Saša (19): Neuctivé chování na hřbitově se nám krutě vymstilo. Nejvíc to odnesl kamarád Ondra

Jak je člověk mladý, tak je i hloupý. Když jsme se loni vydali s přáteli na víkend do Jižních Čech nedaleko Dačic, nechovali jsme se zrovna ukázkově. Ubytovali jsme se ve starém penzionu a když přišel večer, Ondřej dostal skvělý nápad.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (21): Šly jsme s kamarádkou o dušičkách na hřbitov. Slyšely jsme tam něco, při čem mi dodnes tuhne krev v žilách

Noční výprava na hřbitov se mi nezamlouvala

Posilněný alkoholem povídá: ,,Co kdybychom se vydali na místní hřbitov?“ "A co tam jako budeme dělat?“ zajímalo mě. ,,Co by, jen se tam projdeme, třeba něco vidíme,“ opáčil Ondra a všem nám nalil víno na posilněnou. Nadšená jsem nebyla, ale nechtěla jsem na penzionu zůstat sama, tak jsem šla s nimi.

Hřbitov byl vzdálený necelé dva kilometry. Dostala jsem strach, protože pouliční lampy místo toho, aby svítily, jen poblikávaly. Přítel Venda na mně viděl, jak jsem nesvá. ,,Neboj se, nic se nestane, nejsme v hororu,“ utěšoval mě a dal kolovat láhev alkoholu. Když jsme dorazili na místo, přála jsem si to otočit. Hřbitov vypadal ponuře a chladně.

Značně posilnění alkoholem jsme vešli dovnitř. Jak jsme se tam tak procházeli, cítila jsem, že nám jde něco nebo někdo v patách. Ale když jsem se otočila, nic jsem neviděla. Ondra obcházel hroby a ke každému něco trapně vtipného pronesl. ,,Hele, tady leží Tomáš Vomáčka, to je ale blbý jméno. Tak bych se nechtěl jmenovat,“ smál se na celé kolo.

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (17): Kamarádka mě přemluvila k noční výpravě na hřbitov. Mohla jsem tušit, že to nedopadne dobře

Kamarád se vymočil vedle hrobu

Já se pevně držela Vaška za ruku. Ondra byl z nás šesti asi nejvíc opilý. Na paty mu šlapala snad jen jeho přítelkyně Veronika. Když se Ondřejovi začalo chtít na malou, hledal vhodné místo, kde by si ulevil. ,,Tady nemůžeš. Jsme na hřbitově, to je neuctivé,“ lamentovala jsem nad jeho počinem.

,,A co mi ti mrtví jako udělají?“ smál se a šel se vyčůrat ke zdi. ,,Ty jsi vážně vůl,“ pronesla jsem. Když vykonal potřebu, pokračovali jsme v cestě. Už to vypadalo, že míříme k zádní bráně a jdeme pryč. Jenže rána, která se za námi ozvala, nás všechny na místě zmrazila. Otočili jsme se a hleděli, na odsunutý náhrobní kámen u místa, kde Ondra vykonával potřebu.

,,To už takhle bylo, ne?“ zeptala se nejistě Veronika. ,, Ne, ten náhrobek takhle určitě nebyl. Jdeme raději pryč,“ zavelela jsem. ,,Tady se někdo bojí,“ ulevil si Ondra mým směrem. ,,A co má bejt? Nemáme tu co dělat. Já odcházím,“ opáčila jsem, pustila se Vaška a vracela se směrem k hlavní bráně. ,,Je zamčená,“ začala jsem panikařit. Zbytek party mě doběhl a Ondra zkusil vzít za kliku.

Mohlo by Vás zajímat:

Ludvík (31): Na hřbitově jsem potkal zvláštní dívku. Díky jejím schopnostem jsem zase dostal chuť žít

Dostali jsme strach a prchli přes zeď

,,No jo. Jak je to možný?“ lomcoval bránou. Obešli jsme hřbitov a chtěli zkusit druhý vchod. Procházeli jsme znovu kolem inkriminovaného hrobu. Kolem něj bylo vypálené místo, které tam při našem příchodu zcela jistě nebylo. ,,Já se vážně bojím,“ špitla jsem. I Veroniku přešel smích.

Pak mezi námi proběhl stín. Byl studený a temný. Ondrovi odletěla kšiltovka a Veronice vletěl do vlasů sršeň. Postupně jsme si všimli, že se pootvírají ostatní náhrobky. Venda zavelel: ,,Skočíme přes zeď. Dělejte!“ Nikdo neváhal ani minutu. Na penzionu jsme to ještě hodinu rozebírali. Ondra se ráno probudil a měl poštípané celé tělo. Od čeho, to netušíme, měl to jen on. Já osobně si myslím, že ho ten někdo potrestal za to, jak se choval na hřbitově. Myslím, že si příště svoje počínání lépe rozmyslí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Majda (26): Nechala jsem se zlanařit ke krádeži svíčky na hřbitově. Byla to osudová chyba

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.