Andrea (24): Po třech letech jsme s tátou usedli k jednomu stolu. Ten večer nás přišli navštívit zesnulí příbuzní

Budou tomu tři roky, co mi zemřel dědeček Milan. Nebylo to velikým překvapením, protože se dožil vskutku vysokého věku. Divná je jiná věc. Přesně rok od jeho smrti zemřela babička. A rok po její smrti i moje mamka. Jde o stejné datum - 20. listopad. A loni jsme právě na tento den s tátou zažili milé setkání.

Mohlo by Vás zajímat:

Saša (24): Od jisté chvíle se těším na sklizeň jablek. Tou dobou mě vždy čeká milá návštěva

Nejdřív zemřel děda, poté babička

Vzhledem k tomu, že prarodiče vlastnili veliký dům, bydleli jsme v něm všichni společně. Matka s otcem v podkroví, já v mezipatře a prarodiče v dolních pokojích. I když každý vedl svůj vlastní život, často jsme se scházeli u jednoho stolu. Prarodiče si potrpěli na společné večeře. A musím říct, že i mě se to líbilo.

U stolu jsme si vyprávěli, co jsme v ten den zažili. Bylo milé sedět u jednoho stolu a jednoduše být spolu. Když před třemi lety děda umřel, babička velmi zesmutněla. Milovali se celý život a dědova smrt byla pro babičku konec.

Zemřela o rok později. Co bylo zvláštní, odešla stejně jako děda - 20. listopadu. Nikdo v tom nic neviděl, ale já si myslela, že to není obyčejná náhoda. Jenže skrytý význam jsem taktéž nenašla. Máma poté nechtěla usedat k jednomu stolu. Měla pocit, že bez rodičů už to nemá smysl.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (26): Noc v lese byla skutečně magická. Asi mi nikdo neuvěří, co všechno jsem viděla

Na smutné výročí jsme s tátou usedli ke stolu

Další zimu odešla i mamka. Když mi došlo, že ty tři pojí stejné datum úmrtí, bylo mi to divné. Táta o žádné symbolice slyšet nechtěl. Utápěl se ve smutku a ztrátě milované ženy. Snažila jsem se zjistit, co by to mohlo znamenat. Nikdo mi však nedokázal dát jasnou odpověď. Musela jsem se smířit s tím, že se takové náhody prostě dějí.

Loni jsem se rozhodla, že k výročí jejich smrti udělám pro mě a tátu večeři. Prostřela jsem i pro prarodiče a mamku. Na stole bylo pět talířů a pět skleniček. Táta se tomu nejprve bránil, ale nakonec mi vyšel vstříc. Oba jsme usedli na svá místa a každý se po svém pomodlil.

V místnosti svítily dvě malé lampičky a na stole tři svíčky. Během ticha, které u stolu panovalo, vypadl v celém domě proud. Táta dál nehnutě seděl a mlčel. „Vypadl proud," špitla jsem. Táta vstal a zapálil další dvě svíčky. Když znovu usedl, někdo ho chytl za ruku.

Mohlo by Vás zajímat:

Erika (28): Rok po smrti rodičů jsem zažila neobvyklé setkání. Teď už vím, že jsou stále s námi

Zesnulí příbuzní nás přišli pozdravit

„Ahoj, miláčku,“ zazněl matčin hlas. Podívala jsem se tím směrem, na židli seděla její mlhavá podobizna. Hned oproti seděla babička a vedle děda. „Tati, někdo tu je," pronesla jsem vyjeveně a táta zvedl hlavu. Díval se do matčiných očí. A s výrazem, že mu ani trochu není divné, že ji vidí, řekl: „Moc mi chybíš...“ A láskyplně se na ni podíval.

„Musíte držet spolu," řekla babička přísně. „Nemůžeš ji v tom nechat," řekl děda tátovi. Ten se na mě podíval a zeptal se: „Zdá se mi to, nebo tu vážně jsou?" A já v jeho očích zahlédla nejistotu. „Také je vidím. Myslím, že se nemusíme bát," usmála jsem se na prarodiče. Poté u stolu zavládlo ticho.

Zhasly svíčky a duchové příbuzných zmizeli. Najednou elektřina naskočila a znovu se rozsvítilo. „Jsem rád, že jsi přichystala tento večer. Díky tomu jsem ji na chvíli mohl spatřit," pronesl pohnutě táta a odebral se od stolu. Druhý den jsem v něm zase viděla toho starého dobrého tátu plného života. Těším na letošní listopad. Doufám, že nás rodina přijde zase pozdravit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vzpomínky na Radoslava Brzobohatého: Jednou jsem se probudila s pocitem, že mě drží v objetí, říká Hana Gregorová

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.