Alena (45): Dcera se nedostala na střední školu. Bojím se, že ji to životní zklamání poznamená

Moje dcera Petra (14) se poslední dva roky připravovala na přijímačky na střední školu. Chtěla totiž jít na gymnázium, kam mířily i její dvě nejlepší kamarádky. Vím, že nic nezanedbala. Sama jsem ji někdy odháněla od učení, aby byla trochu i venku.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (45): Dcera se začala chovat divně, mám o ni strach. Co když ji někdo zneužívá?

Dcera se moc těšila na střední školu

Petra a její kamarádky se připravovaly na přijímací zkoušky na gymnázium s plným nasazením. Byla jsem na ně moc hrdá. Přestože jsou to ještě mladé holky, které by už mohly randit a dělat spoustu jiných věcí, dokázaly se kousnout a chovat nesmírně zodpovědně.

Doufala jsem, že se jim snažení vyplatí. Když jsem já šla na střední školu, bylo to ještě v pohodě. Mám pocit, že se tehdy každý dostal tam, kam se hlásil. Teď se ale už na začátku roku objevovaly informace o tom, že míst je prostě nedostatek.

Trošku jsem znervózněla. Napadlo mě přemluvit Petru, jestli by si nepodala přihlášku ještě na jednu školu, aby měla větší šance. Ale pak jsem si řekla, že bych ji tím mohla znejistit. A tak jsem jí raději nic neřekla. Možná to byla chyba...

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (47): Dcera není manželovo biologické dítě. Dodnes o tom nemá ani tušení, ale já se pořád trápím

Dceru nepřijali na školu

Když Petra šla na přijímačky, srdce mi bušilo možná ještě víc než jí. Pevně jsem ji objala a řekla, že to dobře dopadne. Řekla mi jenom dvě slova „Já vím..." A pak s jiskřičkami v očích odešla. S kamarádkami se držely za ruce a lehkým krokem mířily ke své budoucnosti. Na ten obraz nikdy nezapomenu.

A stejně tak nezapomenu na to, když jsme zjistili, že Petra zůstala druhá pod čarou. I když se říká, že nás neúspěch posiluje, myslím si, že zažít takové životní zklamání ve čtrnácti letech je prostě moc silné kafe.

Seděly jsme spolu v jejím pokoji. Petra měla slzy na krajíčku, ale držela se. A já nevěděla, co vlastně dělat. V televizi jsem viděla ty nekonečné fronty rodičů a studentů, kteří se snaží o druhou šanci. Petra je chytrá a šikovná holka, zasloužila si dostat šanci, aby se mohla rozvíjet a následovat své sny. Snažila jsem se ji podpořit a povzbudit, že odvolání dobře dopadne. Ale stejně jsem měla knedlík v krku, takže jsem asi nezněla moc přesvědčivě.

Mohlo by Vás zajímat:

Frederika (32): Dcera odmítá malého brášku, prý by raději měla sestru. Je to s ní k nevydržení

Čekáme, co bude dál

Nevím, co je horší. Ta nejistota, jestli se nakonec na školu dostane. Nebo ta bezmoc, že nepřijetí není její chyba. Někdo podcenil, že je dětí víc a nepřizpůsobil tomu kapacitu. Nechci, aby ji tato nespravedlnost nějak ovlivnila. Už teď je z veselé a aktivní dívky zamlklá osoba, kterou nic nebaví.

Její kamarádky uspěly. Já jim to přeji, ale trochu sobecky mě napadlo, jaké by to asi bylo, kdyby byla na místě jedné z nich... A nemusela podstupovat všechno tohle trápení. Teď s napětím čekáme, jak to celé dopadne. Pokud se na Petru usměje štěstí, protože o ničem jiném to patrně není, stejně si tu bolest a zklamání ponese v srdci. Život je někdy hrozně nespravedlivý.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Beata (45): Žárlím na exmanželovu mladou přítelkyni. Dcera k ní vzhlíží víc než ke mně

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.