Když dostaneme od života druhou šanci, měli bychom se jí pevně chopit. Anastázie propadla alkoholu, čímž zničila rodinu. Po dokončení léčby se rozhodla, že chce žít normálně. Našla si nového muže, jemuž ale svoji minulost zatajila.
Moje minulost bude už na vždycky mojí součástí. I tak jsem se rozhodla ji někde hluboko v sobě pohřbít. Jsem vyléčená alkoholička, která ještě dostala šanci na normální život.
Propadla jsem alkoholu
Manželství jsem si zničila sama. Jakmile jsme měli doma s Lubošem (46) problémy, řešila jsem je alkoholem. Zprvu to bylo nenápadné večerní popíjení. Od vína jsem ale postupně přešla na tvrdý alkohol. Náš syn Lukáš (18) si se mnou zažil dost. Několikrát byl svědkem toho, jak ležím doma totálně na mol.
Štěstí bylo, že jsem i jako pijanka dokázala nějak fungovat. Chodila jsem do práce, pak zajistila domácnost. Celé to šlo z kopce až od chvíle, kdy mi dali v práci dýchnout. Letěla jsem na hodinu. Kdybych tehdy zatáhla za pomyslnou záchrannou brzdou, mohla jsem tu alkoholovou spirálu ještě zastavit. Jenže jsem to neudělala.
Lubošovi jsem nemohla říct, za co mě vyhodili. Takže k pití jsem začala i lhát. Netrvalo ale dlouho a i jemu to sepnulo. Manžel trval na léčení, které jsem odmítla se slovy: „Neboj, mám to pod kontrolou.“ Největší lež alkoholika. Lubošovi nicméně jednoho dne došla trpělivost. Podal žádost o rozvod a vyhrál boj o svěření syna do péče. Zůstala jsem sama. Jen já a alkohol. V té době jsem neviděla, že je to začátek konce.
Podstoupila jsem léčbu
Další roky jsem se v podstatě jen opíjela a žila z pojistek, které jsem musela postupně vypovědět. Kdy padla kosa na kámen, bylo, když jsem pod vlivem alkoholu srazila člověka. Léčebna byla nevyhnutelná. Po pěti měsících mi doktor řekl: „Povinnou dobu jste zde strávila. Nyní můžete podepsat revers a odejít.“ Já jsem se ale rozhodla, že léčbu protáhnu na rok.
Byla jsem jako znovuzrozená. Když jsem vyšla ven, snažila jsem se rodině vynahradit svoje selhání. Zatímco syn mě vzal na milost, s Lubošem byl definitivní konec. Díky bohu ale přistoupil na kontakt se synem. Věděl, že ho miluji. Našla jsem si práci, jiný byt a zkusila to znovu. Nástrahy v podobě vína či piva byly všude. Mé odhodlání však bylo silné.
Po třech letech tvrdé abstinence jsem dokonce poznala jednoho moc fajn muže. Martin (48) je také rozvedený. A protože je to velmi hodný člověk, rozhodla jsem se, že mu svoji minulost neprozradím. Bohužel, neměla jsem to promyšlené. Ve chvíli, kdy jsme spolu začali bydlet, můj škraloup nešel moc utajit. Martin mi třeba večer nalil víno a čekal, až si ťukneme a napijeme se.
Jednou jsem se opila na večeři
Vymýšlela jsem si různé důvody, proč zrovna teď nechci pít. Jednou to byla bolest hlavy, jindy menstruace. Když jsme šli k jeho známým na večeři, tušila jsem, že její součástí bude i alkohol. Už jsem si nepřipadala tak silná. Hledala jsem výmluvy pro sebe. „Když si dáš jedno pivo, tak se ti nic nestane,“ přesvědčovala jsem se. Odolávala jsem, co to šlo, až jsem si na jedné večeři dala víno.
Musela jsem zavolat synovi, aby pro nás přijel a odvezl nás domů. V autě hned poznal, že jsem opilá. „Mami, jak si mohla? Ty nesmíš pít, chápeš to? Celé jsi to zase zkazila. Zahodila jsi celou léčbu,“ obvinil mě.
Martin v tu ránu vystřízlivěl. „Uniklo mi něco?“ zeptal se. „Ano, jsem vyléčená alkoholička,“ odvětila jsem poraženě. Syn mi řekl, že už mě nechce nikdy vidět. Martin se odstěhoval, protože s někým jako já nechce mít nic společného. Zase jsem to zkazila.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.