Alena si naivně myslela, že její přítel a nejlepší kamarádka si jen rozumí, a nehledala za tím nic jiného. Byla ráda. Jednoho dne je nachytala u nich doma v posteli a byl z toho okamžitý rozchod. Když se z toho vzpamatovala, rozhodla se, že bude bojovat. Nahodila háček a čekala, zdali se přítel chytne. Podařilo se jí ho dostat zpět?
V životě by mě nenapadlo, že i mě potká nevěra. Myslela jsem si, že vše dělám v našem vztahu s Milošem dobře. Tvářil se spokojeně, neměla jsem pocit, že je něco špatně. Nebyla jsem hádavý typ, když byl nějaký problém, řešila jsem ho v klidu. Nic jsem mu nezakazovala. Možná, že právě to ho nudilo.
Vyměnil mě za moji nejlepší kamarádku
Moje nejlepší kamarádka Simona je můj pravý opak. Do všeho se vrhne po hlavě, je docela afektovaná. Má v sobě něco, co muže láká. Je zkrátka živel. Člověk se s ní nikdy nenudí. Když jsem seznámila Miloše se Simonou, velmi si rozuměli. Já za tím nic nehledala, naopak, byla jsem ráda, že si sedli.
Občas se stalo, že se spolu domluvili, že půjdou na kola, protože já zrovna nemohla. Vůbec jsem si nevšimla, že mezi nimi přeskočila jiskra. Simona mi ho brala před očima a já myslela, že je to jen přátelství. Jednoho dne jsem přišla domů a našla je spolu v posteli. Miloš mi řekl, že za to nemůže, že ho zkrátka svedla.
Zhroutil se mi svět. Moje nejlepší kamarádka a můj přítel? Byl to zlý sen. Sbalil si věci a odstěhoval se. Jestli k ní, to jsem nevěděla. Měsíc mi trvalo, než jsem se z nejhoršího oklepala. Jednoho dne jsem si uvědomila, že jí ho nedám. Rozhodla jsem se bojovat. Najednou jsem v sobě cítila sílu, která do teď zřejmě dřímala. Začala jsem na sobě makat. Cvičila jsem, nechala jsem si udělat moderní účes. Miloš si u mě nechal pár drobností, to byla příležitost, se s tím vidět.
Začaly jsme obě bojovat o jednoho muže
Napsala jsem mu zprávu, že má u mě nějaké věci. Odepsal, že se pro něj druhý den staví. Když zaťukal, byla jsem nervózní. Pozvala jsem ho dál. První, co mi řekl, bylo: ,,Vypadáš nějak jinak, velmi ti to sluší.“ Ha! Chytnul se, říkala jsem si. Tvářila jsem se, že jsem to neslyšela. Vzal si věci a poděkoval mi, že jsem to vzala tak sportovně.
Podala jsem mu ruku, ale on místo, aby udělal totéž, mě k sobě za tu ruku přitáhnul a začali jsme se líbat. Skončili jsme v posteli. I tam jsem předvedla mistrovské dílo. Nestačil se divit. Večer mi napsal zprávu, kde se přiznal, že mu chybím. Simona prý není taková, jakou ze sebe dělá. Sem tam jsme se sešli, někdy se i pomilovali. Cítím, že se chce vrátit. Ještě chvíli si budu hrát a pak mu ty dveře znovu otevřu. Doufám, že si to příště rozmyslí a nepoletí za první sukní, která na něj mrkne.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.