Alžbětu a Romana dalo dohromady cestování. Byla to jejich velká vášeň. Dokud neměli děti, trávili téměř veškerý volný čas na horách. S dětmi už to bylo složitější a Romanovi se to příliš nezamlouvalo. A tak začal jezdit na hory s "kolegy".
Stejně jako spousta žen jsem se i já v duchu strachovala, jestli si manžel nenajde milenku. Představa té potupy, že mě nahradí dvacetiletá holčina, mě vážně ničila.
S dětmi jsme se museli cestování vzdát
S Romanem (38) nás dalo dohromady cestování. Já v mládí vyrážela do hor s partou holek. Jednou jsme v Alpách potkaly jinou cestovatelskou skupinku tvořenou výhradně muži. Já se na první pohled zamilovala do Romana. Měl v sobě horkou krev a s ničím se nemazal. Do cestování byl úplný blázen.
Na další výpravu už jsme jeli jen spolu. S krosnou na zádech a mapou v ruce jsme zlézali hory. Tak nějak probíhaly první dva roky našeho vztahu. Poté přišel na svět náš první syn Marek. Bylo jasně, že s miminem cestovat nebudeme, takže se čekalo, až povyroste. Já byla ženou v domácnost, Roman se věnoval práci.
Když byly Markovi dva roky, znovu jsme šlápli do cestování a užívali si svůj koníček. Už to ale nebylo jako dřív. Cestovali jsme další dva roky, než se narodil druhý syn Lukáš. Opět jsme se museli víc držet doma, a tak jsme další dva roky nikam nejeli. Já postupně začala vnímat, jak si s Romanem nemáme co říct.
Manžel se rozhodl cestovat bez nás
Dřív nás naplňovaly zážitky z cest nebo jejich plánování. Teď bylo doma ticho. O děti se sice Roman zajímal, ale ke štěstí mu to nestačilo. Jeho akční povaha vyžadovala podstatně více a já se bála, jak to naše manželství ustojí. Když byly Markovi čtyři roky a Lukášovi dva, znovu jsme vycestovali. Ovšem Roman tím nadšený nebyl.
Vše se muselo přizpůsobit dětem a on to těžce snášel. Výpravy nabraly zcela jiný rozměr. Pro Romana nedostačující. Už nikam jezdit nechtěl, protože to není ono, jak jednou řekl. Postupně jsme se odcizovali a já nevěděla, jak z toho ven. Po zhruba půlroce přišel z práce nečekaně veselý. S kolegy se prý rozhodli, že budou cestovat společně.
,,Jednou měsíčně si vyrazíme na víkend do hor,“ řekl radostně. ,,A kde budeme my? Proč nemůžeme jet také?“ zeptala jsem se. ,,S dětmi? To už jsme si zkusili a za moc to nestálo. Vždyť víš, jak cestování miluju a nehodlám se ho vzdát,“ odvětil sobecky. Odsoudil mě k sezení doma, zatímco on si bude vesele šlapat po horách. Zuřila jsem. Bohužel mělo být ještě hůř.
Na jedné z výprav jsme ho překvapili
Když měli jet s kolegy do Krkonoš, rozhodla jsem se, že ho tam překvapíme. Roman v pátek nadšeně odjel a já mu o svém plánu neřekla. Během sobotního dopoledne jsem nás s dětmi zabalila, naskákali jsme do auta a vyrazili za ním. Zmínil totiž i chatu, kde budou ubytování. Když jsme večer dorazili na místo, těšila jsem se, jak se bude Roman tvářit, až nás uvidí.
Seděl zrovna na verandě. Připlížili jsme se k němu, a pak na něj udělali hlasité baf! Nebyl sám, kdo se lekl. I jeho téměř šedesátiletá milenka málem dostala infarkt. ,,Co tu děláte?“ vyjekl. Vtrhla jsem do chaty, abych zjistila, s kým tam ještě je. Jenže na nikoho dalšího jsem nenarazila. Romanovi nezbývalo než se přiznat. Našel si jinou spřízněnou duši na cestování. Bohužel, nejen na to...
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.