Agáta (35): Všichni se mě ptali, kdy už otěhotním, doteď jsem musela lhát. Pravdu neunesli

Mám dvě mladší sestry, Veroniku (29) a Pavlínu (33) a obě mají děti. Pavlína má dokonce dvě. Myslela jsem si, že když měly dítě přede mnou, budu mít od rodiny pokoj. Ale jejich zájem o to víc vzrostl, protože jsem starší a ubíhá mi čas. Když jsme se sešla celá rodina, všude byl křik a sestry byly pořád vynervované. Tohle mě ujistilo v tom, že se na to ještě necítím a plně jsem si užívala své svobody.

Jenže později už to nebyly otázky s úsměvem, ale máma mi vážně domlouvala, že bych s tím měla něco dělat. Bylo vidět, že ji to trápí, a tak jsem ji pak ujistila, že na tom s Jirkou pracujeme a co nevidět se dočká.

Mohlo by Vás zajímat:

Zora (38): Dala jsem manželovi tajně do mobilu sledovací aplikaci. Nestačila jsem se divit

Musela jsem lhát i jemu

S Jirkou chodím už osm let a nikdy jsme miminko neřešili, jenže pak na mě tlačil i on. „Mohli bychom to zkusit, věk na to máme.“ Kroutila jsem očima, že zní jako moje máma, ale slíbila jsem, že se pokusíme. V hlavě jsem se ale té představy děsila natolik, že jsem dál poctivě brala antikoncepci, samozřejmě tajně.

Jirka si začal dělat obavy, jestli jsme zdravotně v pořádku. Dokola rozebíral možnosti, že kdybychom byli neplodní, můžeme zkusit umělé oplodnění nebo adopci. Chtěla jsem utéct daleko, nesnášela jsem debaty o dětech. Děti svých sester mám ráda, ale nechci být stejně vynervovaná jako ony. Mám ráda svoje pohodlí a svobodu. V práci se mi daří, jenže nikdo z okolí by takovou věc nepřijal, takže jsem musela lhát. Ve slabé chvilce jsem Jirkovi oznámila, že jsem těhotná. Radoval se jak malé dítě a mně bylo zle z toho, že i jemu musím říkat takové věci.

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (35): Nejsem jako moje kamarádky. Nechci mít dítě a ony mě kvůli tomu pomlouvají

Už to bylo za hranou

Nechtěla jsem ho ranit, ale plán byl takový, že mu za pár týdnů sdělím, že jsem o miminko přišla a další už raději zkoušet nebudeme. Jirka byl zdrcený, nevěděla jsem, že o mém těhotenství řekl i rodičům, ti byli ze ztráty miminka také špatní a dokola mi psali, že musím být silná a nevzdávat se. Vytáčelo mě to. Týden na to měla Pavlína narozeniny a samozřejmě přijeli všichni. Místo slavení se ale hodinu rozebíral můj falešný potrat. Už jsem to nevydržela a všem řekla, že dítě prostě nechci. „Nevíš, co říkáš. Odvolej to! Měla jsi vůbec radost, že jsi těhotná?“ Cítila jsem se jako v pasti.

Držela jsem se zuby nehty, abych nevykřikla, že jsem si to celé vymyslela jenom kvůli nim. Postavila jsem se a zopakovala, že mít dítě nikdy nebudu. Jirka nic neříkal, hlavní slovo měla máma. Strašně jsme se pohádali, ona se se mnou odmítá bavit a Jirka je z toho pořád takový rozhozený. Pevně doufám, že se s mým postojem smíří a budeme si užívat život dál jen ve dvou.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamil (37): Manželka se mnou spí, jen když jezdím na služebky. Tak jsem toho začal využívat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.