Alena si myslela, že koronavirová pandemie její manželství nepoznamená. První vlnu zvládli s mužem na jedničku. O něco hůře bylo od září, kdy se začali denně hádat. A při současném lockdownu je Alena už vyloženě nešťastná.
Vždycky jsme s manželem Jindrou (49) řešili všechno v klidu. Hádky u nás byly ojedinělou záležitostí.
V září se nad námi začala stahovat mračna
Každý z nás se se stresem pere po svém. Já jsem se během první vlny pandemie upnula k domácímu cvičení. Jindřich oprášil lopaty a vrhnul se na zahradu. Libovali jsme si v tom, jak krásně to zvládáme. Nejednou jsem pronesla: „Nás žádná omezení nedostanou.“ Naše manželství bylo stále harmonické a bez hádek.
Náš pubertální syn Vladimír (16) se smířil s tím, že se dočasně bude učit z domova. K výuce nás nepotřeboval, takže jsme měli o starost méně. Slýchala jsem od kamarádek, jak se doma hádají a jsou zralé na rozvod. Asi mi i trochu záviděly, když jsem jim vyprávěla, jak je to u nás doma stále idylické. Jen občas jsem si posteskla, že mi chybí společenský život, ale dalo se to vydržet.
Když přišlo rozvolnění, doma jsme se plácali po ramenou, jak jsme to krásně přečkali. Jenže sotva přišlo září, už i nad námi se začala stahovat mračna. První větší hádka se strhla kvůli tomu, že máme doma nepořádek. „Proč neuklidíš? Brodíme se tady ve špíně,“ poznamenal jednou naštvaně Jindra. „Ty nevíš, kde je vysavač? Klidně tady můžeš vyluxovat,“ hájila jsem se.
Navzájem na sobě hledáme chyby
Nikdy se mnou takhle nemluvil. Neměla jsem v plánu si to nechat líbit. Jindra s plnou pusou keců vyluxoval. Týden jsem pak poslouchala, jak musel uklízet místo mě. Od té doby to s námi šlo z kopce. Jindra na mě vyloženě hledal chyby a chtěl se hádat. Když jsme se nehádali kvůli nepořádku, vadilo mu, že nemá oběd včas na stole. Do toho všeho začal syn zlobit se školou.
Neodevzdával včas úkoly. Raději seděl u počítače a pařil hry. Začal bojkotovat všechny naše pokyny. S Jindrou jsme si spolu neřekli jediné milé slovo. Na nějaký čas to spravily Vánoce. V tu dobu mají lidé v oblibě se přetvařovat. Totéž se dělo i u nás doma. Po Novém roce jsme opět byli denně v sobě. Mně už také začínalo na Jindrovi vadit snad úplně všechno.
„Proč jsi nevzal psa ven, když jdeš se smetím?“ štěkala jsem na něj. „Vždyť jsi říkala, ať jsem hned zpět, že budeme jíst. To si musíš nejdřív vybrat, drahoušku,“ odvětil ironicky. Chodil po mně kontrolovat, jak jsem uklidila. Prstem stíral poličky, zda je na nich dobře utřený prach. Já jsem zase hlídala, kdy nechá oholené chlupy v umyvadle, abych mu to mohla pořádně vytmavit.
Přestávám domácí atmosféru zvládat
Vladimír z nás byl nešťastný. Hádali jsme se už všichni. Co se týkalo našeho sexuálního života, ten šel do kopru společně s úctou a pokorou. Jednou večer mi to celé přišlo líto, protože jsem měla zrovna narozeniny a nikdo mi ani nepopřál. Šla jsem za manželem, abych se mu za své chování omluvila.
„Promiň, jak se poslední dny chovám. Už mi asi hrabe z toho, jak jsme pořád doma,“ omluvila jsem se mu. Jindra to nejen přijal, ale dokonce se mi také omluvil. Po dlouhé době jsem šla spát s tím, že bude zase dobře.
Hned ráno mi ale vynadal, že palačinky, které jsem mu připravila, byly málo sladké, a tak je vyhodil do koše. Zdá se, že naše domácnost bude ještě nějaký pátek bitevním polem. Zvlášť, když se na další minimálně tři týdny celá země uzavřela do tvrdého lockdownu. To prostě nemůžeme zvládnout!
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.