím hodně času ve firmě, na schůzkách a na cestách. Odměnou jsou královské peníze. Nechala jsem se tím tak unést, že jsem skoro zapomněla na to nejcennější, co v životě mám.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (37): Sousedé nešetří vulgarismy, naše děti začaly mluvit jako oni

Najala jsem si chůvu

Vyšplhat se v práci na vyšší místo mi trvalo roky. Platila jsem si různé kurzy, docházela na hodiny angličtiny a ruštiny. Nic jsem nechtěla nechat náhodě. Chtěla jsem si být jistá, že pro to místo dělám maximum. Manžel Robert to věděl. Ve všem mě podporoval. Měl jednu jedinou podmínku, nebo tomu říkejme spíše přání.

Moc si přál děti. Já si byla vědoma, že takto skvělého chlapa už asi nikdy nenajdu. Byl pro mě jako stvořený. Proto jsem se rozhodla, že mu vyjdu vstříc. Dnes spolu máme Michala (9) a Jirku (6). Nebylo zcela jednoduché skloubit děti a sny o kariéře. Moje ctižádost ale byla tak vysoká, že jsem to zvládla.

Když byly Michalovi čtyři roky, slavila jsem úspěch. Stala se ze mě manažerka s vysokým postavením a královským platem. Byl to můj největší cíl a bylo třeba neusnout na vavřínech. Měla jsem slušně rozjetý vlak a nechtěla jsem, aby to cokoliv nebo kdokoliv pokazil. Rozhodla jsem se, že si najmu chůvu.

Mohlo by Vás zajímat:

Láďa (44): Jsme v rozvodovém řízení a teď musíme být v karanténě. Žena křičí a děti brečí

Nechtěly se mnou být

Peníze najednou nebyly problém. Linda (28) byla skvělá. Děti i přes své divoké povahy byly najednou krotké a poslouchaly ji na slovo. Po pár měsících bylo jasné, že se vůbec nemusím bát. Děti byly spokojené, měly zábavu a já mohla v klidu šlapat po schodech slávy a užívat si svoji vysněnou kariéru.

Zhruba po dvou letech, co jsem byla více v práci než doma, přišla malá změna. Dostala jsem k sobě asistenta, který mi měl trochu uvolnit ruce. Já už mohla jen delegovat úkoly. Začala jsem trávit více času doma s rodinou, s dětmi. Čekala jsem, že budou rády, ale to jsem se šeredně spletla.

Jednou v týdnu jsem zůstávala doma, tím pádem jsem Lindu nepotřebovala. Děti jsem po škole vyzvedla a doufala, že něco podnikneme. Jenže se ptaly na Lindu. Kde je, proč nepřijde. Skoro se zdálo, že jsou naštvané, že mají být se mnou. Nebyla s nimi řeč. Byly smutné a protivné.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (33): Měla jsem fajn kamarádku, ale rozdělily nás její nevychované děti

Snad není pozdě

Ptala jsem se Roberta, co to s nimi je. I on se mnou mluvil velmi odměřeně. Naprosto suše mi řekl: „Čemu se divíš, poslední roky si na ně neměla čas. A na mě vlastně taky ne.“ Pustila jsem se do hádky, kterou jsem neměla šanci vyhrát. Měl totiž pravdu. Jenže v tu chvíli jsem se cítila ukřivděná.

Nejvíc mě zabolelo, když přišla Linda na hlídání a děti se rozzářily jak dvě sluníčka. Letěly k ní, skákaly jí kolem krku. Křičely radosti. Já stala za rohem a dívala se na to, jak jsem vlastní vinou zapříčinila to, že mé vlastní děti mě neberou. Požádala jsem manžela o pomoc. Ten mi řekl: „Nebude to lehké. Slyšel jsem, jak Michal řekl Lindě mami.“ Musela jsem si vybrat. Dala jsem výpověď a našla si jinou práci. Linda už k nám nechodí, ale cestu k vlastním dětem jsem stále nenašla.

Mohlo by Vás zajímat:

Gabriela (28): Bezdětná sestra mě poučuje o tom, jak mám vychovávat svoje děti. Udělala něco, co nás rozdělilo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.